Reakce na recenzi:

Snake - @ 07.12.2014

Docela dlouho jsem tuhle desku přehlížel, ale lákala mě, jako bludička na blatech. Je to sice prvotinka a od další tvorby Focus docela se liší, ale stejně jsem si ji koupil. Už kvůli skladbám Anonymus a House of The King nelituji, ale pěkně popořádku :

Focus... (Vocal), aneb to nejslabší na úvod. Ať mě klidně odnese čert, ale krátká melancholická "dumka", provázená tím nejjemnějším tikotem bicích mi na samotném začátku prostě nesedí. Někde jsem si přečetl, že na původním LP zařazena byla až na konec a tam bych si ji tedy - v podobě outra - dovedl představit líp. No nic, následuje pěkná melodická sixteesovka, Black Beauty. Opravdu nic než písnička, ale velmi povedená, trumpetu na začátku třetí minuty žeru. V nové, tentokrát už zcela instrumentální podobě si tuhle skladbu můžeme vychutnat na desce Focus 9 / New Skin. Ze stejného soudku pochází i následující a neméně podařená Sugar Island. Akkermanovy trylky se nedají přeslechnout a korunu tomu nasadí okouzlující van Leerova flétna. Album má vzestupnou tendenci a potvrzuje to klasická focusácká exhibice Anonymus. Nástup dechů mi připomíná další z holandských mistrů, Ekseption, ale dál už je to jak podle prog rockové učebnice. Nabroušená kytara, divoká fujarka a sólové výstupy kláves, baskytary a bicích nástrojů musí nadchnout každého milovníka sedmdesátkového progu. Jen připomenu, že na své třetí desce Focus původní téma Anonymous "trochu" rozvinuli a dostali se až na porcičku necelých sedmadvaceti minut.

Ale zpátky k debutu, skvělá jízda totiž pokračuje jednou z nejslavnějších melodií, House of the King. Až na krátké kytarové sólo je zcela v režii flétny a proto jsem byl vždycky přesvědčený o tom, že ji složil Thijs van Leer. Chyba lávky, je pod ní podepsaný Jan Akkerman a tak mi nezbývá, než se mu v duchu omluvit a smeknout kulicha. Následuje písnička trochu melancholičtějšího ražení, Happy Nightmare ( Mescaline ), ale ani tady nechybí zahuštěná instrumentální pasáž. Koneckonců v podobném stylu nese se i zřejmě nejpřístupnější a nejmelodičtější skladba na desce, Why Dream. Ta by se určitě neztratila v žádném dobovém rádiu. Posledním kouskem na cd od Red Bullet je Focus ( Instrumental ). Vlažnější tempo střídají energické laufy, v prvním sóle kytaru pořádně trápí Akkerman a v tom druhém na flétnu vyřádí se van Leer. Na následujících albech se tahle skladba dočká ještě mnoha podob, v současné době už je jich deset, ale ta původní patří k nejlepším.

Debut In And Out of Focus je základním kamenem dlouhé a úspěšné kariéry, byla by škoda se s ním minout. Mě se opravdu líbí a tak ty tři a půl hvězdičky zaokrouhlím nahoru.