Reakce na recenzi:

Tanmut - @ 18.11.2006

Absecence příspěvku k tomuto albu zdá se mi jevem přinejmenším podivným. Klenotníci art-rocku YES si přeci zaslouží pozornost, i když zrovna vybrousí druhořadý kámen. Nemohu zcela objektivně posoudit, jedná-li se o nejhorší nahrávku kapely, neb jsem neslyšel všechna alba YES, avšak dle všech psaných indícií a (v poslední řadě) zdejšího pusta, nejspíš ano.

První skladba nese na poslech všechny typické atributy yesovských 80. let - zvukomalebný poprock, zapamatovatelný refrén a lehký závan progrese. Bohužel dle mého trpí neduhem mnoha popových skladeb - snadno se oposlouchá, navíc refrén mi začal být asi po desátém poslechu doslova protivný.
Schock To The System ukáže progresivnější stránku älba. Instrumentálka Masquerade je milé, něžné, hladivé vykradení sebe sama (The Clap).
Lift Me Up - opět poprockový hit s nasládlou atmosférou, ale neoposlouchává se tak rychle jako první skladba. Ve stejném trendu pokračuje i pětka s nádhernou úvodní pasáží: jen orchestrální aranže, klavír a vzletný Andersonův hlas. Trochu mi zde vadí ten bodavý refrén (výšky mohou být nepříjemné). Pořád ještě v kvalitním laufu běží Saving My Heart, nejvzdušnější, a přes svůj refrén i nejméně patetická skladba na albu.
Miracle Of Life zní sice ze začátku kolovrátkově, ale nakonec se rozjede v příjemně patetickou poprockovou (sedmiapůlminutovou) písničku. Silent Talking je taková jedním uchem tam... snad jen ta pasáž s trylky kláves za Andersonovým zpěvem.
The More We Live - Let Go. Její pomalý refrén má velikou sílu, ale neskládá se prakticky z ničeho jiného. Taky mne napadá, je li tolik lásky, kolik jí vyjadřuje na albu Anderson vůbec schopen někdo dát či unést.
Neotřelými (prý tajemnými) zvuky opatřené Angkor Wat (snad bych asocioval se Siberian Khatru; i postupy při pojmenovávání skladeb se dají účině přerecyklovat) a Take The Water To The Mountain (nejen)zaváněji world music; Take The Water... obsahuje vcelku výrazný ekologický text a velmi silnou atmosféru.
Poklidnou a křehkou atmosféru Angkor Wat zcela zlikviduje Dangerous; snad chtěli YES album znovunakopnout, ale docílili opačného účinku - přijde jen rozčarování.
V Holding On slyším části úvodního songu a vůbec celá skladba zní dost nevýrazně.
Evensong by mohla být skvělá melodie na mobil, málokdo by rozeznal, že se nejedná o MIDI soubor. A pak již zmíněná Take the Water to the Mountain. Skladbu Give And Take na svém CD jaksi postrádám...

Jak album hodnotit? Mnoho skupin by se o písně z alba porvalo. Stačí to však u YES, stačí to u artrockové modly? Album je bezpochyby dobré, v obecném měřítku, ale srovnání s 901 25, Relayer a dalšími rozhodně nesnese. Jelikož fanouškem u dvou hvězdiček je patrně míněn fanoušek skupiny, dalo by se říct, že album pro něj není, pro sběratele ano. Paradoxní situace. Dám za 3, ač bych vzhledem k ostatnímu materiálu měl dát 2; půlky nechybí jen hostinským...
V roce 1991 mne příliš nepotěšili ani RUSH, takže z tohoto (pop)ro(c)ku budu asi pořád poslouchat spíše Joyride a Innuendo