Judith - @ 19.07.2023 | #

Sedm let po poslední recenzi si Foxtrot zaslouží další připomenutí. Pouštím se do něj pár dnů poté, co jsem zhlédla živé provedení kompletního alba v podání skupiny Stevea Hacketta. Tento zážitek zapříčinil, že mě nyní při poslechu už první tóny úvodní skladby uvádějí do stavu rozjaření: člověk prostě ví, že to bude dobré, a těší se, že má celou tu nádheru před sebou.

A myslím, že takto ze sebe album vydá to nejlepší, když už ho posluchač zná a má s ním spojené vzpomínky. Láska na první poslech to pro mě tentokrát nebyla. Foxtrot není tak pitoreskně hravý jako Nursery Cryme nebo niterně jímavý a zároveň epicky velkolepý jako The Lamb Lies Down on Broadway, což jsou z prvního období tvorby Genesis moje nejmilejší kousky.

Zaměřuje se na trochu širší perspektivu a společenské vztahy, i když ne tolik kriticky jako Selling England by the Pound. Jednotlivé skladby mi připomínají živé obrazy, kterými hudba posluchače postupně provází a nasvěcuje různé aspekty sdělení. Víc než mozaikovitou roztříštěnost vnímám i v závěrečné rozsáhlé kompozici právě ono scelující gesto, určitý tah a plynutí, které albem prochází jako zlatá nit a je nejvýrazněji, i když ne výhradně nesené zpěvem.

Zatímco nástrojové party jsou velmi různorodé a proměňují se i zcela bez ohlášení či zjevné souvislosti, hlas jako by celou dobu věděl. Jen to nechce ukázat všechno najednou, a tak pečlivě odměřuje, odstiňuje, kličkuje, někdy i zamlčuje... graduje a rozlévá se do nesmírna. Je osobní spíš než teatrální, ale ne vždy měkce intimní. Momenty, kdy ano, jako třeba druhá Time Table, patří k mým oblíbeným. Album jako celek působí závažně, hudebně hovoří o něčem důležitém.

Poslouchat Genesis je jako držet v dlaní čerstvě vylouputý kaštánek. Je to něco velmi osobního, s pelem tajemství, bezbranné ve svém vylíhnutí a dychtivé po poznání a růstu. Zároveň je to něco nadlidského, dotek samotných kořenů života, odraz dokonalé struktury a vyššího řádu, který tenhle báječný dílek skládačky osobitě naplňuje. Že jsem vůbec neřekla, co je na desce vlastně ke slyšení? Vždyť ji znáte. A jestli ne, je nejvyšší čas to napravit.

Judith @ 24.07.2023 11:13:15 | #
jiří schwarz: Srovnání Foxtrotu se Selling England je zajímavé. Připadá mi, že obě alba jdou podobnou cestou - pořád je co poslouchat, spousta zajímavých pasáží, přičemž celkový dojem se před člověkem vynořuje pozvolna na základě obeznámenosti s detaily, melodickými linkami, klávesovými vyhrávkami, kytarovými party... Vedle toho stojí takové The Lamb, které působí spíš celkovou náladou (nebo nepůsobí, to je věc individuálního setkání či míjení s albem) a teprve postupně se z té měňavé mlhy vynořují konkrétní tóny a pasáže. Poslouchám ho moc ráda, ale musím pokaždé zaostřit pozornost, abych si uvědomila, CO tam vlastně hrajou. U Foxtrotu je mi jasné, co hrajou, mnohem těžší je zachytit, jak tu hudbu vnímám. Selling England jde v tomhle pro mě ještě dál, někam, kam jsem se zatím nedostala. U Genesis vnímám hodně, že mi chybí postupné obeznamování s jednotlivými alby, sžívání v reálném čase, v době vzniku. Zmíněný koncert mi takový zážitek dal, proto jsem se pustila do zachycení svých myšlenek a dojmů, i když s výsledkem moc spokojená nejsem. Těší mě, že recenze inspirovala k poslechu!