Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 02.09.2005

Tuhle desku nemohu sestřelit, ani kdybych sebevíc chtěl. Yes s ní vstoupili do nové etapy, bez několika členů dlouholeté kompaktní sestavy včetně Wakemana a Howea, který tu dobu působil ve veleúspěšné Asii, zato však mj. s Trevorem Rabinem v sestavě. Ono asi ani nešlo pokračovat donekonečna ve stejné linii desek jako Going for the One, Tormato - byť vynikajících. Album je velmi vzdušné, neobvykle přímočaré, poprvé v dějinách kapely v podstatě zazní zkreslené kytary a především nepokrytě hitové - hned úvodní pecka Owner of a Lonely Heart je hitem s okamžitým účinkem a já s potěšením zjišťuji, že přes všechny ty změny Anderson neztratil nic ze své autentičnosti. Jenže takové It Can Happen nebo Our Song nejsou o nic horší, zejména melodie prvně jmenované je doslova nakažlivá. I přesto, že kapela podstoupila pořádný kotrmelec na poli aranží, zvuku i samotného stylu hry (deska zní velmi moderně a neotřele i dnes), materiál na ní obsažený je prostě natolik silný, že nemohu dát méně než plný počet bodů.