Gattolino - @ 03.11.2005 | #

Na Genesis je fascinující, že ač jejich sound je nezaměnitelný a rozpoznatelný během několika vteřin, každá jejich deska je vykročením někam jinam, dobrodružná a neohlížející se příliš na jistotu minulých vydařených věcí. Možná jen Wind And Wuthering se zdá být rekapitulací všech předchozích poloh, barev a nálad, a to rekapitulací bezespru úžasnou a obdivuhodnou. Antovu klasicky čistou kytaru střídá na Nursery Cryme Hackettova neurvale dramatická, agresivní hra, nebojící se i nečistých pazvuků, a blýskne se i vycizelovanými syrovými sóly (Fountain of Salmacis).Trojice velkolepých dramatických příběhů (Musical Box, Hogweed, Salmacis), které se staly páteří koncertních programů, je proložena dvěma miniaturami, dokazujícími, že kapela nerezignovala na subtilní citový výraz z předchozího alba, ujetá hříčka Harold The Barrell otevírá oproti mystickému a snovému světu Trespassu pole surrealistického humoru a divadelní nadsázky, která najde později svůj prostor na Foxtrotu, Sellingu i Jehněti. A zbývá, dle mého subjektivního názoru nejkrásnější skladba alba, ne tak často citovaná, na koncertech skoro nehraná (existuje ovšem raritní a dost nekvalitní záznam z koncertu ze srpna 1972 v Janově). Tato skladba má tak klasicky, s rafinovanou dokonalostí vrstvenou melodii, mysticky osudový text, expresivní z otěží utržený vokál na pokraji extatického vytržení, podivné a přesto zákonité rytmické přechody neuvěřitelně rozsochaté Philovy hry, varhany jak z barokní mše, valící se jako vlna posledního soudu, a ... náhle v mezihře flétnový dialog s klávesami jako cinkání klíčů od brány tajemství času. Co mohlo být inspirací tohoto hudebního démantu? Regresní zážitek z dob Vikingů? Bože, to je HUDBA! Je vůbec možné, aby další album bylo jen zpoloviny dobré? A ono bude snad ještě hezčí, ale zase trochu jiné......

Mirek Kostlivý @ 05.07.2013 16:12:31 | #
Na tomto záznamu >> odkaz
je zřejmé, jakými virtuózy Genesis před těmi 40-ti lety byli! Člověk zde ještě není rozptylován převleky Gabriela (tak tomu bude až Live 1973), jednotliví hráči hrají fantasticky, k dokonalosti tu chybí jenom Seven Stones - moje nejoblíbenější skladba od nich. A může vůbec existovat někdo, kdo by měl rád Genesis a neměl rád mellotron :-) ? Lépe než Tony Banks na něj nehrál (možná) ani Robert Fripp!