Focus - In and Out of Focus (1970)

Je fajn číst recenze o Jethro Tull, ale o těch toho každý ví už tolik a jejich adorace je tak průhledná, že se málo komu podaří vyštrachat nějaké skutečně zajímavé informace. Daleko přínosnější je povídání o minoritní části hudebního spektra. Třeba takových Focus. Toto holandské těleso založené ještě na konci šedesátých let, hrálo dost originální hudbu, kvůli které byli ve své zemi jasná jednička. Skupinu držela nad vodou dvojice Thijs van Leer - klávesy, flétna, zpěv a Jan Akkerman - kytary.

Jen velmi vzácně se stává, aby hned debut kapely byl tím nejlepším počinem. Tady to platí stonásobně. Možná není nejvyspělejší, třeba taková 3 je hodně povedená záležitost, ale jednička je o drobný chlup před ní. Je osobitější a magičtější. Je to dáno jednak atmosférou nahrávky a hlavně tím, že většina skladeb je odzpívaných. Už na o rok mladší Moving Waves se hlavně hraje, což tady naštěstí neplatí. Zpívat se začne už na začátku desky a skladby jako Sugar Island, nebo kouzelná Happy Nightmare (Mescaline), bych zařadil do zlatého fondu sedmdesátých let. Z čistě hraných tam patří ještě dvojici Anonymous a House of the King. To jsou exkluzivní parády.

Málokdo dnes taky ví, že původní název desky zněl Focus Plays Focus. Tedy nikoli In and Out of Focus. Bodování je v tomto případě nad slunce jasné.
reagovat

gandalf @ 18.02.2021 07:25:11
Jistě je lepší číst potřetí o Focus, než popatnácté o Jethro Tull, nebo Genesis. Takové kapely se tady objevují skutečně často, což jistě svědčí o jejich velké popularitě. Ale taky o trestuhodné neznalosti rockového okolí. Neochota pídit se za hranice velkých jmen je u mnohých často hmatatelná. Jejich pohodlnost je však připravuje o markantní zážitky.
Ve své době byli třeba zmiňovaní Focus na stejné hráčské úrovni jako Yes a jim podobní.

pinkman @ 18.02.2021 10:50:00
Překvapuje mě, že autor porovnává debut s experimentální trojkou. Úvod jak od Gentle Giant a pak se šmrdliká a šmrdliká. Posledních dvacet šest minut Anonymus II se už nedá vydržet. Čistý zmar. Dvojka je určitě ucelenější.

Kritik Vláďa @ 18.02.2021 16:59:21
Kapelu Focus si občas rád poslechnu. Sice ve sbírce nemám od nich žádnou desku, ale některé jejich písně se mi opravdu líbí. Z této debutové desky mám rád např. písně Why Dream, Black Beauty nebo titulní instrumentálku Focus. Z trojky se mi moc líbí Sylvia.
Vůbec, všiml jsem si, že jejich titulní instrumentálky (Focus I, II, III) jsou vystaveny na opravdu krásných melodických motivech. Především se mi strašně líbí skladba Focus II z druhého alba. Ta je překrásná. >> odkaz

Jarda P @ 19.02.2021 09:17:59
Nemyslím si, že je debut jejich nejlepší deska. Je to spíš náznak toho jaký progres nastal albem Moving Waves a vyvrcholil Hamburger Concerto.

Mirek Kostlivý @ 19.02.2021 14:11:31
První desky Focus (až do Hamburger Concerto) jsou vzácně vyrovnaná, a myslím si, že v kontinentální Evropě nemají v té době co do kvality a originality konkurenci. Na albu Mother Focus začal Thijs van Leer ve velkém používat syntetizátory, a tím šla hudba kapely úplně jiným směrem. Ale nebyl v Evropě jediný, podobně tak reagovalo velké množství hudebníků, když syntetizátory objevili.

PaloM @ 19.02.2021 19:04:08
JardaP: presne aj môj názor a preto mám v zbierke tri CD štúdiovky 1971-74

jiří schwarz @ 21.02.2021 23:18:49
Fajn připomenutí, velmi prima, příjemná muzika, s trochu nevyrovnaným obsahem. Uchvacuje mě především Anonymous, rockový 5* nářez, s osobitými klávesami na pomezí rocku / jazzu / klasiky. Nevím ani proč, od jaktěživa vlastním jen Focus III vč. CD, a koncert z Hamburgu považuju za majstrštyk.

Docela dlouho jsem tuhle desku přehlížel, ale lákala mě, jako bludička na blatech. Je to sice prvotinka a od další tvorby Focus docela se liší, ale stejně jsem si ji koupil. Už kvůli skladbám Anonymus a House of The King nelituji, ale pěkně popořádku :

Focus... (Vocal), aneb to nejslabší na úvod. Ať mě klidně odnese čert, ale krátká melancholická "dumka", provázená tím nejjemnějším tikotem bicích mi na samotném začátku prostě nesedí. Někde jsem si přečetl, že na původním LP zařazena byla až na konec a tam bych si ji tedy - v podobě outra - dovedl představit líp. No nic, následuje pěkná melodická sixteesovka, Black Beauty. Opravdu nic než písnička, ale velmi povedená, trumpetu na začátku třetí minuty žeru. V nové, tentokrát už zcela instrumentální podobě si tuhle skladbu můžeme vychutnat na desce Focus 9 / New Skin. Ze stejného soudku pochází i následující a neméně podařená Sugar Island. Akkermanovy trylky se nedají přeslechnout a korunu tomu nasadí okouzlující van Leerova flétna. Album má vzestupnou tendenci a potvrzuje to klasická focusácká exhibice Anonymus. Nástup dechů mi připomíná další z holandských mistrů, Ekseption, ale dál už je to jak podle prog rockové učebnice. Nabroušená kytara, divoká fujarka a sólové výstupy kláves, baskytary a bicích nástrojů musí nadchnout každého milovníka sedmdesátkového progu. Jen připomenu, že na své třetí desce Focus původní téma Anonymous "trochu" rozvinuli a dostali se až na porcičku necelých sedmadvaceti minut.

Ale zpátky k debutu, skvělá jízda totiž pokračuje jednou z nejslavnějších melodií, House of the King. Až na krátké kytarové sólo je zcela v režii flétny a proto jsem byl vždycky přesvědčený o tom, že ji složil Thijs van Leer. Chyba lávky, je pod ní podepsaný Jan Akkerman a tak mi nezbývá, než se mu v duchu omluvit a smeknout kulicha. Následuje písnička trochu melancholičtějšího ražení, Happy Nightmare ( Mescaline ), ale ani tady nechybí zahuštěná instrumentální pasáž. Koneckonců v podobném stylu nese se i zřejmě nejpřístupnější a nejmelodičtější skladba na desce, Why Dream. Ta by se určitě neztratila v žádném dobovém rádiu. Posledním kouskem na cd od Red Bullet je Focus ( Instrumental ). Vlažnější tempo střídají energické laufy, v prvním sóle kytaru pořádně trápí Akkerman a v tom druhém na flétnu vyřádí se van Leer. Na následujících albech se tahle skladba dočká ještě mnoha podob, v současné době už je jich deset, ale ta původní patří k nejlepším.

Debut In And Out of Focus je základním kamenem dlouhé a úspěšné kariéry, byla by škoda se s ním minout. Mě se opravdu líbí a tak ty tři a půl hvězdičky zaokrouhlím nahoru.


reagovat

Kristýna @ 07.12.2014 17:25:59
Zdravím, Snakeu,
s tvým hodnocením souhlasím. Prvotina Focus je výborná a 4/5 si rozhodně zaslouží! "Black Beauty" je geniální věc s nádechem oněch "late 60s". :-) Pěkně jsi to vystihl, vnímám to stejně.

Snake @ 07.12.2014 18:24:59
Tak to mě těší, Kristýno. Mám tu desku doma asi měsíc, tak ji teď točím častěji, než ostatní. Naposledy dneska ráno. Poslouchá se výborně...

Rok 1970. Dobrý rok, jak by řekl vinař a v tomto případě také rocker. Vychází Live at Leeds od The Who, první a druhá deska Black Sabbath, Abraxas od Santany, Benefit od Jethro Tull, In Rock od Deep Purple, Trespass od Genesis......no, a také debut holandských Focus.

Úvod alba není nijak extra přesvědčivý. Po opatrném otvíráku "Focus (vocal version)" následují dvě do popíku laděné věci "Black Beauty" a "Sugar Island", které jsou asi tím nejslabším, co deska nabízí. Musím ovšem říci, že mě pobavil text "cukrového ostrova", kde kapela vyjadřuje své "sympatie" s režimem Fidela Castra.

Pak ovšem následují vynikajíci věci!

Skladba "Anonymous" začíná jako barokní serenáda a přelévá se do jethrotullovského flétnově-kytarovo-klávesového nářezu. Po renesančním úvodu "House of the King" následuje další jethro-jízda, stejně jako předchozí nahrávka ryze instrumentální. Skvěle zahraná věc, řekl bych, že se tu jedná o vrchol desky. No ačkoli...

"Happy Nightmare (Mescaline)" je dalším mým favoritem. Jedná se o velmi atmosférickou, jazzově šmrnclou skladbu, ve které se mi líbí i van Leerův zpěv, který dokresluje její psychedelické ladění.

"Why Dream" se nese v podobném duchu, také tu naposledy zazní zpěv, než se album skoro na deset minut ponoří do instrumentálního finále.

Ve "Focus (instrumental version)" je obrovský prostor věnovaný kytarové magii Jana Akkermanna. Pomalé, snové tempo a několik perfektních melodií je v polovině vystřídáno hardrockovým běsněním, které uzavírá opět van Leerova flétna.

Vůbec ne špatný debut, ale zatím jen "Hannibal před branami". The best is yet to come.
reagovat

Petr Gratias @ 25.04.2012 09:17:47
Zdravím Mr.Blacku....
výtečně pojednaná recenze.
Má styl a zkratkovitou objemnost citlivého posluchače a pozorovatele...
Focus jsou "moje" kapela.
Musím ale přiznat, že první album IN AND OUT OF FOCUS mě ještě připadá trochu nedozrálé. Muzikantská potence virtuozního charakteru je zde jednoznačná. Thijs van Leer a Akkerman jsou famózní,
ale ještě jakoby hledali tu správnou polohu.
Na dalším albu jsou už moje postřehy zcela zbytečná, protože tahle kapela se prostě našla a od prvního tónu nás o tom přesvědčila.
Focus tedy neměli na tomhle albu nějaký šokující debut, ale citlivější posluchač mohl rozpoznat, že tady se bude brzy vařit s jedinečnými ingrediencemi.
Díky. Zdravím!