steve - @ 23.09.2017 | #

Nedejte na planá slova. Octavarium je skutečné, je monstrózní a je taky poslední konkurenčně schopné album z diskografie US divadelníků. Po zvláštním metallikovsky laděném kytarovém albu Train Of Thought jsem tak velkou prog porci vůbec nečekal.

Nemůžu zapomenout, jak mi v roce vydání desky hned po jejím prvním poslechu náležitě spadla sanice až na zem. A to startovní pozice obsazená skladbou The Root Of All Evil za moc nestojí. Taky druhá The Answer Lies Within mi přijde neschopná a banální. Jenže světe div se, od trojky se dějí věci a deska mě pokaždé vtahuje do sebe. V These Walls zní brilantně Petrucciho akustická kytara, jak napsat velký hit ukazuje I Walk Beside You a démonické progresivní monstrum vycení tesáky zpoza Panic Attack. To je masakr jak vepř. V Never Enough ulítávám na LaBrieho zmutovaném zpěvu a dokonale opajcnuté atmosféře. Sacrificed Sons si pohraje s náladami a kapela mě ve svých kreacích vůbec nešetří. V poslední dlouhatánské floydovské báji Octavarium leží celý progresivní svět Dream Theater. Kluci prostřídají všechny jim dostupné prostředky a finty, aby si s námi dokázali pořádně pohrát.

Jak tvrdím na začátku - Octavarium je jejich poslední velkou a progresivně schopnou nahrávkou. Počítám, že tak tomu zůstane už napořád.

northman @ 24.09.2017 07:51:28 | #
Poslechl jsem si tohle album na základě nadšené recenze, do té doby jsem od téhle skupiny nic neslyšel. Druh hudby co hrají mě nezajímal, ale řekl jsem si všechno je jednou poprvé, úvodní nářez ala Metallica mě celkem navnadil, ale pak následovalo jedno metalové klišé za druhým. Korunu tomu všemu nasadila závěrečná titulní skladba se začátkem opsaným od Pink Floyd. Další poslech považuji za trest. Vím, že se najdou lidé, kterým se to líbí, ale já mezi ně nepatřím a nikdy patřit nebudu. Hodnotit to nebudu, bezvýznamné album.