Genesis / Foxtrot (1972)

Proč vůbec poslouchám hudbu a co mi to přináší? Jak může něco tak nehmotného a pomíjivého přitahovat pozornost a být středobodem nemalých snah? Na hudbu si nesáhnu a nikdy ji svým zrakem neuvidím, každý právě znějící tón se stává v příštím okamžiku minulostí a celek si musím poskládat v hlavě dohromady jaksi sám. V tom není žádné jiné pomoci než se vlastním úsilím a cílenou snahou proplést strukturou hudby a ve spleti zvuků najít vlastní odpověď, načrtnout si rysy základních vlastností skladby a o ně opřít vyjádření pocitů. Je jen na mně, jaký obraz z těch kratičkých zlomků svým přičiněním v mysli vytvořím.

Soustředěné vnímání hudby klade pravděpodobně ty nejvyšší nároky na imaginaci ze všech uměleckých disciplín, co si je člověk vymyslel. V tom je její síla i úskalí současně. Proměnlivost hudebních děl v průběhu času je významným faktorem ve vývoji každé kulturní společnosti. Ta proměnlivost je těžko odhadnutelná a uchopitelná, neboť se tu prolínají tři poměrně nezávislé ingredience - základní notový zápis, či spíše představa autora, dále muzikantská interpretace a konečně posluchačské přijetí a výklad. Totéž dílo může mít v různých dobách zcela odlišné přijetí, různorodé významy a zcela nesrovnatelný dopad. Ze své pozice náruživého posluchače laika bez hudebního vzdělání a muzikantské praxe se mohu plně uplatnit pouze v tom třetím prvku, ale tento mi dává takový dostatek volnosti a hojnosti v zážitcích, že bohatě stačí ke spokojenosti. Ovšem právě tato oblast je pro vlastní vyjádření nejobtížnější, protože si musí vystačit s pouhými slovy. Ne, není u mne možné ani žádoucí abych si pomohl notovým zápisem, nebo zvukovým hudebním projevem, neboť by to byla jednak definice kruhem a jednak to naštěstí ani neumím.

Jenže jak tedy vlastně funguje něco tak nepravděpodobného, jako je poslech hudby? Hudba je v podstatě dokonale metamorfický polotvar, který nám je předkládán autorem (někdy i interpretem v jedné osobě), ale po té, co tento výtvor autora opustí, už nemůže nijak ovlivnit, v co si jej - ten polotovar - vnímavý posluchač přetvoří. Ano, lze vysledovat protichůdné výklady v jakémkoli umění, avšak rozmanitost voleb je v hudbě nekonečná. Namaluje-li malíř obraz, například zelený strom, může se stovka lidí přít o tom, co v zeleném stromu vidí. U hudebního díla nejenže každý může vidět cokoli, ale není zřejmé ani to, zda jde o strom, natož pak zelený.

Mnohovýznamovost výkladů a pochopení hudby tak náhle dává vyrůst nové umělecké, ryze niterní odrůdě, a to posluchačství. Nastavená masa amorfních zvuků, byť podle určitých zásad uspořádaných, je výzvou. Je vlastně vstupní branou do světa, který si každý posluchač musí vytvořit sám, vlastní zvuky jsou pouhým (ale absolutně nezbytným) katalyzátorem celého dění. A jak známo kvalitě a výběru katalizátoru odpovídá i kvalita, hloubka i obsažnost celého procesu odehrávajícího se v posluchačově mysli. Tím chci zdůraznit nutnost a důležitost hledání kvalitního a inspirativního hudebního materiálu.

Stejně tak musí být náročná hudební díla vnímána opravdu pozorným, citlivým a dalo by se říci talentovaným posluchačem. Pozor - bez ohledu na jeho hudební vzdělání a instrumentální zdatnost. Zde panuje, řekněme nezkaženost a neunifikovanost charakterů, neboť posluchačství v ryzí podobě se nikde nevyučuje - takže je v tomto oboru každý samouk. Takový samorost je formovaný pouze svým životním společenstvím, sociokulturním prostředím a především svým vlastním já, jehož velikost odpovídá míře talentu, lidství, schopnosti empatie, imaginace a spousty dalších vlastností. Co posluchač, to originál, to jiný duševní svět, to nový význam hudebního díla.

Co to tedy opravdu poslouchání hudby je? Význam slova "poslouchání" nás zavádí, lépe by bylo říci "vnímání" a myslet tím opravdu soustředěné vhroužení se do toku akustických vibrací. Ale co to je, proč to je? Tak tedy, poslech hudby je - odezva. Je to teleportované echo pocitů z jiného místa a času od někoho neznámého. Ten někdo neznámý měl svůj život, prožitky, radosti i smutky, žádosti, touhy, lidskou hloubku, své nedostatky, sebevědomí, strachy, záměry, potlačené vzpomínky, vize, stresy, zatmění mysli i záblesky čiré jasnozřivosti. A tato bytost napíše hudbu, záznam, zorganizuje zvuky, napíše s určitým záměrem instrumentaci, aranžmá, podílí se na realizaci. A ať chce nebo nechce, otiskne tam své já v celé jeho nezměrnosti. Samozřejmě, čím větší génius to je, tím více se v díle zračí podstata jeho člověčenství.

Tím ale celý proces nekončí, ačkoli standardně uvažující konzument své doby vidí dílo završeno. Ne, zajisté ne. Teď teprve musí dojít k naplnění, k duchovní odezvě. Kým? Pochopitelně - posluchačem. Ten, pokud je toho schopen, zpětně transformuje, teleportuje, extrahuje ze slyšených zvuků nazpět tu kouzelnou spleť neviditelných vláken pocitů, sluchem vyhmatává závany ducha, vnitřním zrakem luští tajemné písmo vzkazů vzdálených mnohdy stovky let a tisíce kilometrů v pozemských mírách. Hloubka tohoto proniknutí je úměrná schopnostem posluchače a omezená jen jeho géniem. Stejně tak jako je nezbytný génius ducha na straně tvůrce, je toto nenahraditelné i na straně posluchače. Jen tak dojde naplnění, jen tak je to dokonalá odezva. Hledání jiné vazby nemá smysl, život je o tvůrčím hledání odezvy, život je o rozvíjení talentu toto dokázat.

Ano - tohle je recenze alba Foxtrot skupiny Genesis. Výsledek? Jistě 100% feedback.

Hodnocení:
5 ***** Mistrovské dílo, zásadní album

» ostatní recenze alba Genesis - Foxtrot
» popis a diskografie skupiny Genesis