Dream Theater - Octavarium (2005)

Nedejte na planá slova. Octavarium je skutečné, je monstrózní a je taky poslední konkurenčně schopné album z diskografie US divadelníků. Po zvláštním metallikovsky laděném kytarovém albu Train Of Thought jsem tak velkou prog porci vůbec nečekal.

Nemůžu zapomenout, jak mi v roce vydání desky hned po jejím prvním poslechu náležitě spadla sanice až na zem. A to startovní pozice obsazená skladbou The Root Of All Evil za moc nestojí. Taky druhá The Answer Lies Within mi přijde neschopná a banální. Jenže světe div se, od trojky se dějí věci a deska mě pokaždé vtahuje do sebe. V These Walls zní brilantně Petrucciho akustická kytara, jak napsat velký hit ukazuje I Walk Beside You a démonické progresivní monstrum vycení tesáky zpoza Panic Attack. To je masakr jak vepř. V Never Enough ulítávám na LaBrieho zmutovaném zpěvu a dokonale opajcnuté atmosféře. Sacrificed Sons si pohraje s náladami a kapela mě ve svých kreacích vůbec nešetří. V poslední dlouhatánské floydovské báji Octavarium leží celý progresivní svět Dream Theater. Kluci prostřídají všechny jim dostupné prostředky a finty, aby si s námi dokázali pořádně pohrát.

Jak tvrdím na začátku - Octavarium je jejich poslední velkou a progresivně schopnou nahrávkou. Počítám, že tak tomu zůstane už napořád.
reagovat

Petr87 @ 23.09.2017 15:22:04
Souhlasím... Po, z mého pohledu zoufale nudném a nenápaditém "Train Of Thought", kde se, kdovíproč, rozhodli suplovat METALLICU (jestli to měla kapela jejich formátu vůbec zapotřebí), se vytasili najednou s opravdu skvělým, propracovaným a nápaditým dílem, které mi trochu dalo zapomenout na předchozí mastrpiss...
Jo, je tam pár hlušších míst, které mi brání udělit plné hodnocení, ale to nic nemění na faktu, že je album jako celek podle mne opravdu povedené a svěží!
Díky za recenzi! ;-)

john l @ 23.09.2017 17:20:51
Ano, souhlasím že předchozí dílo kopíruje Metallicu, ale mě přijde 10x propracovanější a o nějaké nudě nemůže být řeč. Ale každý máme vlastní názor. Octavarium je však jiný kalibr, je nazpátky ve stylu D.T., houževnaté a maximálně progresivní. Velká deska.

northman @ 24.09.2017 07:51:28
Poslechl jsem si tohle album na základě nadšené recenze, do té doby jsem od téhle skupiny nic neslyšel. Druh hudby co hrají mě nezajímal, ale řekl jsem si všechno je jednou poprvé, úvodní nářez ala Metallica mě celkem navnadil, ale pak následovalo jedno metalové klišé za druhým. Korunu tomu všemu nasadila závěrečná titulní skladba se začátkem opsaným od Pink Floyd. Další poslech považuji za trest. Vím, že se najdou lidé, kterým se to líbí, ale já mezi ně nepatřím a nikdy patřit nebudu. Hodnotit to nebudu, bezvýznamné album.

zdenek3 @ 24.09.2017 09:35:34
Bezvýznamné album to není. Když nic jiného, tak pro tebe má právě význam to, že DT už poslouchat nebudeš.

Jinak já za sebe až tak DT neberu jako svý TOP, ale občas si to poslechnu. Slyšel jsem od nich horší alba ale i vynikající.

dan @ 24.09.2017 11:11:04
Northmane co to tlacháš za nesmysly. Za D.T.lobovat nebudu, ale z hlediska vývoje žánru i významu kapely jde o přední představitele, ať se libí nebo ne. Jsou to hvězdy první velikosti. Nebo v těch časech přinejmenším byli.

Jarda P @ 24.09.2017 11:32:36
Z hlediska vývoje žánru mají možná DT význam, pro mě však mají význam nulový, stejně jako Metallica. Ale nic proti vkusu těch, kteří je poslouchají.

northman @ 24.09.2017 12:11:57
Do dneška jsem nevěděl co Dream Theater hrají a po poslechu jsem zjistil, že jsem o nic nepřišel. Takže jsou pro mě stejně nuloví jako pro JarduP. Když chci slyšet metal, tak si pustím Voivod, nebo Megadeth a když chci progresivní rock, tak si pustím King Crimson, nebo Van Der Graaf Generator. Takzvaný prog metal, kterého jsou Dream Theater představiteli mě spolehlivě míjí.

Balů @ 24.09.2017 12:15:07
Myslím, že jakákoli hvězdnost souboru je posluchači,kterého ta hudba neoslovila,
naprosto lhostejná.
Pro mne má též nulový význam!

zdenek3 @ 24.09.2017 12:55:46
Každému se líbí to jeho jest a tak je to ok. Ovšem z celosvětového hlediska DT nejsou bezvýznamní. To že vás míjí, je v pořádku. Mně míjí , a to zcela, King Crimson. Za víc jak 40 let poslouchání hudby, jsem jim nepřišel na chuť a už to ani zkoušet nebudu.

Přeji šťastný výběr kapel. Naštěstí jich je jako much.

northman @ 24.09.2017 13:48:28
zdenek3: King Crimson jsou na tom stejně , najdou se posluchači, kteří je nemají rádi. Je to naprosto normální. Dream Theater jsou určitě pro mnoho posluchačů výborná kapela. Mají na svém kontě spoustu desek a díval jsem se stačili nahrát svoje varianty desek jiných interpretů, jako Pink Floyd, Iron Maiden, Deep Purple a nakonec i pro tebe nezajímavé King Crimson a jejich Lark´s Tongues In Aspic.

zdenek3 @ 24.09.2017 13:56:26
Ano, jejich "kopie" DSOTM od PF mně dostalo.

I Deep Purple- MIJ zahráli skvěle. Jako profesionální hráči jsou skutečně výborní. O jejich muzikálnosti a dalších věcech lze samo diskutovat donekonečna. Ze všech hráčů DT si osobně nejvíc cením " toho 5 vzadu". Tedy basáka J.M.
Prostě, ať si každý poslouchá, co se mu líbí.

Zaphirus @ 24.09.2017 15:57:33
Je to možno jeden z najprístupnejších albumov Dream Theater. Mnohí mu vyčítajú pesničkovosť, snahu o hitové ambície.. neviem. V rámci diskografie DT sa k tomuto albumu vraciam pomerne často. Svojou priamosťou a údernosťou mi evokuje nesmrteľné Images and Words. O nejakom prepadáku nemôže byť ani reči.

john l @ 22.12.2018 13:35:52
The Answer Lies Within se mě líbí úplně stejně jako zbytek alba. Na Octavarium se kapele znovu podařilo sloučit to nejlepší, co v sobě nosí. Pro mě je to jedna z jejich nejpropracovanějších desek. A taky nejpovedenějších! Kdyby byla novinka aspoň ze dvou třetin taková, budu spokojenej.

Tvorba skupiny Dream Theater v rokoch deväťdesiatych sa mi vcelku pozdávala, najmä albumy Images and Words a Metropolis pt.2.Tiež dvojcédé Six degrees...z roku 2002 je celkom solídne. Ale už nasledujúci album Train of Thought sa u mňa minul účinkom. Príliš tvrdá hudba ala Metallica a málo skutočne progresívnych momentov.Preto som v prípade Octavaria oprávnene čakal,že veci sa vrátia do normálu.CD som si kúpil iba po letmom vypočutí čo sa nemá robiť. Nechal som sa zlákať reklamou a množstvom pozitívnych ohlasov a recenzií.Moja vina,moja preveľká vina! Hudba na tomto albume je totiž vyprchaná ako týždeň otvorené šampanské! Úvodná skladba The root of all evil je tretím pokračovaním Portnoyovho nekonečného "alkoholického" seriálu,ktorý začal skladbou Glass prison práve na už spomínanom dvocédé Six degrees...Celkovo nuda.I walk beside you je stokrát recyklované U2. Pre mňa to signalizuje totálnu tvorivú krízu. Panic attack je asi najlepší track na tomto albume, akurát tu nemám pocit,že je to nasilu. V Sacrificed sons je ústredná téma znovu nespočetne krát omielaný terorizmus a udalosti z 11.septembra. Už je to nudné a otravné.Chýba tomu nápad, invencia,moment prekvapenia.Znovu recyklujú ,tentokrát samých seba.Záverečná maxikompozícia je skutočne recyklát najhrubšieho zrna. Na úvod počujeme Pink floyd,potom Yes,Rush ,v strede Genesis a Banksove klávesy...Páni z DT možno touto skladbou chceli vzdať hold legendám progresívneho rocku.Ak bol toto zámer,tak sa nevydaril.Celá kompozícia je totiž neuveriteľne nudná a rozťahaná.Aké také mrazenie príde až na záver v podobe mohutného a pompézneho symfonického vyvrcholenia.A sme na konci.Konečne!Mimochodom,nekúpi niekto zánovné a veľmi zachovalé CD Octavarium ? :-)))
reagovat

PaloM @ 25.05.2009 11:07:11
Bohužiaľ Brano, z rovnakých dôvodov na predaj tohoto CD sme dvaja ... :-))

Brano @ 25.05.2009 21:15:09
No super.Už sú tu dve Octaváriá na predaj.Pridá sa ešte niekto? :-)

PaloM @ 26.05.2009 05:06:06
Miesto oktavárium si ľudia radšej kúpia akvárium :-))

Brano @ 26.05.2009 08:49:11
He,he...akvárium,to je fakt dobré :-)))

b.wolf @ 26.05.2009 12:30:11
Mě DT nějak neberou, párkrát jsem viděl nějaký ten klip, tohle album jsem měl půjčené a dva poslechy stačily:(. Teď mám v CD jiné kafe - Psychotic Waltz a jejich pokračování Dead Soul Tribe - tomu říkám prog...

Myslím, že tohle album je nejlepší za všeh (v tomto názoru nejsem sám). Nevýhodou je jen to, že muzikanti se nechali inspirovat psaní písní i skládáním na albách minulých a i na jiných kapelách. Ale jak už to tady bylo řečeno, všechny všechny kapely mají ryfy a sóla a někdy i děj podobný. Dále bych chtěl říci, že tím jak je Octavarium složité, nemusí se hned líbit na poprvé (mě se začalo líbit až na 3. pokus). Za to ale, se člověkovi dlouho neomrzí.
reagovat

VK @ 20.01.2010 16:26:55
Souhlas, Oktavarium se mi zdalo roztahane a nudne a az zhruba po 20. polsechu sem prisel na kouzlo tohoto songu...

Asi nebude náhoda, že tohle album je bránou do světa DT i pro mě... Pokud ToT šlo napadnout, že je technika nad melodie a určitou svěžost, tak Octavarium bylo dobrou reakcí. Trochu bych i podezříval DT, že cílenou, ale nějak zvlášť mě to nevadí, i když někdy je ten kalkul zřetelně cítit. U většiny alba se myslím podařila zkloubit přístupnější forma s kvalitou, byť tak nápadité a hlavně skýtající momenty překvapení jako třeba Scény to samozřejmě není. Uznavám, že tady se slovo progressive dá volně zaměnit za crossover, ale jak jsem psal u recenze k SCH, mě to nevadí, i když je pravda, že ta inspirace je někdy až příliš nápadná. Dalším posunem dopředu jsou aranže, Octavarium zní opravdu uhlazeně, zvuk je velmi dobrý a pro první poslechy je to tím pádem jednoduší, jen je tu nebezpěčí přearanžovanosti, kdy různé \"kudrlinky\" a cliché vážné hudby zastíní či nahradí skutečné nápady. Narážím především na Octavarium a Sacrified Sons, ale není to až tak do nebe volající, jen se musím přiznat, že třeba úvody obou skladeb přeskakuju, i když svoje opodstatnění mají.

Root of All Evil a Panic Attack možná nejsou masterpiecy, na které jsme byli u DT zvyklí, ale mají velmi silný náboj, nekonečné množství enenrgie a dokáží pohltit.

Zato Answer Lies Within jen lehce pohladí, přesto jí mám poměrně rád a je to pro mě jedna z písní momentu, prostě někdy se mě hodí do nálady.

Naopak bohužel musím souhlasit s názory, že These Walls a I Walk Beside You jsou velmi plytké, akorát mě tak na pár dní trochu ovládli mozek, nic víc :-) I Never Enough a Sacrified Sons mě také nebavily příliš dlouho, ale již alespoň technicky nejsou nulové, holt akorát nápadem nesrší, prostě neurazí nenadchnou...

Jednotlivé části Octavaria sice nejsou nějak přetechnizované, ale to je jedině dobře. Mnoho pěkných bonusů pro labužníky jako hlavní motivy alba v pozadí či textové vychytávky určitě potěší. Samozřejmě je důležitější pocit při poslechu, těžko se mě to zazanamenává do slov, ale jako u jediné skladby na albu atmosféra na člověka hodně zapůsobí, zasněný úvod, výpravný střed, pak hravá instrumentální část, zvážnění a jakési procitnutí, a pak monumentální závěr. U DT sice klasické řešení, které mi jinde poměrně vadí, ale tady trochu kýče nevadí ba snad naopak. Celkově je album trochu kýčovitější, což je stinná stránka přístupnější formě, ale zase nějaká výraznější decentnost se u DT nedá očekávat, vždy byly poměrně bombastičtí a Octavarium v tomto ohledu i přes orchestr naštěstí nevyniká. Z toho všeho myslim jasně vyplývá 4ka:-) Keep Progin´!
reagovat

Album "Octavarium" z roku 2005 je první album, které jsem od Dream Theater slyšel a je to také album, které mě dostalo na jejich stranu. Je velmi přístupné i posluchačům, kteří doposud z Dream Theater a s jejich někdy šílenými postupy nemají žádné zkušenosti, což byl přesně můj případ.

První skladba "The Root of All Evil" nechává vzpomenout na předešlé album "Train of Thought" jak svou tvrdostí, tak i pokračováním Portnoyovy ságy, konkrétně návazností na skladbu "This Dying Soul". Jedná se o typickou vypalovačku Dream Theater s mocným refrénem a riffy, při kterých tuhne krev v žilách. Skvělý začátek alba, který geniálně přechází do baladické "Answer Lies Within".

Garantuju, že právě druhou skladbu z tohoto alba z hlavy jen tak nedostanete. Absolutní love song, krásně doplněný o smyčce a perfektní aranže, včetně pinkfloydovských zvonů na začátku.

"These Walls" je do třetice skladba, která s sebou přináší mega-silný refrén a i přes to, jak je to rytmicky složitá kompozice, je to jedna z nejpřístupnějších skladeb, jakou Dream Theater napsali.

Konec "These Walls" opět pozvolna přechází ve skladbu další, tentokráte značně inspirovanou pop-rockem ve stylu U2, nesoucí název "I Walk Beside You". O text se postaral opdborník na zamilované texty v řadách DT - John Petrucci, a i když je text plný zamilovaných klišé, tak nějak to kapele uvěříte.

"Panic Attack" je 8-mi minutová nakopávačka, která se opět trochu odkloní od jemného zvuku alba "Octavarium" a nechává své stvořiele torchu si zablbnout. DT znovu použili efekt s návazností skladeb a "Panic Attack" a "Never Enough" tak působí téměř jako jedna skladba. Obě v sobě nosí obrovského ducha Dream Theater, ačkoli "Never Enough" považuju za méně tradiční skladbu této kapely.

Posledním zářezem před velkolepým finále v podobě titulní skladby "Octavarium" je píseň "Sacrificed Sons". Dle mého soudu jedna z nejzdařilejších, jak na albu, tak v měřítku celé diskografie DT. Velkou roli v této skladbě, pojednávající také o terorismu, hraje orchestr a je to jeden z kousků, při kterém běhá mráz po zádech.

A jdeme do finále. 24 minutový opus "Octavarium" je skladba začínající v duchu Pink Floyd. Opravdu mistrovsky se předvádí Jordan Rudess se svým "Continuuem", jehož klávesovou atmosféru z pod kůže budete dolovat jen velmi těžko. Celá skladba je spíše ve středním tempu, až by se dalo říct baladická, ovšem s instrumentální pasáží tak rychlou a zběsilou, že jeden, dva, ani tři poslechy Vám rozhodně neodkryjí všechna zákoutí své dokonalosti a preciznosti. Finále skladby má, abych tak řekl, koule, tak jak to má být. Následuje krásné melancholické sólo a dohra. "Octavarium" je skladba, kerá nekompromisně drtí a hladí zároveň. Perfektní konec pro perfektní album.
reagovat

Po několikaměsíční pauze, co jsem album neslyšel, se mi chce napsat jen, že je fantastické, úplně mě uchvátilo, ale asi bych se mohl pokusit o několik vět navíc, že ?

Zhruba polovinu alb, tzn. prvních šest věcí, se střídají vypalovačky s klidnějšími skladbami, což mi připadá velice vhodné a příjemné. Album otvírá The Root Of All Devil, tvrdá skladba ve stylu předchozího Train Of Thought, kterou vystřídá pomalá, smutná a krásná balada The Answer Lies Within. These Walls je kombinací obou předešlých „stylů“ má velice silný refrén s pěknou syntezátorovou vyhrávkou a Pinkfloydovský přechod do snad nejkratší skladby Dream Theater vůbec, hitovky I Walk Beside You. Ovšem hitovky s velkým H, opravdu povedená skladba, z toho konce, kdy to zvednou o patro výš se tu myslím podělalo už pár lidí přede mnou, tuším, že taky Ravil. Následuje jízda, Panic Attack, jediná skladba, kde se hraje jinak, než na čtyři a to na pět. Místy. Vlastně až teď, s tímto pro mě překvapujícím zjištěním, si uvědomuji, že absence typického znaku Dream Theater, jejich rytmické šílenosti, mi nijak nevadí. Pokud bych musel označit nejslabší skladbu na albu, asi by to – pro mě – byla Never Enough, ale samozřejmě v uvozovkách. Moc pěkné sólo, kytara vers. syntezátor. Tedy pokud to není ta věc bez klaviatury, jak jsme se o ní bavili se Zkaziusem.
No a následuje vrchol, pokud se to tak dá nazvat, druhá nejdelší skladba na albu, Sacrificed Sons a závěrečná, čtyřiadvacetiminutová, pětidílná, Octavarium. Když jsem slyšel tuhle skladbu poprvé, podruhé a možná ještě potřetí, říkal jsem si, jak o mnoho silnější je zhruba stejně dlouhá Supper´s Ready. Ano, je, i dnes, ale Octavarium ve mně dozrálo, s klidem ho označím za jeden z vrcholů tvorby Dream Theater. První čtyři rozjížděcí (znovu) Floydovské minuty, skladba pokračuje i po přidání zpěvu v duchu Pink Floyd. Téměř přesně v polovině začíná úchvatná pasáž, která mě silně evokuje staré Genesis, někdy z roku 1972 – 3, úplně slyším a vidím Tony Bankse, navíc, když po několika vteřinách LaBrie zpívá Supper´s Ready :-)
Od šestnácté minuty zase pro změnu slyším asi dvě minuty ELP a i nějaký ten lichý rytmus nakonec přece jen ve finále zazní (na sedm).

Budu se opakovat. Mám velmi málo kapel, o kterých můžu říct, že jejich tvorba je tak vyrovnaná, že každé album, které právě poslouchám, je pro mě v tu chvíli jejich nejlepší. Dream Theater mezi těch pět, šest rozhodně patří a tak směle napíšu, že Octavarium je vrcholem jejich (dosavadní) tvorby.

reagovat

Přiznám se, že jsem se na toto album dost těšil, jaksi jsem čekal, že se DT proberou a udělají konečně zase silný album, ale dopaldo to tak, že po třetím poslechu, jsem se už do dalšího poslechu vyloženě nutil, nevydržel to do konce a nakonec jsem je šoupl do kredence a vůbec mě neláká si to poslechnout. Jediná věc co si rád pustím, je U2ovská I Walk Beside You, která je paradoxně v tvorbě DT trochu mimo, tak ani nevím proč. Že by to tikání hodin v úvodu, sakra, kde já to zatracený tikáni jenom slyšel?? :-)))
reagovat

DT @ 28.06.2009 15:48:40
I Walk Beside you najlepsia skladba? To radsej pocuvaj U2,a nepis svoj nazor na DT.Inak dost slaby album musim uznat.

Nechcem tu na nikoho utocit. Ale kto tvrdi ze Octavarium je jedno z najlepsich albumov od Dream Theater tak to asi nepocul predchadzajucu tvorbu. The Root Of All Evil nieje zla skladba ale ani z nej niesom hotovy a nedochadza u mna k tomu co druhy volaju " hudobny orgazmus. " The Answer Lies Within, These Walls, I Walk Beside You, Skaldby ktore sa dobre pocuvaju ale to je asi vsetko, pre mna neatraktivne neviem preco by som sa mal k nim vracat po par vypocutiach. Vlastne taky nazor mam na cely album. Panic Atack sa miestami "nenapadne" podoba na skaldbu Fatal Tragedy z albumu Scenes From A Memory, Never Enough album nejako nemeni,
Sacrificed Sons pri pocuvani tejto skladby mam pocit ze pocuvam Peruvian Skies z Falling To Infinity. Octavarium vrchol albumu myslim ze to bol zamer, ta isto nic extra sa nekona. Uzatvorim to tym ze odporucam skupine aby si dala pauzu. Nabuduce to hadam bude lepsie.
reagovat

Octavarium pre mna jedno velke sklamanie. Po technickej stranke niet co vycitat, profesionalne odojrate nejdem vyzdvihovat pretoze musi byt kazdemu jasne ze muzikanti po tolkych rokoch hrania ovladaju svoje nastroje. Octavarium je uz zlatanina zauzivanych postupov. Pre mna jednym uchom dnu druhym von.
reagovat

Je to jedno ze tří nejlepších alb jaké dream theater vydyli. Ale mnoho lidí toto album nepochopilo. Octavarium si poslechněte poprvé a pak to srovnejte po páté po desáté...no zkrátka čím dýl budete octavarium poslouchat tím víc se vám bude líbit.
Octavarium je odlišné cedo než na jaké sme byli od dt zvyklí. Hudba je pervektně sladěná od první sekundy octavaria až po 20minutovku Octavarium(tím nechci říct že v minulosti tomu tak u dt nebylo)
A mám-li ohodnoti od 10 po 1 tak dávám nejvyšší známku 10 kterou má u mne už jen scenes from a memory a train of trought.
Už se těším na pští rok (an evening with dream theaer)
kuba
reagovat

nesouhlasím s názory někerých ludí-
Octavarium je cedo "nové doby" tímto a nejen tímto cedem dream theater předběhli čas-proto tomuto cedu mnoho lidí nerozumí. Octavarium snad mohou ocenit jen lidé, kteří hudbě rozumí nebo jsou věrnými fanoušky DT.
Dle mého názoru je problém v tomto: lidé si octavarium poslechnou jednou a řeknou že vykradli jiné skupiny ale kdyby ho poslouchali po páté šesté...tak by měnili názor protože skladby které si "vypůjčili" jednoduše do octavaria sedí a daly ji nový nádech. Hudba je dokonale sladěna a to co tu dokázali profesoři rocku je geniální. Na tomto cd není nic vyumělkovaného, honosného či nezvykle tvrdého-všechno tak akorát...
Octavarium se o všem u mne řadí "až" na druhé místo za zatím(!) nepřekonané scenes from a memory a před Train of trought
Fanoušci dreamů už se můžem těšit na nové cedo "en evening with dream theater" kde bude sestřih toho nejlepšího
reagovat

ja fakt nevim co se tu děje. Možná, že sem stále ovlivněnej tim, že právě Octavarium je první deska, co sem od Dream Theater slyšel, ale i taxi pořát myslim, že je to jedno z nejlepších děl DT vůbec. U mě se řadí ke Scenes from a Memory a Awake, což jsou bezpochyby největší fláky. Ja mam originalitu moc rád, ale na druhou stranu neni třeba bejt originální za každou cenu, pač potom se to většinou dostavá na zcestí... (viz celej extrémní metal, polejvání se umělou krví, blití do mikrofonu, prostě BLACK, DEATH apod:) Octavarium možná začíná podobně jako Shine, ale obojí je to zatraceně dobrý, tak proč se vztekat? Jen jednu malou výtku bych měl: These Walls neni podobná ubožákům Linkin park, nýbrž docela slušnejm Soilwork...
reagovat

Vilozof @ 21.03.2006 00:00:00
Tá Tvoja recenzia je dosť subjektívna a ja Ti Tvoj názor neberem, ale ja mám rád takisto DT aj rozne ako ich Ty nazývaš "extrémne" formácie, ktoré podľa Teba grcajú do mikrofónu... No proste sa len do takej hudby nevyznáš a to je všetko. Ak si viac na PROG, tak uvediem Ti príklad, zober si taký Opeth... Tiež "grcajú" do mikrofónu a je to podľa mňa jedna z najprogresívnejších kapiel dneška.

Dream Theater ukázali, že i něco tak širokého záběru jako progesivní žánr jim prostě nestačí... Do svého mistrovského díla přidali vlivy klasiky a popu, ale takovým způsobem, že toto album múžu poslouchat 1000x za sebou a stále mě to baví... Je to sice posun někam do trošku neprobádaných rovin, ale na takové úrovni, že člověku vypadávaj jak oči tak uši z důlku:)
reagovat

najlepsi album DT. co viac dodat? mozte sa ohanat Images & Words alebo Metropolis. kazdy album ma pri svojom vydani nadchol.Train of Thought milujem. ale toto je nieco specialne.tato kapela vzdy robila co chcela.niekto place,ze vymekli. ked vsak vysiel ToT tak sa chytali za hlavu,ze co je to za nezmyselna metalova sialenost.vobec by som sa nedivil,keby na sa na dalsom albume dali dohromady s nejakym folklornym telesom...od nich cakam cokolvek.
ak mate radi prog rock, alebo len rock vseobecne, musite to pocut. nutnost pre rockovych fanusikov. kto tvrdi,ze je to zle musi byt hluchy alebo bez vkusu.pustil som to priatelom,ktori to pocuvaju,aj tym z opacneho brehu.kazdemu sa to pacilo(a to naozaj neprehanam).nehrajme sa na ortodoxnych fanusikov,ktori nemaju radi zmenu.dajme sancu dobrej hudbe. DT si to zasluzia.ale hlavne: urobme to pre seba
reagovat

vazeni,v dnešnej dobe je na svete tolko albumov a skladieb,že všetko nové sa viacmenej na niečo podobá.kto tvrdí opak,je tak trošku naivný.co sa týka inštrumentalneho majstrovstva-neni o com.proste výborné.texty na urovni,osobne ma tento album oslovil ihned po prvom vypocuti.
reagovat

Tak ja mam jiny nazor - podle me uroven DT stale klesa, jakoby jim dochazely napady. Co se tyce instrumentalnosti, tak to nemam vyhrady, v tom jsou naprosto dokonali. Ale na nove desce vykradli tolik skupin tak okate, ze to az neni pekne: Never Enough - Muse, I walk beside you - U2, These walls - Linkin Park, Octavarium - zacatek jako Shine on od Floydu.. a tak dal, vim, ze to delali i pred tim, ale aspon mne to neprislo tak napadne a pro me to melo nejakou uroven, ale tuto desku jsem slysel mozna tak petkrat a stacilo mi to (na rozdil od nekterych jinych, ktere dosud posloucham a neohraly se mi)... tot muj nazor
reagovat

EasyRocker @ 17.11.2005 00:00:00
Dělat si názor na jakékoli album DT po pěti posleších se mi zdá býti poněkud nešťastným. Tvoje přirovnání ke kapelám mi připadá jako opsané z nějaké recenze - je mi to povědomé.

Gotrek @ 17.11.2005 00:00:00
-->easyrocker: Nic jsem z zadne recenze neopsal, je to muj vlastni nazor a tohle me napadlo hned, jak jsem si to cd pustil. Pokud musim na cd po originalite patrat, pak u me neni originalni. Ovsem tahle deska je zase uplne jina nez vsechny ostatni, nekomu sedne, nekomu ne... snazil jsem se dat tomu sanci, ale proste me ta deska nezacala bavit.

Vilozof @ 21.03.2006 00:00:00
Tiež si myslím to, čo autor recenzie, proste táto doska ma nebere, pričom také Scenes from Memory možem točiť do nepríčetna a stále ma bude baviť. Autori si ju však strašne vychvalujú, no ja neviem ak sa budú aj dalej uberať týmto smerom, čiže za každú cenu sa snažiť byť "originálny", tak s nimi končím...Moj názor.

Mirzek @ 12.07.2006 00:00:00
Nikomu neberem žiadny názor. Ale ja si myslím že album Octavarium je rozhodne vynikajúci tak ako ostatné albumy.

Dejf @ 14.02.2007 00:00:00
Při čtení subjektivních názorů jiných fanoušků se člověk občas neubrání a musí napsat i svoji reakci.. Nevím - slyšels někdy slova jako INSPIRACE, IDOL, ARANŽMÁ.. Vykládat o DT, že jsou vykrádači hrobek je tam omývaný téma, že už je to fakt nuda. Napadlo taky někoho, kdo hudbu opravdu skládá a nepíše jen svoje slinty na internet, že ubránit se ovlivnění svými idoly je trochu problém. Začátek titlu, že je jako Shine On. No, je a vadí ti to? Tak si poslechni Floydy a vypni Dreamy, když se tě dotkli. Kdybys vnímal text dál, tak bys to možná nerozdejchal, protože ta celá písnička je tak trochu věnovaná jejich idolům.. A nevím jak ty, ale myslím si, že v I Walk Beside You jsou DT víc U2 než U2 sami. (Pokud někomu tato slova něco připomínají, tak se nemílí..) Album je vrchol tvorby DT. Komu to tak nepřipadá a zastavil se na stupni evoluce Scenes From A Memory, tak má buď jiný vkus a měl by se držet jiných kapel nebo DT prostě a jednoduše vůbec nepochopil..

kubys @ 14.02.2007 00:00:00
Není to sice nejlepší album DT(tím je podle mě Images and Words nebo Awake), ale přirovnat některou jejich píseň k linkin Park je drzost, zajímalo by mě zda Linkin Park mají, tak instrumentální vyspělost, aby k nim mohli být DT přirovnávání jako vykradači!!! Ale s názorem I walk beside you souhlasím, i když U2 zrovna nepatří mezi jejich idoly.

Dejf @ 21.02.2007 00:00:00
Jasně, špatně sem to formuloval. Ani U2 ani Linkin cosi nepatří mezi jeich idoly. U2 možná trochu pouze po zvukové stránce, ale to je tak všechno (někde v komentáři k DVD to myslím říkaj). To sem myslel spíš k titulu Octavarium.
Když sem si četl tu 'recenzi', tak to ve mně tak vřelo, že sem napsal, co sem napsal.

Naprosto dokonalé album, po (na můj vkus) až příliš metalovém Train Of Thought se Dream Theater vrátili k jemnějším postupům. V muzice není jediná slabina, bohužel album až příliš připomíná starší věci - hlavně Six Degrees - a není tady patrný žádný hudební vývoj. Což samozřejmě neznamená, že by Octavarium bylo nějak podřadné album, prostě jen ničím nepřekvapí. Mistrovkým kouskem je titulní skladba, 24 minut dlouhá skladba Octavarium, ve které se střídají poklidnější i tvrdší polohy a řadí se k tomu nejlepšímu, co jsem od DT vůbec slyšel. Hlavní téma z Octavaria se opakuje v několika dalších skladbách alba, což přispívá k ucelenosti celého díla (i když je to starý art rockový trik :-). Nemůžu hodnotit jinak než čtyřmi hvězdičkami. Na celých pět hvězdiček bohužel Octavarium postrádá originalitu.
reagovat

Tak to tu mame!Dream Theater vydali dalsi album po kratkej dobe.Moje pocity su velmi dobre aj ked som o tom albume cital vela nazorov,a vela fanusikov bolo aj sklamanych.Ale preco?Vytikali ze album je malo technicky.No je pravda ze oproti mynulim albumom je trosku menej instrumentalnych pasazi,ale rozhodne to je progresivna muzika.Novy album je uplne vyvazeny,a musim to povedat,velmi mi pripomina album tak zatracovany Falling Into Infinity.Labrie spieva fantasticky nikde sa netrapi s uchvatne vysokym vokalom ktory ma potom problemy zaspievat nazivo.Trosku mi vadi absencia Petrucciho sol,ale to vynahradil jeho fantastickym solovym albumom Suspended Animation.Uvodna The Root Of All Evil je dalsim pokracovanim The Glas Prison a This Dying Soul.Dalsia The Answer Lies Within je nadherna balaba ktora by bola ako vystrihnuta z Falling Into Infinity.I Walk Beside You je trochu ovplivnena U2.Panic Attack asi najtvrdsia skladba albumu, Never Enough my po hudobnej stranke pripada ako pokracovanie Just Let Me Breathe.Posledna titulna skladba sa zacina nadhernym gitarovim uvodom ktoreho atmosfera je priam Floydovska a potom tam najdeme vsetko na co sme u DT zvyknuty (a nech mi niekto povie ze to neni technicke).Dream Theater natocili zas vynikajuci album a ked k tomu pridame velmi vydareny obal od Hugha Symea,neviem si pomoct,z desiatich bodov by som dal 9,5 kedze tato moznost tu neni tak 5
reagovat