Reakce na recenzi:

Martin Bejšovec - @ 25.02.2008

Album "Octavarium" z roku 2005 je první album, které jsem od Dream Theater slyšel a je to také album, které mě dostalo na jejich stranu. Je velmi přístupné i posluchačům, kteří doposud z Dream Theater a s jejich někdy šílenými postupy nemají žádné zkušenosti, což byl přesně můj případ.

První skladba "The Root of All Evil" nechává vzpomenout na předešlé album "Train of Thought" jak svou tvrdostí, tak i pokračováním Portnoyovy ságy, konkrétně návazností na skladbu "This Dying Soul". Jedná se o typickou vypalovačku Dream Theater s mocným refrénem a riffy, při kterých tuhne krev v žilách. Skvělý začátek alba, který geniálně přechází do baladické "Answer Lies Within".

Garantuju, že právě druhou skladbu z tohoto alba z hlavy jen tak nedostanete. Absolutní love song, krásně doplněný o smyčce a perfektní aranže, včetně pinkfloydovských zvonů na začátku.

"These Walls" je do třetice skladba, která s sebou přináší mega-silný refrén a i přes to, jak je to rytmicky složitá kompozice, je to jedna z nejpřístupnějších skladeb, jakou Dream Theater napsali.

Konec "These Walls" opět pozvolna přechází ve skladbu další, tentokráte značně inspirovanou pop-rockem ve stylu U2, nesoucí název "I Walk Beside You". O text se postaral opdborník na zamilované texty v řadách DT - John Petrucci, a i když je text plný zamilovaných klišé, tak nějak to kapele uvěříte.

"Panic Attack" je 8-mi minutová nakopávačka, která se opět trochu odkloní od jemného zvuku alba "Octavarium" a nechává své stvořiele torchu si zablbnout. DT znovu použili efekt s návazností skladeb a "Panic Attack" a "Never Enough" tak působí téměř jako jedna skladba. Obě v sobě nosí obrovského ducha Dream Theater, ačkoli "Never Enough" považuju za méně tradiční skladbu této kapely.

Posledním zářezem před velkolepým finále v podobě titulní skladby "Octavarium" je píseň "Sacrificed Sons". Dle mého soudu jedna z nejzdařilejších, jak na albu, tak v měřítku celé diskografie DT. Velkou roli v této skladbě, pojednávající také o terorismu, hraje orchestr a je to jeden z kousků, při kterém běhá mráz po zádech.

A jdeme do finále. 24 minutový opus "Octavarium" je skladba začínající v duchu Pink Floyd. Opravdu mistrovsky se předvádí Jordan Rudess se svým "Continuuem", jehož klávesovou atmosféru z pod kůže budete dolovat jen velmi těžko. Celá skladba je spíše ve středním tempu, až by se dalo říct baladická, ovšem s instrumentální pasáží tak rychlou a zběsilou, že jeden, dva, ani tři poslechy Vám rozhodně neodkryjí všechna zákoutí své dokonalosti a preciznosti. Finále skladby má, abych tak řekl, koule, tak jak to má být. Následuje krásné melancholické sólo a dohra. "Octavarium" je skladba, kerá nekompromisně drtí a hladí zároveň. Perfektní konec pro perfektní album.