Genesis - Foxtrot (1972)

Sedm let po poslední recenzi si Foxtrot zaslouží další připomenutí. Pouštím se do něj pár dnů poté, co jsem zhlédla živé provedení kompletního alba v podání skupiny Stevea Hacketta. Tento zážitek zapříčinil, že mě nyní při poslechu už první tóny úvodní skladby uvádějí do stavu rozjaření: člověk prostě ví, že to bude dobré, a těší se, že má celou tu nádheru před sebou.

A myslím, že takto ze sebe album vydá to nejlepší, když už ho posluchač zná a má s ním spojené vzpomínky. Láska na první poslech to pro mě tentokrát nebyla. Foxtrot není tak pitoreskně hravý jako Nursery Cryme nebo niterně jímavý a zároveň epicky velkolepý jako The Lamb Lies Down on Broadway, což jsou z prvního období tvorby Genesis moje nejmilejší kousky.

Zaměřuje se na trochu širší perspektivu a společenské vztahy, i když ne tolik kriticky jako Selling England by the Pound. Jednotlivé skladby mi připomínají živé obrazy, kterými hudba posluchače postupně provází a nasvěcuje různé aspekty sdělení. Víc než mozaikovitou roztříštěnost vnímám i v závěrečné rozsáhlé kompozici právě ono scelující gesto, určitý tah a plynutí, které albem prochází jako zlatá nit a je nejvýrazněji, i když ne výhradně nesené zpěvem.

Zatímco nástrojové party jsou velmi různorodé a proměňují se i zcela bez ohlášení či zjevné souvislosti, hlas jako by celou dobu věděl. Jen to nechce ukázat všechno najednou, a tak pečlivě odměřuje, odstiňuje, kličkuje, někdy i zamlčuje... graduje a rozlévá se do nesmírna. Je osobní spíš než teatrální, ale ne vždy měkce intimní. Momenty, kdy ano, jako třeba druhá Time Table, patří k mým oblíbeným. Album jako celek působí závažně, hudebně hovoří o něčem důležitém.

Poslouchat Genesis je jako držet v dlaní čerstvě vylouputý kaštánek. Je to něco velmi osobního, s pelem tajemství, bezbranné ve svém vylíhnutí a dychtivé po poznání a růstu. Zároveň je to něco nadlidského, dotek samotných kořenů života, odraz dokonalé struktury a vyššího řádu, který tenhle báječný dílek skládačky osobitě naplňuje. Že jsem vůbec neřekla, co je na desce vlastně ke slyšení? Vždyť ji znáte. A jestli ne, je nejvyšší čas to napravit.

hejkal @ 20.07.2023 07:57:08
Pre mňa sú najlepšie albumy Trespass, Nursery Cryme a Foxtrot, pričom Selling England By The Pound má niekoľko geniálnych skladieb, ktoré k menovanému trojlístku radím tiež. Nemám nič proti neskorším albumom (moja éra Genesis končí so Seconds Out), ba dokonca Wind And Wuthering mám rád veľmi, ale keď už si mám pustiť Genesis, najčastejšie končím pri tom trojlístku. Foxtrot je super, vďaka za pekné čítanie.

Jarda P @ 20.07.2023 10:09:07
Já končím s Genesis u And Then There Were Three. Nejmíň vyhledavam Lamb, který si dovedu představit zredukovaný na jedno album, nejvíce Selling England. Ostatní alba Gabrielovy éry (kromě  debutu) a první dvě Collinsovy éry zasluhují absolutorium. Vidět naživo Genesis Revisited byl zážitek z nezapomenutelných.

hejkal @ 20.07.2023 10:22:53
Debut je aj pre mňa mimo misu, spotrebný 60-tkový pop nepočúvam.

Judith @ 20.07.2023 10:54:28
Pokud jde o debut, osobně souhlasím s tím, co napsal Gattolino u předchozí recenze. Pro mě je největší oříšek Trespass, tam se absolutně nechytám. Třeba to jednou přijde, nebo taky ne.

hejkal @ 20.07.2023 12:21:52
Koľko ľudí, toľko chutí. Trespass mám najradšej, The Knife je moja skladba a je škoda, že podobných kapela nenahrala viac.

Judith @ 20.07.2023 15:52:19
Hudebně debut určitě nevyzdvihuju a vlastně se k němu posluchačsky nevracím, ale vidím ho jako podstatnou součást příběhu, ne mladický omyl. V krystalické podobě se tady ukazují kvality (vlastnosti), bez nichž by Genesis nebyli tak zajímaví a nebyli by sami sebou - včetně určité naivity a prostoty. Na dalších albech tvoří tyto kvality jen střípek mnohem bohatší skládanky, ale bez něj by to nebylo ono.
Konkrétně u Foxtrotu se to ukazuje například v té stránce Supper's Ready, která je oslavou domova jako místa, kde člověk nalezne přijetí a spočinutí, kde na něj někdo čeká a myslí. Tady tuhle útulnost a vlídnost v sobě třeba Yes nebo Pink Floyd nikdy neměli, je to něco, co spoluvytváří jedinečnost Genesis. Nemůžu nad tím ohrnovat nos.
Pokud jde o Trespass, nejen že mě nechytl, to album mě aktivně odmrštilo - zkusím to určtě znova, ale nevím kdy. Pořád mám před sebou alba i ze sedmdesátých let, která jsem neslyšela ani jednou...

hejkal @ 24.07.2023 12:15:04
Aj keby si ho vyzdvihovala, prípadne na ním ohŕňala nos, nič sa nedeje. Rešpektujem všetky pohľady na vec. Ja hudbu, ktorú si nikdy nepustím, do zbierky nezaraďujem. Nebudujem mŕtvu kolekciu, je to databáza mojich preferencií. Iste, sem-tam sa v nej nájde čosi, čo nie je úplne moja šálka kávy, ale čím som starší, tým viac tento rozmer z môjho domova minimalizujem. Život je príliš krátky, aby som sa venoval nepodstatným veciam. 

jiří schwarz @ 24.07.2023 00:53:22
Velmi zajímavě napsaná recenze, pravda. Pocity z muziky. Nevím, jestli se dokážu ztotožnit, spíš jen z menší části. A spíš při poslechu mého "nej" alba, Selling England. To bylo moje "prvnička", dodnes mé nejhranější album od Genesis. Foxtrot měl u mě smůlu, bylo to "jen" to druhé album, co se mi dostalo do ruky. A tak jsem uvítal Judithiň popud ho zas po letech poslechnout. Ale starýho psa novejm kouskům nenaučíš. Zatímco na Selling England jsou desítky pro mě fascinujících míst, zde je jich a poznání méně, a naopak víc míst, která mi nejsou pod nos, resp. do uší - např. nemám rád náhlé zlomy rytmice v kompozicích. Důležité je, ale že ta krásná místa i tady jsou. Nelituju tedy dnešního poslechu. 

Antony @ 24.07.2023 08:05:47
Osobně od GENESIS preferuji Tresspass, pak pár věcí s Gabrielem, pak dlouho nic, a pak nic.. Jjeich disko období jde úplně mimo mne.
Recenze staví na pocitech z hudby, to ani jinak nejde. Akorát, každý se s těmi abstraktními pocity dokáže vypořádat různě. Od nesrozumitelných impresí, až po jejich potlačení směrem k popisnosti. Hledání míry při zachování autentičnosti je úkol každého autora recenze, aniž by si to třeba uvědomoval.

Judith @ 24.07.2023 11:13:15
jiří schwarz: Srovnání Foxtrotu se Selling England je zajímavé. Připadá mi, že obě alba jdou podobnou cestou - pořád je co poslouchat, spousta zajímavých pasáží, přičemž celkový dojem se před člověkem vynořuje pozvolna na základě obeznámenosti s detaily, melodickými linkami, klávesovými vyhrávkami, kytarovými party... Vedle toho stojí takové The Lamb, které působí spíš celkovou náladou (nebo nepůsobí, to je věc individuálního setkání či míjení s albem) a teprve postupně se z té měňavé mlhy vynořují konkrétní tóny a pasáže. Poslouchám ho moc ráda, ale musím pokaždé zaostřit pozornost, abych si uvědomila, CO tam vlastně hrajou. U Foxtrotu je mi jasné, co hrajou, mnohem těžší je zachytit, jak tu hudbu vnímám. Selling England jde v tomhle pro mě ještě dál, někam, kam jsem se zatím nedostala. U Genesis vnímám hodně, že mi chybí postupné obeznamování s jednotlivými alby, sžívání v reálném čase, v době vzniku. Zmíněný koncert mi takový zážitek dal, proto jsem se pustila do zachycení svých myšlenek a dojmů, i když s výsledkem moc spokojená nejsem. Těší mě, že recenze inspirovala k poslechu!

Po smazané recenzi od Kamily jsem se rozhod přidat i já svou troškou do mlýna, aby se zjistilo, jaký má názor na toto album kluk, kterému pomalu táhne na 17. Z období, kdy Genesis hráli hudbu, která je pro mě hromada složitých slepovaných koláží, je LP Foxtrot asi mé nejoblíbenější.

Už hned úvodní Watcher Of The Sky je znamením něčeho velkolepého. Mellotron a hammondky Tonyho Bankse k sobě pasují dokonale. Ale mohla mít aspoň trošku větší gradaci. Ovšem, když vidíte Gabriela při této písni s netopýřími křídly, tak na to zapomenete. Zaujala mě také Can-Utility se zvláštně pěknou melodií. Ovšem skladba, na které je Foxtrot stavěn je pochopitelně legenda Supper's Ready. "Walking across the sitting room, I turn the television off". Prostě bomba od začátku do konce. Skladba střídá jemné pasáže s těmi tvrdými, kde Gabriel tlačí ten svůj teatrální hlas do poslední síly. Co vždycky vítám, je ta Gabrielova příčná flétna. To holt musíte slyšet.

Teď se mnou asi celý progboard nebude souhlasit. Foxtrot sice chválím, ale jejich debut From Genesis To Revelation a moje nádherná vzpomínka na něho, ho přejede jak těžkotonážní vlak.
reagovat

Brano @ 30.10.2016 09:52:56
Ako chlapec,ktorý sa pomaly ale isto blíži k 50-ke a ako fanúšik Genesis(u mňa absolútne numero uno),ti môžem povedať,že From Genesis To Revelation sa Foxtrotu jednoducho nevyrovná.U mňa Genesis začína Trespass-om a From Genesis To Revelation je pre mňa taká nudná,že ju dokonca ani nemám v zbierke.Je to hudba vhodná na príjemné maznanie sa s dievčaťom v postieľke,ale nie na seriózne sústredené počúvanie pre progrockera.

lover-of-music @ 30.10.2016 11:09:38
Však já chápu averzi na jejich debut, protože to není ten progresivní Genesis, ale písně podobné starým Bee Gees. Jak říkám. Foxtrot je super deska. Supper's Ready mě posadila na zadek. Ale písně na From Genesis To Revelation jsou takové krásné s ještě krásnějšími smyčci. A hlavně na nic si nehrajou. Jsou to prostě skladby od srdce. Debut jsem poslouchal sám, znuděný odpolednem a hned jsem si ho zamiloval. Až po nějaké době jsem jí to pustil. Ještě dnes to vidím před sebou, jak v 1. ráno seděla u gramofonu a zpívala refrén písně Window, ačkoliv jí slyšla pouze podruhé. "Come see me take my hand, come see me in my land". No vy by jste z toho neměli radost?

Gattolino @ 02.11.2016 18:23:43
Tomu naprosto rozumím! From Genesis to Revelation byla u mne láska na první poslech. Čistá, upřímná, magická hudba plná snů a ideálů. Například A Place to call my own je jak hymnus na boží stvoření, nebo When the Sour turns to Sweet je čiré vyznání, které mne vždy rozechvěje až zamrazí. Ta hudba jde na dřeň duše. Mám tu desku rád stejně jako jakékoliv jiné Genesis až po And then ...

Foxtrtot u mě stál vždy tak nějak v pozadí trespassů,školek a dalších Gabrielovských alb, proto ještě není důvod něco mu vytýkat. Nejspíš za to vždy mohla úvodní skladba která si mě nikdy příliš nezískala a vstup do alba nebyl tak intenzivní jako u jiných jejich děl. Ovšem nejpozději od Time Table je vše zcela jinak, úvodní klavírní melodie a famózní Gabriel zvedají skladbu do andělských výšin, třetí v pořadí obsahuje originální Banksovy rejstříky a hybnou basovou figuru,skladba mění tempa a nálady, postupně do hry vstupuje originální kytara a flétna.
Hackettovy velké chvíle přichází se čtvrtou v pořadí, atmosféra je opravdu čarovná a když se krapet zrychlí, dostavuje se pocit zadostiučinění.
Po oduševnělých kytarových "horizontech" , ocitáme se před branami které vedou k nesmrtelným- Suppers Ready: nejen že má všechny poznávací znamení kapely, ona je opravdu dokonalá, opakované poslechy pomůžou se v této suite orientovat, posluchač bude po zásluze odměněn. Že skladba zasluhuje absolutorium je mi již dlouhou dobu jasné, tentokrát jsem k ní přistupoval ale zcela jinak, zaměřil jsem se, ani ne tak na nástrojovou, tempovou a žánrovou bohatost, jako spíše na vokální projev Pana zpěváka. Tolik odstínů a nálad co do svého výkonu během 22 minut Peter vkládá stává se vskutku obdivuhodným, střídá klidné polohy s extatickými , snaží se odstítnit jednotlivé části, nebízí nám tolika barev a stylů svého projevu že posloucháme se zatajeným dechem, skladbou pomalu proplouváme a jakákoliv stopa po nudě,nebo opakování se nepřichází absolutně na mysl.

Genesis roku sedmdesátého druhého stvořili další ze svých milníků, bravo.
reagovat

Ďalší vynikajúci album Genesis. Vynikajúci opäť celý, bez slabej skladby. Navyše vyvrcholený grandióznou suitou Supper´s ready. Nie je to však jediný vrchol, okrem toho je tu vrchol v podobe skvelej skladby Watcher of the skies (skvelá basa a mellotron), krehká skladbička Time table a ďalšia krása Get ´em out by friday. Veľmi pekná je aj Can-utility and coastliners a krehká inštrumentálka Horizons. Teda vlastne čo skladba, to skvost. Myslím, že línia Trespass až The lamb lies down on broadway je neprekonateľná...
reagovat

martin69 @ 05.04.2011 16:54:41
nowhere_man : souhlasím s tebou!

Mirek Kostlivý @ 05.04.2011 17:52:35
Tony Banks - nedoceněný hudebník v Genesis. Mellotron lépe obsluhoval ze všech kapel, které ho používaly, snad jenom Robert Fripp. Nedovedu si moc představit, kdo by ho mohl v znovuobnovených Genesis nahradit. Samozřejmě v případě, že by se Peter Gabriel chtěl za mikrofon k nim vůbec vrátit.

Óin @ 05.04.2011 18:31:21
No, já osobně bych do té linie zařadil i Trick of The Tail a Wind and Wuthering.

nowhere_man @ 05.04.2011 20:26:21
Óin: súhlasím, aj ja ich radím do tej línie, ale Gabriel je Gabriel :D

Dlouho trvalo než jsem se odvážil toto album recenzovat. Je totiž těžké psát o albu o kterém 1/ bylo už mnoho řečeno a za 2/ každý tady víme, že to je to nejlepší co nám Genesis za svou kariéru nabídli. Neříkám, že ostatní alba neměli něco do sebe (měli, a kolik!), ale toto album je pro mě zvláštní tím, že patří mezi tu vyjímečnou skupinu alb, u kterých, se s každým tónem, s každou geniální harmoniíí, každým Hackettovým solem a každou Banksovou komplexní klávesovou linkou, dostavuje nefalšovaný art rockový orgasmus :)
(do té skupiny patří samozřejmě všechna art-rock-Genesis alba, ale zde je to takové nejintenzivnější i proto, že zde není jediné slabé místo, nebo "slepá" instrumentálka)

Toliko na úvod, teď k jednotlivým skladbám:

Watcher of the skies - nádherná otevíračka. Rytmicky i harmonicky velmi zajímavá. Album se otevírá klasickou Genesisovinou :)

Time Table - "jednoduchá skladbička" s vynikajícím Banksovým klavírem.

Get Em Out By Friday - první vrchol. Taková předzvest Selling England. Naprosto úchvatné je tady sledovat, jak Gabriel hraje jednotlivé postavy. Výborně vymyšlená pasáž "posunu v čase".

Can-Utility and the Coastliners - mellotronový hymnus. Opět nádherné harmonie a kombinace prvků klasické hudby s rockem.

Horizons - virtosní vystoupení Steva Hacketta. Procítěná a promyšlená.

Suppers Ready - vrchol alba. Naprosté hráčské mistrovství. Nejoblíbenější pasáže: Willow farm, Apocalypse in 9/8, ale i zbytek je geniálnímobrazem schopností členů Genesis. 23 minut a ani jediný prázdný moment.

Na závěr snad jen podobné doporučení jako u mé recenze Dark Side of the Moon - kdo ještě neslyšel, okamžitě napravit! :)
reagovat

Lothian @ 18.03.2010 18:04:30
Přestože Foxtrot byl první album Genesis, které jsem cca v roce 1974 slyšel, líbí se mi víc předchozí dvě alba. Jsou artovější, melodičtější, chvílemi je Foxtrot až příliš rytmický. Suppers ready v podstatě není jedna skladba,ale řada zcela samostatných lépe nebo hůře propojených skladbiček.

Deadmonkey @ 18.03.2010 19:04:53
Právě že to je ale podlě mě hodně chytře pospojované. To u takového Close to the Edge jde ta spojenost cítit mnohem víc. Samozřejmě to ale zase tak neubírá na kvalitě.

Klávesový úvod navodzuje nepokojnú a chmúrnu atmosféru, čo má na poslucháča vcelku výrazný vplyv. Hoci tuší, že sa to zvrhne na typický vymäknutý (toto nie je myslené pejoratívne) Genesis, chvíľku je na pochybách, čo keď... Ale nie, je tu klasická melodická jemno rocková artovica Watcher of the Skies. Jemná, ale o to podmanivejšia Time table patrí k najlepším skladbám na albume. A rovnako to platí aj o rockovejšej Get ’em out by Friday. Opäť tu je skôr pokojná Can-utility and the coastliners s mohutným nástupom v prostriedku a kratučká akustická nádhera Horizons, ktorá zavŕši klasický Genesis. A nastupuje veľkolepo koncipovaná a všetkými ospevovaná Supper’s ready. Je to skladba, ktorá má slabšie aj silnejšie momenty, v celku je to klasika.

Album považujem za najlepší v tejto zostave. Preto mu trošku pridám na hodnotení.

reagovat

Gabriel je liška ryšavá všemi mastmi mazaná. A nejen on, ale i ten za klávesami, ti dva za kytarami a nakonec i ten za bicími, o kterém v další dekádě bude ještě řeč. U tohoto dílka se autoři většinou předhánějí v chvále a velebení a já se jim nedivím. Asi vrcholné album jedné z nejvrcholnějších skupin tohoto žánru.

Podstatný rozdíl oproti Selling England By The Pound? To ta atmosféra, svázanost a… SUPPER'S READY. Je zde méně surreálna a více rockové údernosti a hutnosti (a apokalyptický závěr obzvlášť) . Docela težko se mi právě o Foxtrotu píše. Protože pocity, které zanechá jsou jaksi nepopsatelné a vlastně ho dokážu vnímat jako jednu dlouhou skladbu.
Bylo to první co jsem od Genesis slyšel (nepočítám rádiové hity z éry postgabrielovské) a dodnes jedničkou zůstalo.

reagovat

Dlouho, dlouho bylo tohle album mojí Nummer einz, a to ze dvou důvodů. Bylo prvním, které jsem slyšel od Genesis a je to taky jediná originálka (150,-v bazaru-no nekupto:) Vztah k originálkám mám hodně hluboký. Prohlížím si při hudbě obal pořád dokola, zkoumám názvy písní, popř. texty když tam jsou a taky z toho, že když už pustím nějaký ten chlup, tak aby to za to stálo. Člověk si taky nekupuje cd každý den, tedy aspoň já, a tak do té doby, než si koupí další, dostatečně věnuje pozornost novému miláškovi. když si například stáhnu 10 alb z netu, mnohdy je nestačím všechny poslechnout a už stahuji další zajímavé věci, které zas nestihnu vstřebat. Takový způsob se mi přestává zamlouvat a doma se mi povalují všude mptrojky, pálenky a ani nevím přesně co na nich je. Jen je mám "co kdybych si to chtěl někdy poslechnout". Ha a tak jsem se minulý týden zařekl. I když takové sbírání bude dražší a pomalejší, nevadí.
K Foxtrotu:) Mojí nejoblíbenější věcí není závěrečný megaopus, ani úvodní (i když po prvním poslechu mne oslovila nejvíce), ale CAN-UTILITY AND THE COASTLINERS. To je vrchol celého alba. Od úvodního pomalého rozjezdu, přes mojí oblíbenou střední pasáž se skvělým rytmem a jednoduchým vybrnkáváním, až po závěr, začínající optimistickýma klávesama.
U SUPPER'S READY mám radši druhou polovinu, nemusím moc druhou pasáž, která mi přijde lehce utahaná.
O textech vím zas prd a tak zůstávám jen u hudby, kterou hodnotím 5. I přes to všechno, vytlačilo toto album z první pozice jiné (i když ho mám jako pálenku). To jsou jediná dvě alba od Genesis kterým bych dal plný počet
reagovat

Filozof @ 30.11.2007 09:02:54
:-))

Určitě jsi udělal radost nejen mně, ale i Merhautovi a dalším ůklasikům" - fanouškům poctivým sběratelům originálů.
Souhlasíme s Tebou. Počmárané výsmažky a hromady dat není ono. .-)

Reynevan @ 30.11.2007 09:04:08
K tomuto rozhodnutí ohledně mp3 gratuluju. :-) Taky jsem to řešil. "Pálenky" zcela nezavrhuju, ale ztrátové formáty ano...

miguel7 @ 30.11.2007 09:34:49
Originálů mám doma dost. Je to poctivých 6 let sbírání (komplet Led Zeppelin, deep Purple, Queen, Pink Floyd, Doors,Joplin, Hendrix....) Akorát poslední rok jsem furt a furt stahoval. Ta radost, jak z muziky, tak z toho že si člověk udělá občas radost, tam není a je to pro mne tak trochu ochuzené poslouchání, kdy si člověk řekne "nic se nestane, když to zahodím". Origošům dává přeci jenom člověk více šancí k opakovanému poslechu. Ten večer co jsem se tak rozhodl jsem měl opravdu radost ze sebe a včera jsem si toto rozhodnutí "oslavil" koupí Budgie (sou sakra drahý, doufám že za to budou stát:) a van der graaf generator. Tak uvidíme jak dlouho mi to vydrží
Vstříc originálním věkům (ježiš to je blábol:)

Reynevan @ 30.11.2007 11:17:28
Stanley:
"...ale to ukáže čas... " ano, a dál můžeš pokračovat v němčině: "Es Kommt Der Tag..."

:-))) to jsem si prostě musel rýpnout...

Reynevan @ 30.11.2007 11:31:18
Pardon, to před tím nepatřilo sem... :-/ Tady jsem chtěl napsat otázku, kolik je podle Vás ucházející cena jednoho originálního CD. Já totiž kupuju starší věci bez rozmýšlení v cca 200-300 kč, tj. srovnatelné s jedním večerem v hospodě + 8 až 10 plzeňských piv. Pokud je to více, tak už se musím moc přesvědčovat. Kolik třeba stály ty Budgies?

miguel7 @ 30.11.2007 11:51:02
Kupoval jsem si Budgie-Budgie. Stálo mne 350,-. To ještě ujde, ale další od 400,- nahoru. Docela pálka. Van der Graaf...-present 269,-. To je 2 cd a je to novější věc jak ty budgie. Jinak s tou cenou 200-300 souhlasím. Mám vyhlídnutý Atomic Rooster za 250,- Má tam jejich 3cd, takže když mi něco zbude z ježíška, du do nich

miguel7 @ 30.11.2007 11:57:06
Hudbě není nutné rozumět a proč sebe považuješ za toho, který hudbě rozumí a my ne? Z čeho soudíš? Podle těch kydů co sem pořád píšeš a teď se to snažíš tak příšerně trapně zamaskovat, že sis jen tak utahoval. Ty se snažíš dělat že všemu rozumíš (i ta zmínka o malování byla trapná), ale zatím vůbec nedokážeš kontrolovat co sem napíšeš za výmysli a pak aby si neztratil svůj ksicht, snažíš se to nemožně obhajovat.
Foxtrot je príma

Reynevan @ 30.11.2007 12:02:06
Ten Van Der Graaf... je teda výborná koupě velmi dobré dvoudesky... :-) Já nakupuju nejčastej tady: >> odkaz ale o tom asi víš. :-)

Filozof @ 30.11.2007 13:58:27
Ad cena CD.

V sobotu jsem si udělal výlet do Prahy a se zatnutými zuby dával 569,- za Spencer Davis Group, 499,- za Ginger Baker Airforce + několikrát 400,- za další jiné.

Ale naštvalo mne to natolik, že jsem z toho včera udělal další díl vztekací rubriky v novinách...

Přijde mi to v době, kdy skoro nikdo nekupuje, hodně hnusné těch pár posledních sběratelů odrazovat cenami kolem 500,- za CD s nahrávkami, u nichž se náklady na pořízení zaplatily nejpozději v roce 1975. :-((

Filozof @ 30.11.2007 14:04:11
Miguel
Technická - Nummer einS.

lenzi @ 30.11.2007 16:29:25
K tým CD: Keď sa mi podarí dostať na služobku do Prahy, nikdy nevynechám CD bazar na Jindřišské. Aj odtiaľ mám slušnú zbierku za cenu od 200 do 300 (aj Genesis, Yes, Camel atd. atd.).

Filozof @ 01.12.2007 21:05:53
Lenzi:
Já navštěvuji pravidelně bazar v Krakovské, reklamu na Jindřišskou jsem na netu objevil před pár dny, chtěl tam jet, ale nestihl to.
Myslíš, že je lepší, než Krakovská - znáš-li ji také?

lenzi @ 02.12.2007 08:51:01
Dobre vedieť, o tomto bazári som netušil. Zdá sa, že je ešte o niečo väčší. Dík za tip.

Zdeněk @ 02.12.2007 10:42:05
Do bazaru v Krakovské chodím při každé návštěvě
Prahy a nedám na něj dopustit.

Voytus @ 01.01.2008 18:35:10
Jo, CAN-UTILITY AND THE COASTLINERS je výborná, to je palba, výborný klávesy.
Jinak, k těm originálům: Kámoš jezdí do Německa a kupuje vynily po burzách, docela levně. Už má skoro komple Supertamp, Pink Floyd, Deep Purple, Uriah Heep a Nazareth. A od Genesis má období 1970-1973. Moc pěkná výtvarná práce, na CD to tak nevynikne.

Predstavte si situaciu,ze by ste mali ist niekam na opusteny ostrov a zo svojej hudobnej zbierky by ste si mali vybrat jediny album,ktory by ste si so sebou mohli zobrat.Tak ja by som sa jednoznacne rozhodol pre tento genialny album.Musim sa priznat,ze na kapelu Genesis mam "slabost".Najma albumy z tzv."gabrielovskeho" obdobia,z rokov 1970-75 predstavuju podla mna absolutny vrchol umeleckeho a progresivneho rocku.Tuto hudbu môzem pocuvat doslova kedykolvek,v kazdom dusevnom rozpolozeni,ci uz som smutny,sklamany,alebo naopak vesely a nadseny.Foxtrot som pocul prvykrat ked som mal sestnast rokov.Mal som ho nahraty na kazete a tato hudba ma doslova uchvatila.Odvtedy som tento album pocul snad tisickrat.Napriek tomu sa mi este neopocuval.Uz uvodna skladba Watcher of the skies je uzasna.Ten nastup,postupna gradacia,skvele klavesy Tonyho Banksa...Get em out by friday -to je dalsia perla a za absolutny vrchol tohto albumu povazujem 23 minutovu Suppers ready.Tu by som chcel upozornit na skvely vykon bubenika Phila Collinsa a to najma v casti Apocalypse in 9/8.Genesis-Foxtrot je hudba,ktora posluchaca nebude nudit ani po mnohonasobnom posluchu.Je to jednoducho skvost a plne si zasluzi plny pocet hviezdiciek.Vrelo doporucujem!
reagovat

merhaut @ 30.11.2007 12:29:42
Veškerou žbleptologii jsem odsud přesunul do septiku, alias vlákna svobodná diskuze :-) V ukájení a sebeukájení pokračovat prosím jen tam.

Ayung @ 05.12.2007 23:05:25
Navrhuji septik smáznout... je to pekne neprehledné... :)

Ayung @ 05.12.2007 23:05:44
Navrhuji septik smáznout... je to pekne neprehledné... :)

Po prvním albu v „nejlepší sestavě“ se skupina po úspěšném turné, kde je konečně začal svět brát vážněji se opět sešli ve studiu, aby udělali jedno z nejlepších alb, které jsem v životě slyšel. Peter Gabriel si tehdy poslechl výborné album od Van Der Graaf Generátor „Pawn hearts“, kde dominovala skladba „A Plague of lighthouse keepers“ dlouhá přes 23 minut. Navrhnul ostatním, že by mohli udělat něco podobného. Začalo to willow farm, kterou kompletně Gabriel vytvořil a skupina začala pomalu své výtvory slepovat, až z toho vznikla dle mého názor nejdokonalejší skladba všech dob – Supper´s ready. Řekl bych, že už v tomto albu se kapela více uvolnila, více si věřila a Hackett s Collinsem podali ještě lepší výkon než v Nursery Cryme. V tomto albu prakticky nenajdem jedinou chybu, jako celek je dokonalé do posledního tonu. Když se člověk rozhlédne kolem sebe a pustí si třeba Tarkus (ELP), kde dominuje ústřední skladba, říká si jaká je to nádhera. Ostatní skladby nejsou na takové úrovni a i přes to si člověk říká, jak jsou dobří. U Genesis je to však až do takové míry, že oni se nespokojí s dokonalou 23 minutovou skladbou, ale udělají dokonalý i zbytek. To je to co na nich hodně obdivuji. Každý ton je promyšlený, není tam žádná vata. Peter Gabriel zde podává vynikající výkon, zpěv vlastně beru jako další hudební nástroj, který dává skladbám také melodii. Napsal veškeré texty do Suppers ready. Mike Rutherford se opět na basové kytaře znatelně zlepšil. Tony Banks, hlavní sound skupiny je jako vždy excelentní. Steve Hackett se předvedl ještě více než předtím a Phil Collins také nezaostává. Zkrátka a dobře, tohle už je kapela plně nažhavená a připravená dělat ty nejlepší věci i z technického hlediska. Trochu rozberu jednotlivé skladby:

1) Watcher of the skies: skladba začíná táhlým melotronem, na který zvolna naváže basovka vytvářející opakující rytmus. V této skladbě velmi vnímáte basu, která zde tvoří kostru. Člověk má pocit, že letí někde v noci nad lesem a pozoruje oblohu a do toho Gabrielův zpěv. Vynikající otvírák, nedám na něj dopustit.

2) Time Table: nádherná klavírní skladbička, velmi přehlížená a to neprávem. Začíná to zvláštní klavírní částí, poté se rozjede klavír ve stejném rytmu, ozve se znatelně basa a skladba se dostává do refrému, Gabriel zpívá o středověkých časech, o králích apod. Po zajímavém refrému, kde se Gabriel ptá proč, Banks zahraje neskutečně krásné dětské piánko se zpětnou vazbou Rutherfordovy basy. Opět se zde ukázala genialita Bankse. Skladba je to trošičku jednodušší a krásně pohádková.

3) Get them out by Friday: pro mnohé možná méně stravitelná skladba, kde se vyřádil hlavně Gabriel. Skladba se mění z rázných kláves až po tiché pasáže jen s kytarou, naléhavým zpěvem, zvláštní temná, ale i rázná skladba. První pasáž je spíše živější a ve druhé se skladba táhne zvláštním temným Gabrielovským rytmem, je to jedna z nejobtížnějších skladeb, musí se to víckrát naposlouchat než skladby ostatní.

4) Horizont: krásná skladba od Hacketta na akustickou kytaru, člověk má pocit, že někde vytéká pramen ze země.

5) Suppers Ready: nejlepší skladba co jsem v životě slyšel. Je řada skladeb dosahujících přes 20 minut od různorodých interpretů. Avšak za celou dobu jsem zatím neslyšel skladbu, která by byla takřka dokonalá, která by nebyla bez nějaké té vaty. V této skladbě se člověk celých 23 minut prostě nenudí, obsahuje několik pasáží, všechny nástroje dokonale do sebe zapadají, Gabriel udělal výborné texty. Nedá se to vyjádřit slovy, tohle si prostě musí každý poslechnout sám a pak mu dojde jaká je to geniální skladba.

*****
reagovat

Proč vůbec poslouchám hudbu a co mi to přináší? Jak může něco tak nehmotného a pomíjivého přitahovat pozornost a být středobodem nemalých snah? Na hudbu si nesáhnu a nikdy ji svým zrakem neuvidím, každý právě znějící tón se stává v příštím okamžiku minulostí a celek si musím poskládat v hlavě dohromady jaksi sám. V tom není žádné jiné pomoci než se vlastním úsilím a cílenou snahou proplést strukturou hudby a ve spleti zvuků najít vlastní odpověď, načrtnout si rysy základních vlastností skladby a o ně opřít vyjádření pocitů. Je jen na mně, jaký obraz z těch kratičkých zlomků svým přičiněním v mysli vytvořím.

Soustředěné vnímání hudby klade pravděpodobně ty nejvyšší nároky na imaginaci ze všech uměleckých disciplín, co si je člověk vymyslel. V tom je její síla i úskalí současně. Proměnlivost hudebních děl v průběhu času je významným faktorem ve vývoji každé kulturní společnosti. Ta proměnlivost je těžko odhadnutelná a uchopitelná, neboť se tu prolínají tři poměrně nezávislé ingredience - základní notový zápis, či spíše představa autora, dále muzikantská interpretace a konečně posluchačské přijetí a výklad. Totéž dílo může mít v různých dobách zcela odlišné přijetí, různorodé významy a zcela nesrovnatelný dopad. Ze své pozice náruživého posluchače laika bez hudebního vzdělání a muzikantské praxe se mohu plně uplatnit pouze v tom třetím prvku, ale tento mi dává takový dostatek volnosti a hojnosti v zážitcích, že bohatě stačí ke spokojenosti. Ovšem právě tato oblast je pro vlastní vyjádření nejobtížnější, protože si musí vystačit s pouhými slovy. Ne, není u mne možné ani žádoucí abych si pomohl notovým zápisem, nebo zvukovým hudebním projevem, neboť by to byla jednak definice kruhem a jednak to naštěstí ani neumím.

Jenže jak tedy vlastně funguje něco tak nepravděpodobného, jako je poslech hudby? Hudba je v podstatě dokonale metamorfický polotvar, který nám je předkládán autorem (někdy i interpretem v jedné osobě), ale po té, co tento výtvor autora opustí, už nemůže nijak ovlivnit, v co si jej - ten polotovar - vnímavý posluchač přetvoří. Ano, lze vysledovat protichůdné výklady v jakémkoli umění, avšak rozmanitost voleb je v hudbě nekonečná. Namaluje-li malíř obraz, například zelený strom, může se stovka lidí přít o tom, co v zeleném stromu vidí. U hudebního díla nejenže každý může vidět cokoli, ale není zřejmé ani to, zda jde o strom, natož pak zelený.

Mnohovýznamovost výkladů a pochopení hudby tak náhle dává vyrůst nové umělecké, ryze niterní odrůdě, a to posluchačství. Nastavená masa amorfních zvuků, byť podle určitých zásad uspořádaných, je výzvou. Je vlastně vstupní branou do světa, který si každý posluchač musí vytvořit sám, vlastní zvuky jsou pouhým (ale absolutně nezbytným) katalyzátorem celého dění. A jak známo kvalitě a výběru katalizátoru odpovídá i kvalita, hloubka i obsažnost celého procesu odehrávajícího se v posluchačově mysli. Tím chci zdůraznit nutnost a důležitost hledání kvalitního a inspirativního hudebního materiálu.

Stejně tak musí být náročná hudební díla vnímána opravdu pozorným, citlivým a dalo by se říci talentovaným posluchačem. Pozor - bez ohledu na jeho hudební vzdělání a instrumentální zdatnost. Zde panuje, řekněme nezkaženost a neunifikovanost charakterů, neboť posluchačství v ryzí podobě se nikde nevyučuje - takže je v tomto oboru každý samouk. Takový samorost je formovaný pouze svým životním společenstvím, sociokulturním prostředím a především svým vlastním já, jehož velikost odpovídá míře talentu, lidství, schopnosti empatie, imaginace a spousty dalších vlastností. Co posluchač, to originál, to jiný duševní svět, to nový význam hudebního díla.

Co to tedy opravdu poslouchání hudby je? Význam slova "poslouchání" nás zavádí, lépe by bylo říci "vnímání" a myslet tím opravdu soustředěné vhroužení se do toku akustických vibrací. Ale co to je, proč to je? Tak tedy, poslech hudby je - odezva. Je to teleportované echo pocitů z jiného místa a času od někoho neznámého. Ten někdo neznámý měl svůj život, prožitky, radosti i smutky, žádosti, touhy, lidskou hloubku, své nedostatky, sebevědomí, strachy, záměry, potlačené vzpomínky, vize, stresy, zatmění mysli i záblesky čiré jasnozřivosti. A tato bytost napíše hudbu, záznam, zorganizuje zvuky, napíše s určitým záměrem instrumentaci, aranžmá, podílí se na realizaci. A ať chce nebo nechce, otiskne tam své já v celé jeho nezměrnosti. Samozřejmě, čím větší génius to je, tím více se v díle zračí podstata jeho člověčenství.

Tím ale celý proces nekončí, ačkoli standardně uvažující konzument své doby vidí dílo završeno. Ne, zajisté ne. Teď teprve musí dojít k naplnění, k duchovní odezvě. Kým? Pochopitelně - posluchačem. Ten, pokud je toho schopen, zpětně transformuje, teleportuje, extrahuje ze slyšených zvuků nazpět tu kouzelnou spleť neviditelných vláken pocitů, sluchem vyhmatává závany ducha, vnitřním zrakem luští tajemné písmo vzkazů vzdálených mnohdy stovky let a tisíce kilometrů v pozemských mírách. Hloubka tohoto proniknutí je úměrná schopnostem posluchače a omezená jen jeho géniem. Stejně tak jako je nezbytný génius ducha na straně tvůrce, je toto nenahraditelné i na straně posluchače. Jen tak dojde naplnění, jen tak je to dokonalá odezva. Hledání jiné vazby nemá smysl, život je o tvůrčím hledání odezvy, život je o rozvíjení talentu toto dokázat.

Ano - tohle je recenze alba Foxtrot skupiny Genesis. Výsledek? Jistě 100% feedback.

Hodnocení:
5 ***** Mistrovské dílo, zásadní album
reagovat

pepa-n @ 02.07.2007 00:00:00
Tady se naplno zúročuje to, k čemu došlo na FGTR. Směs humoru, ironie, pastorální tradice a duchovna vytvořila nesmrtelné dílo.

Kompletní text Suppers Ready je až na několik slov přímou citací Bible. A Get em out by friday je proroctví o současné situaci u nás :-)))

Dep @ 29.10.2007 21:34:23
Tak tento text si vytisknu a budu snad nosit pořád u sebe v peněžence. Krásně napsáno. Nemám co dodat a plně souhlasím i s hodnocením alba. Jen prosím autora Antonyho, zda by nepřehodnotil slovo "nepravděpodobného" ve větě: "Jenže jak tedy vlastně funguje něco tak nepravděpodobného, jako je poslech hudby?" Ne, vůbec nejsem rejpal, naopak jsem jeho výplodem přímo okouzlen, jen toto slovo mi přijde jako jediná vada na kráse buď z důvodu toho, že tam není úplně namístě, nebo, což je dost dobře možné, jsem onu větu nepochopil správně. V tom případě bych moc prosil autora o její rozvedení a objasnění. Už jen proto, že poslech hudby pro mne znamená... Viz. Antonyho příspěvek.

Antony @ 29.10.2007 22:23:21
Dep:
Tím slovem jsem chtěl naznačit, že skutečný soustředěný poslech je velká vzácnost (není čas, klid, nálada), tudíž se stává nepravděpodobným. Ve smyslu "neobvyklým", neboť hudba je dnes ve většině servírována jako prostá kulisa. A tak se stává standardem neposlouchat...

Dep @ 30.10.2007 05:53:37
Ach tak, děkuji. S tím nelze, než souhlasit.

Petr @ 02.03.2009 18:24:33
Vynikající text. Prakticky jsem měl vždycky namysli téměř to samé, ale nikdy jsem se nepokusil to takhle obsáhle formulovat. Vlastně ve všem máš pravdu.

Hned v úvodu bych chtěl poděkovat "mtc",protože její recenze mě přiměla k investici.Můj kontakt s Genesis v zásadnějším rozměru proběhl až prostřednictvím The Lamb Lies Down On Broadway a s odstupem pak přes Selling England By The Pound.Pak se mi do rukou dostaly počiny Nursery Cryme a Trespass,které mě nijak závažně neoslovily.Dodnes ani nevím proč jsem tedy Foxtrot už vynechal.To byla,jak to dnes vidím zásadní chyba.Už první poslechy mě jasně přesvědčili o pravdivosti tvrzení "mtc".Nejsem teď připraven napsat přesnou "rozborku" tohoto výtečného alba,ale jednoznačně jej zařadím vedle dvou prvně jmenovaných na špičku tvorby Genesis.Mám tím takzvaně rovnou i "vymalováno",protože ke Collinsově zpěvu mám zásadní výhrady(nakonec i jako ke člověku)a v mých uších Genesis definitivně řekli své za působení PETERa GABRIELa.Pak už to pro mě nebyli Genesis,ale Collins & Co.Black Sabbath byli Black Sabbath také jen s "Ozíčkem"!!!Hodnocení je tedy logické.
reagovat

kubys @ 22.04.2007 00:00:00
S těmi Black Sabbath bych tak nesouhlasil...vždyť i s Ronnie Jamesem Diem vyprodukovali, dovolím si říci, druhé nejlepší album ve tvorbě BS.:)

Zdeněk @ 22.04.2007 00:00:00
Přesně!Heave And Hell s Diem je opravdu jedno z nejlepších sabbatovských alb.Ale to už vlastně
na tyhle stránky nepatří,že?

Zdeněk @ 22.04.2007 00:00:00
Nějak se mi nedotisklo písmeno "n",takže samozřejmě
Heaven.

Když jsem začal poslouchat Genesis měl jsem od nich jenom Invisible Touch a navic jsem někde slyšel že staré nahrávky Genesis nejsou moc dobré.
Ovšem ze zvědavosti jsem si koupil právě Foxtrot, když jsem přišel domů a pustil si ho nemohl jsem uvěřit tomu co jsem syšel.
Už od prvních dvou minut Watcher Of The Skies jsem měl otevřenou pusu dokořán.Od té doby už mám doma všechny alba.Takže co dodat víc? Nádherné album a vůbec nejlepší co jsem od Genesis kdy slyšel.


reagovat

Co o tomhle albu napsat, abych jen neopakovala to, co ti přede mnou?
Foxtrot je zkrátka vrchol tvorby skupiny, ani před tím ani po tom se jim nepodařilo nahrát tak úžasně vyrovnané album. Opravdu tady nenajdete slabé místo. I když je to rozdělené jakoby na písničkovou část a jednu delší svitu, ani mi to nepřijde. Pro mě svým způsobem – aspoň hudebně – jako by na sebe navazovaly i ty skladby z 1. strany.
Tohle album poslouchám zásadně vcelku. Od úvodní Watcher of the skies – („Pozorovatel oblohy, pozorovatel všeho/ On je svět sám, žádný svět není jeho vlastní/ Ten, kterého život nemůže více překvapit/ pozvedá své oči, aby uzřel neznámou planetu…“) až po závěrečnou As sure as eggs is eggs (Aching men´s feet) – („Nemůžeš cítit, jak naše duše žhnou?/ Ztrácejí proměnlivé barvy v temnotě ustupující noci/ Jako řeka se vlévá do oceánu, jako zárodek v semínku sílí/ Nakonec jsme byli osvobozeni, abychom se dostali domů// V slunci stojí anděl a volá silným hlasem/ „Toto je večeře mocného“/ Pán pánů/ Král králů/ Vrátil se, aby zavedl své děti domů/ Aby je dovedl do nového Jeruzaléma“)
reagovat

Martin Slezák @ 24.07.2007 14:10:11
Pomůže mi někdo získat texty skladeb z alb Foxtrot a Selling England by the Pound?

merhaut @ 24.07.2007 14:31:48
>> odkaz

Nechci opět sypat superlativy a opakovat to, co hezky řekly předchozí recenze. Zkrátka, Foxtrot je opět klíčové album rockové historie. Opravdu si při mellotronovém úvodu Watchera někdy připadám jak účastník přistání kosmické lodi, hodně je to patrné na Three Sides Live. Get´em Out By Friday se mi zdá navazovat na tradici Harold The Barrell, drama o mnoha hlasech a mnoha hudebních náladách, skoro operní kousek. Can Utility je další nádhera, předvádějící mistrovské kytary a zpěv "bez hranic" jako v Seven Stones, jen poloha je intimnější a komornější. Tato skladba také málo asi hrána živě, nicméně se objevuje také na bootlegu Genesis Live In Genoa ze srpna 1972 (ještě před vydáním Foxtrotu). Horizons je bonbónek, není to jen exhibice virtuosa, protože náladou tam stoprocentně sedí. A Supper´s Ready? Nebudu plýtvat slovy, jen musím přiznat, že při "Like the River joins the ocean ...... we´re finally been freed to get back home" cítím hluboký duchovní prožitek, neboť Peter zpívá o klíčových mystických pravdách, o Bohu a základních otázkách bytí. Jeho "Hey Babe, with your guardian eyes so blue..." je tak silné a pravdivé, že mne jeho pozdější erotické jódlování na pozdních sólových albech připadá skoro jako zrada ideálů mládí (ale je to jistě dobrá hudba a jen můj pocit). Mohou ještě později natočit něco podobně skvostného? Jistě, vždyť jsou to Genesis!
reagovat

Klasické album Genesis, na kterém najdete všechno, čím se skupina ve svém progovém období proslavila - rozmáchlé suity, pohádkově krásné melodie, divoký a dramatický Gabrielův projev a nevídané skladatelské cítění. Dnes už legendární otvírák Watcher of the Skies navodí svým lahodným rozjezdem a přitažlivým rytmem velmi příjemnou atmosféru, zatímco druhá Time Table s dominujícím klavírem a skvělou melodií spíše utiší a nutí přemýšlet. Z letargie ale rychle vytrhne Get´em Out By Friday, divoká a expresívní, s nepředvídatelnými rytmickými zlomy, kde si Gabriel poprvé pořádně zařádil. Trochu umírněnější je CAN -Utility and the Coastliners - její melodii tu kdosi přirovnal ke kaskádě vody a mě nezbývá než souhlasit - Genesis tu přišli s další ze svých těžko překonatelných melodií. Kratičká Horizons navodí atmosféru před jedním z absolutních vrcholů celého prog-rockového resortu - ze sedmi částí sestavené Supper´s Ready, kde Genesis dovedli své expresívní cítění do naprostých extrémů a dokázali vytvořit 23-minutový celek, který dodnes neztratil nic na své zvláštní magii. Krátký akustický rozjezd, pak hlavní roli přebírají klávesy a skladba roste až do prvního orgastického vyvrcholení. Během své pouti prochází mnoha zásadními hudebními zvraty - kapela se tady skutečně vyřádila a asi nejvíce Peter Gabriel, jenž svým dramatickým hlasem neomylně diktuje tempo. Závěr skladby, kde se vlastně opakuje motiv z jejího úvodu, ale v celistvější a hlubší podobě, patří k největším momentům světového progu. Když k tomu ještě přičetete za všech okolností nadstandardní Gabrielovy texty, vyjde vám dokonale komplexní celek, na němž byste těžko hledali nějakou slabinu. Cože to chcete? Abych některému z alb od "Trespass" až po "Wind..." dal méně než pětku? To čekáte marně!
reagovat

podle mě nejlepší album Genesis vůbec, vlastně bylo první opravdu art-rockové album, které jsem kdy slyšel, nenajdu na něm jedinou slabinu - od mellotronového úvodu k Watcher Of The Skies až po skvělou Apocalypse in 9/8 a Aching Mens Feet, která uzavírá mistrovskou Supper's Ready. Nepřekonatelné. Jasných pět hvězdiček, a rozhodně ne jen z nostalgie :-)
reagovat

Tak tohle je další mistrovský kousek bezpochyb. Od začátku až do konce je to paráda. Nádherná Watcher of the skies, nedoceněná Time Table s krasnym piánkem v refrému s basou, grandiozní Get them a Coastliners, potom oddechovka v hackettovym horrizons a pak přijde nejlepší písnička na světe - Suppers ready, necelých 23 minut dlouhá bez jakýkoliv chyby, neuvěřitelná geniální skladba. Nejdřív Gabriel udělal willow farm a na to navazovali ostatní až z toho udělali tento skvost. Paráda.
reagovat

Když se mluví o "Foxtrot", tak ze všeho nejvíc o závěrečné, bezmála třiadvacetiminutové kompozici "Supper´s Ready", která bývá dodnes mnohými označována jako vůbec nejlepší věc Genesis. Na dlouhá léta se stala vrcholem koncertů a skupina ji přestala živě hrát až koncem 70. let po personálních otřesech a celkové změně vlastní hudební filosofie. Ve stínu výjimečného opusu se také trochu neprávem ocitla první strana vinylu se čtyřmi kratšími skladbami, přitom takový otvírák "Watcher Of The Skies" rozhodně patří mezi klenoty tvorby skupiny. Zvolna sílící mellotronový úvod vrcholí fanfárou, po které se ke klávesám opatrně připojují další nástroje. Když zvuk konečně nabude na dynamice, začne Peter zpívat text inspirovaný pohledem ze střechy jednoho neapolského hotelu na vylidněnou krajinu v okolí. Skvěle vystavěná skladba se spoustou muzikantských fines se stala vděčným úvodním číslem koncertů a její fascinující začátek okamžitě dostal publikum do varu. Půvabná "Time Table" je zase zřejmým důkazem, že si Genesis už uměli poradit i s kratšími plochami a z hlediska dnešního chápání alb by to byl jasný singl. V dramatické "Get ´Em Out By Friday" Gabriel ukojil svou zálibu v teatrálních postupech a první stranu vinylu končila zvonivá "Can-Utility And The Coastliners" s velmi pěknou mezihrou připomínající valící se vodní masiv. Ještě před vrcholný majstrštyk skupina zařadila pro lepší navození atmosféry Hackettovu akustickou miniaturu "Horizons" a potom už přichází na řadu epický opus "Supper´s Ready". Ze sedmi částí složená skladba léty nijak nezestárla, gejzíry nápadů tryskají s jinde málo slýchanou intenzitou a Gabriel se v textových obrazech pohybuje s grácií sobě vlastní. Jestliže někdo při poslechu první strany lehce zapochyboval nad důležitostí Steva Hacketta, tady nachází pádnou odpověď. Jeho kytara dominuje především první polovině kompozice, kde hraje obdivuhodným způsobem. Poté se vedoucí úlohy chápou Banksovy klávesy, aby se v závěru vše spojilo do jediné báječné hudební extáze. V pětičlenném složení Genesis je "Foxtrot" jejich druhým nejlepším titulem.
reagovat

Těžko vybrat nejlepší, ale toto nejčastěji poslouchám*****
reagovat