oř - @ 23.02.2017 | #

Mohla to být rozlučka ve velkém stylu s čtveřicí starých bardů, kterým za zády dominuje velký symfoňák, kdyby... Kdyby mamon a vůně doláčů nezahnala Yesáky na scestí. Stůj co stůj zřejmě potřebovali zaplatit měsíční směnky a nestačilo použít značku vlastního jména, raději obětovali Jona.

Nebýt všeho, co po Magnification přijde, tečka by to byla náramná. Deska hraje dobře, kapela se snaží, orchestr válí a Jon, pchá, může ten snad zklamat? První trojka je velkolepá, pak následuje standard (na poměry Yes pořád hodně solidní) a dvě desetiminutovky na konci ukážou, jak má kapela komponovat, opírajíce se o velký orchestr.

steve @ 26.02.2017 09:01:46 | #
Dlouho to vypadalo že po Magnification už nic dalšího nepřijde, ale když ohlásili novou desku těšil jsem se. Ovšem to že kvůli zdravotní indispozici Johna se na něj rovnou vykašlou jsem jim teda neodpustil. Hold kamarádství jen naoko... ale u Yes se nelze divit ničemu. Benoita vykopli taky narychlo. A to ho chtěj teď ještě přespívat tím hrozně nevýrazným Davisonem, OSTUDA!!!!!!!!