steve - @ 23.09.2017 | #

Nedejte na planá slova. Octavarium je skutečné, je monstrózní a je taky poslední konkurenčně schopné album z diskografie US divadelníků. Po zvláštním metallikovsky laděném kytarovém albu Train Of Thought jsem tak velkou prog porci vůbec nečekal.

Nemůžu zapomenout, jak mi v roce vydání desky hned po jejím prvním poslechu náležitě spadla sanice až na zem. A to startovní pozice obsazená skladbou The Root Of All Evil za moc nestojí. Taky druhá The Answer Lies Within mi přijde neschopná a banální. Jenže světe div se, od trojky se dějí věci a deska mě pokaždé vtahuje do sebe. V These Walls zní brilantně Petrucciho akustická kytara, jak napsat velký hit ukazuje I Walk Beside You a démonické progresivní monstrum vycení tesáky zpoza Panic Attack. To je masakr jak vepř. V Never Enough ulítávám na LaBrieho zmutovaném zpěvu a dokonale opajcnuté atmosféře. Sacrificed Sons si pohraje s náladami a kapela mě ve svých kreacích vůbec nešetří. V poslední dlouhatánské floydovské báji Octavarium leží celý progresivní svět Dream Theater. Kluci prostřídají všechny jim dostupné prostředky a finty, aby si s námi dokázali pořádně pohrát.

Jak tvrdím na začátku - Octavarium je jejich poslední velkou a progresivně schopnou nahrávkou. Počítám, že tak tomu zůstane už napořád.

zdenek3 @ 24.09.2017 12:55:46 | #
Každému se líbí to jeho jest a tak je to ok. Ovšem z celosvětového hlediska DT nejsou bezvýznamní. To že vás míjí, je v pořádku. Mně míjí , a to zcela, King Crimson. Za víc jak 40 let poslouchání hudby, jsem jim nepřišel na chuť a už to ani zkoušet nebudu.

Přeji šťastný výběr kapel. Naštěstí jich je jako much.