Reakce na recenzi:

Mirek Kostlivý - @ 11.02.2007

První deska, kterou jsem od Zappy slyšel někdy počátkem 70. let, na které se mi v jediné zpívané skladbě "Willie the Pimp" poprvé představil i jeho spolužák ze střední školy Don Van Vliet, jež byl více znám pod pseudonymem Captain Beefheart.
V "Pasáku Willie" kapitán svým úvodním chraplavým hlasem uvozuje jedno z nejlepších Zappových sól, o kterém kytarista Roxy Music Phil Manzarena poznamenal: "To sólo se zdá nekonečné, zkusil jsem ho zahrát ve stejném tempu jako on a vyčerpaný jsem toho musel nechat. Zappa zdvojnásobil počet not v oktávě, které může rockový kytarista zahrát."
Zpěv je doplňován téměř hardrockovými houslovými figurami Sugar Cana Harrise.
I ostatní skladby jsou velice melodické, dalo by se říct "jazzrockové", kdyby se tento termín koncem 60. let již běžně používal. Je to hlavně díky jazzovému klavíru a dechům Iana Underwooda, které doplňuje i hostující Jean-Luc Ponty. Snad právě pro toto skvělé album vzaly Zappu na milost i další jazzové osobnosti, které se na jeho tvorbu do té doby dívali spíše skrz prsty.