Recenze
Dream Theater / Octavarium (2005)
Asi nebude náhoda, že tohle album je bránou do světa DT i pro mě... Pokud ToT šlo napadnout, že je technika nad melodie a určitou svěžost, tak Octavarium bylo dobrou reakcí. Trochu bych i podezříval DT, že cílenou, ale nějak zvlášť mě to nevadí, i když někdy je ten kalkul zřetelně cítit. U většiny alba se myslím podařila zkloubit přístupnější forma s kvalitou, byť tak nápadité a hlavně skýtající momenty překvapení jako třeba Scény to samozřejmě není. Uznavám, že tady se slovo progressive dá volně zaměnit za crossover, ale jak jsem psal u recenze k SCH, mě to nevadí, i když je pravda, že ta inspirace je někdy až příliš nápadná. Dalším posunem dopředu jsou aranže, Octavarium zní opravdu uhlazeně, zvuk je velmi dobrý a pro první poslechy je to tím pádem jednoduší, jen je tu nebezpěčí přearanžovanosti, kdy různé \"kudrlinky\" a cliché vážné hudby zastíní či nahradí skutečné nápady. Narážím především na Octavarium a Sacrified Sons, ale není to až tak do nebe volající, jen se musím přiznat, že třeba úvody obou skladeb přeskakuju, i když svoje opodstatnění mají.
Root of All Evil a Panic Attack možná nejsou masterpiecy, na které jsme byli u DT zvyklí, ale mají velmi silný náboj, nekonečné množství enenrgie a dokáží pohltit.
Zato Answer Lies Within jen lehce pohladí, přesto jí mám poměrně rád a je to pro mě jedna z písní momentu, prostě někdy se mě hodí do nálady.
Naopak bohužel musím souhlasit s názory, že These Walls a I Walk Beside You jsou velmi plytké, akorát mě tak na pár dní trochu ovládli mozek, nic víc :-) I Never Enough a Sacrified Sons mě také nebavily příliš dlouho, ale již alespoň technicky nejsou nulové, holt akorát nápadem nesrší, prostě neurazí nenadchnou...
Jednotlivé části Octavaria sice nejsou nějak přetechnizované, ale to je jedině dobře. Mnoho pěkných bonusů pro labužníky jako hlavní motivy alba v pozadí či textové vychytávky určitě potěší. Samozřejmě je důležitější pocit při poslechu, těžko se mě to zazanamenává do slov, ale jako u jediné skladby na albu atmosféra na člověka hodně zapůsobí, zasněný úvod, výpravný střed, pak hravá instrumentální část, zvážnění a jakési procitnutí, a pak monumentální závěr. U DT sice klasické řešení, které mi jinde poměrně vadí, ale tady trochu kýče nevadí ba snad naopak. Celkově je album trochu kýčovitější, což je stinná stránka přístupnější formě, ale zase nějaká výraznější decentnost se u DT nedá očekávat, vždy byly poměrně bombastičtí a Octavarium v tomto ohledu i přes orchestr naštěstí nevyniká. Z toho všeho myslim jasně vyplývá 4ka:-) Keep Progin´!
» ostatní recenze alba Dream Theater - Octavarium
» popis a diskografie skupiny Dream Theater