Reakce na recenzi:

Voytus - @ 19.01.2010

Oh Yes! V tomto případě se spíše chce zvolat oh no!
S 80. léty to vzdávám, jedno z mála pozitiv vidím v tom, že jsem se v té době narodil :-).
Téměř všichni mí oblíbenci buď sklouzli ke komerci, nebo to radši dávno zabalili. Yes málem také, když se od nich koncem 70. let oddělil zpěvák Jon Anderson. Náhrada přežila jedno album a pak se na tři roky Yes rozpadli. Všechno zachránil Chris Squire, když společně s Alanem Whitem, bývalým klávesákem Tony Kayem a novým kytaristou/producentem/zpěvákem/autorem Trevorem Rabinem povolal zpět Jona Andersona a natočil komerčně průlomové 90125. Najednou byli Yes zase v hitparádách, točili klipy, jezdili velká turné. Ale po čtyřech letech došlo na vydání dalšího alba.
Navazuje na svého předchůdce a zároveň ukazuje další možnosti. V hitových kolejích se tedy drží půlka alba - Rhytm of Love, Love Will Find a Way, Big Generator a Almost Like Love. A pouze ta poslední pro mě představuje dobrou píseň - nadupaná rytmika, tvrdé riffy, hammondky. Od Yes ale přinejmenším nečekaná. Alespoň není tak vlezlá jako ostatní tři zmíněné.
Pak tu máme snahu o progresivnější kompozice - Shoot High Aim Low, I'm Running a Final Eyes. K první, natahované nudě se vyjadřovat nebudu, za to v těch dalších dvou konečně slyším to, co bych od Yes očekával. Skladby jsou sice pořád přehlednější než většina 70's tvorby, ale rozhodně potěší.
Závěrečnou Holy Lamb beru jako příjemnou tečku za albem sice různorodým, ale zdaleka ne pestrým nebo zajímavým. Bohužel to stále není to nejhorší, čím nás Yes obdarovali.