Judith - @ 19.07.2023 | #

Sedm let po poslední recenzi si Foxtrot zaslouží další připomenutí. Pouštím se do něj pár dnů poté, co jsem zhlédla živé provedení kompletního alba v podání skupiny Stevea Hacketta. Tento zážitek zapříčinil, že mě nyní při poslechu už první tóny úvodní skladby uvádějí do stavu rozjaření: člověk prostě ví, že to bude dobré, a těší se, že má celou tu nádheru před sebou.

A myslím, že takto ze sebe album vydá to nejlepší, když už ho posluchač zná a má s ním spojené vzpomínky. Láska na první poslech to pro mě tentokrát nebyla. Foxtrot není tak pitoreskně hravý jako Nursery Cryme nebo niterně jímavý a zároveň epicky velkolepý jako The Lamb Lies Down on Broadway, což jsou z prvního období tvorby Genesis moje nejmilejší kousky.

Zaměřuje se na trochu širší perspektivu a společenské vztahy, i když ne tolik kriticky jako Selling England by the Pound. Jednotlivé skladby mi připomínají živé obrazy, kterými hudba posluchače postupně provází a nasvěcuje různé aspekty sdělení. Víc než mozaikovitou roztříštěnost vnímám i v závěrečné rozsáhlé kompozici právě ono scelující gesto, určitý tah a plynutí, které albem prochází jako zlatá nit a je nejvýrazněji, i když ne výhradně nesené zpěvem.

Zatímco nástrojové party jsou velmi různorodé a proměňují se i zcela bez ohlášení či zjevné souvislosti, hlas jako by celou dobu věděl. Jen to nechce ukázat všechno najednou, a tak pečlivě odměřuje, odstiňuje, kličkuje, někdy i zamlčuje... graduje a rozlévá se do nesmírna. Je osobní spíš než teatrální, ale ne vždy měkce intimní. Momenty, kdy ano, jako třeba druhá Time Table, patří k mým oblíbeným. Album jako celek působí závažně, hudebně hovoří o něčem důležitém.

Poslouchat Genesis je jako držet v dlaní čerstvě vylouputý kaštánek. Je to něco velmi osobního, s pelem tajemství, bezbranné ve svém vylíhnutí a dychtivé po poznání a růstu. Zároveň je to něco nadlidského, dotek samotných kořenů života, odraz dokonalé struktury a vyššího řádu, který tenhle báječný dílek skládačky osobitě naplňuje. Že jsem vůbec neřekla, co je na desce vlastně ke slyšení? Vždyť ji znáte. A jestli ne, je nejvyšší čas to napravit.

Judith @ 20.07.2023 15:52:19 | #
Hudebně debut určitě nevyzdvihuju a vlastně se k němu posluchačsky nevracím, ale vidím ho jako podstatnou součást příběhu, ne mladický omyl. V krystalické podobě se tady ukazují kvality (vlastnosti), bez nichž by Genesis nebyli tak zajímaví a nebyli by sami sebou - včetně určité naivity a prostoty. Na dalších albech tvoří tyto kvality jen střípek mnohem bohatší skládanky, ale bez něj by to nebylo ono.
Konkrétně u Foxtrotu se to ukazuje například v té stránce Supper's Ready, která je oslavou domova jako místa, kde člověk nalezne přijetí a spočinutí, kde na něj někdo čeká a myslí. Tady tuhle útulnost a vlídnost v sobě třeba Yes nebo Pink Floyd nikdy neměli, je to něco, co spoluvytváří jedinečnost Genesis. Nemůžu nad tím ohrnovat nos.
Pokud jde o Trespass, nejen že mě nechytl, to album mě aktivně odmrštilo - zkusím to určtě znova, ale nevím kdy. Pořád mám před sebou alba i ze sedmdesátých let, která jsem neslyšela ani jednou...