Reakce na recenzi:

pinkman - @ 17.10.2017

I po čtyřiceti letech se musím často a spupně divit. Stačí otevřít internet, trochu se začíst a objevím zářný příklad toho, jak je jeden z art-rockových slabikářů a neodmyslitená část vývoje celé historie hudby často nepochopen a schytává mizerná hodnocení. Pro rockové dědečky a odborníky jde o hrubé rouhání a porušení všech estetických hledisek, která dokáží nazírat na hudbu v daleko širších souvislostech, než je pouze vlastní egoistická cetralita.
Going for the One je monumentální rockové monstrum a mělo by tak být i hodnoceno. Má specifickou atmosféru. Čistota a éteričnost z něj probublává formou překrásně střižených hymnických melodií, kterým nesmazatelné kouzlo propůjčuje hlas Jona Andersona. Mimořádné vzepětí sil celé Yes-ovské pětky vyústilo do vzniku tak strhujícího díla, jakým Going bezesporu je. Já osobně přikládám největší podíl na tomto skvostu návratu Ricka Wakemana. Ponor do Going for the One přináší pokaždé mimořádně povznášející zážitek.
Momentální TOP skladba: 2. Turn Of The Century !!!!!