steve - @ 29.12.2016 | #

Pnečku to je aspoň muzika. Jazz, jazz rock a fusion je spolu s vážnou hudbou tou nejvyspělejší hudební oblastí ve které se pohybují jen ty nejzdatnější individuality. Pro její náročnou interpretaci je zapotřebí dostát absolutoria v instrumentální oblasti, kterou docíli pouze hrstka vyvolených. Komponovat takto zaměřenou hudbu vyžaduje značný skladatelský talent a iq vysoce se nadřazující průměru. Věru takovou hudbu nezvládnou provozovat lidé účinkující v nějakých Hammerfall, Kreator a vlastně v asi 90% hudby všeobecně. Hráči z kapely Returt to Forever patří k naprosté a úzké špičce ve svém oboru, čtveřice jmen podílející se na desce Romatic Warrior si pro své dovednosti dokáže ukousnout obrovský kus svého působiště a svými nadpřirozenými schopnostmi každého s dokořán otevřenopu pusou zírajícího kolemjdoucího totálně rozložit.

Začátek je jako od Gentle Giant, ale zpěvu se u tohoto projektu, či kapely nedočkáte. Corea je většinou v čele, ale třeba Lennyho bicí baterie snese častá sarovnání s mistry tohoto druhu (sportovní) techniky. Dvojka Sorceress se díky volně plujícím melodiím, zapamatovatenějším fragmentům a funky nádechu dá označit přívlastkem snadnějc chápající. Titulní skladba to je souboj Clarke/DiMeloa, každý tu má možnost sólově se vyřádit a stále je slyšet džezík té nejvyšší kvalitky. Alova rockovější Majestic Dance, nebo značně free jazzová The Magician i poslední velkolepá Duel Of The Jester And The Tyrant, všechno jsou to velekněžky z chrámu boha Amona, které srkz vnitřnímu pnutí dýchají ne Egyptskou tématikou, ale díky obalu alba středověkem a rytířskými turnaji. Pnečku to je aspoň muzika.

stargazer @ 23.12.2019 18:13:51 | #
Když jsem slyšel RW poprvé, bylo to jako sci-fi. Okamžitě jsem desku poslal do jasných pětihvězdných galaxií. Časem ovšem musím slevit ze svého nadšení. Na albu je celkem šest songů, z toho tři jsou absolutně bez debat vinikající, ovšem s tím zbytkem mám problém. Problem č. 1. Majestic Dance v úvodu připomíná až moc Clarkeho School Days.... tak kdo od koho opisoval hoši. Problem č.2 The Magician je sice bravurně zmáklá hudební iluze nějakého kouzlení nebo magie, ale postrádá nějakou hudební linku. A nakonec mám problém i s úvodem alba. Opět zde lítají stupnice nahoru a dolů, napětí střídá uvolnění a to je tak vše. Song číslo jedna mi příjde jako nějaká hudební rozcvička, než jako právoplatný podíl na albu. ALE CHLAPI HRÁT UMÍ.