Dave.mem - @ 10.10.2004 | #

Zlaté časy let sedmdesátých jsou nenávratně historií, nastupují léta osmdesátá a jejich hudební ?žumpa?. Těžko dnes říci, co se to tenkrát stalo, že naprostá většina kvalitních rockových kapel začala lézt do poprocku, nebo ještě hůře ? do popu, pop se začal spojovat s diskem? no prostě fuj! Obrat o 180 stupňů artrockové legendy a vůbec jedním ze zakladatelů artrocku - Yes je opravdu smutný. I když se později zkoušeli vrátit ke svému původnímu stylu, už to nebylo ono.
V roce 1983 vydává kapela v trochu obměněné sestavě album ?90125?. Této desce jsem se dlouhou dobu vyhýbal, jelikož jsem věděl o co jde, a i když mi inteligentní poprock nevadí, tak od této kapely jsem se ho snad trochu bál? Když jsem se tedy pak k tomuto albu trochu náhodně dostal a poslechl si ho, zjistil jsem, že to není vůbec špatné!
9 melodických a celkem i zpěvných písniček, pár dokonce i s hitovými ambicemi. Například úvodní ?Owner of a lonely heart? je jedním ze symbolů doby a zná jej snad každý. Rozebírat jednotlivé songy zde asi opravdu nemá smysl.
I když je to tedy poprock tak se mi deska hodně líbí. Jeho výhodou také je, že když si ho někdy pustím tak lidé okolo neprchají jako jindy? :-) Hudba je to hodně dobrá, nějaký hlubší smysl v ní však nehledejte, artrock tu není ani trochu?

Cmaj13 @ 25.04.2006 00:00:00 | #
Podla mna je 90125 po skladatelskej a kompozicnej stranke dokonale dielko. Su albumy ,ktore ohromia svojou komplikovanostou (Relayer)a su albumy ,ktore cloveka odrovnaju dvoma notickam v jednom takte (90125). V oboch pripadoch mame do cinenia s genialnym vytvorom,na ktory hladime z rozlicnych uhlov pohladu. Na 90125 ma kazda nota svoje miesto a zmysel. ANO,tento album nesplna skatulu progrocku,ale hudba nastastie nie je o zanroch,ale (ako povedal raz santana) o niecom medzi atomami a molekulami .