Judith - @ 26.01.2023 | #

Tohle bude asi dost zvláštní čtení. Nečekejte popisy jednotlivých skladeb - mrzký úskok ve stylu "vše již bylo řečeno", k němuž se někdy uchylují již recenzenti v dolní čtvrtině stránky, je tu naštěstí plně opodstatněný. Nečekejte radši vůbec nic. Nebo aspoň neříkejte, že jsem vás nevarovala.

Genesis jsem poznala velmi nedávno a kromě této desky znám trochu líp vlastně jen jejich prvotinu, takže je možná náhoda, že mezi oběma alby vidím spojitost. Připadá mi každopádně, že ti, kdo From Genesis to Revelation podceňují nebo přímo vynechávají, ztrácejí ze zřetele podstatnou nit, jež se ranou tvorbou této skupiny vine a v The Lamb vyplouvá výrazně na povrch, a to nevinnost. Mladická, upřímná, kurážná, zmatená, bujná a bezelstná nevinnost, jakou svého času oni sami oplývali a která je o pět let později vtělena do postavy Raela a vržena do divného, kouzelného, ale i hrozivého "velkého" světa.

The Lamb je hudebním příběhem o tom, jak tuto nevinnost světem pronést. Bláznivě nepravděpodobné jehně spočívající na frekventované ulici odkrývá křehkou čistotu mláďat a zároveň nasvěcuje okolní svět s jeho ruchem a zkažeností. A stejně tak okolní rušný svět vyzývá vnitřní nezkušenost a neposkvrněnost (s jak dojímavou neobratností se Rael v Counting Out Time snaží o svou nevinnost přijít!) a odhaluje v ní temnější tóny, pomyslnou černou skříňku, až ji polapí, uvězní, stáhne z kůže, nechá projít podsvětím a vyplivne nejistou svou vlastní tváří.

Všechna tahle temnota a drama, které v albu jsou přítomny, se mi začala vynořovat až při čtvrtém nebo pátém poslechu s tím, jak jsem přesněji rozeznávala kontury a stavbu jednotlivých skladeb. Zprvu se mi celá deska vznášela v jakémsi mlhavém oparu, v němž převažovala jemnost, hebkost a něha. Bylo až obtížné setrvat v její přítomnosti, ocitnout se v bezprostřední blízkosti něčeho tak bezvýhradně laskavého a jaksi nezemského. Trochu jako milovat se s andělem (já jsem vám říkala, že to bude divné).

Jako by to ode mě něco vyžadovalo - obhlédnout svůj vlastní vnitřní prostor, propátrat opomíjená zákoutí, rozpomenout se. Jak nekompromisní umí taková něžnost být! A pak zas vstát a tohle všechno vědět. Pustit si to znovu. Vnímat zlatavý pel vláčený bahnem v křehkých, krajkových kompozicích, prostotu perokresby na plátně. Kdykoli...

Judith @ 26.01.2023 16:00:08 | #
Poslech dalších alb mám rozhodně v plánu! A tuším, že Genesis se i pro mě budou rovnat ranému období, ať už byl tou kouzelnou přísadou Gabriel, nebo Hackett. The Lamb se dá chápat jako svérázné účtování s rokenrolovým životem (poslední skladba k tomu navádí) a jakási kronika citového dospívání. Neumím si moc představit, kam by se dalo v tomto duchu pokračovat - je to konec kapitoly. Gabriel do toho dal strašně moc, průvodní text v bookletu je něco ohromného (níže na stránce je odkaz na kompletní překlad, dávál ho Jaromír Merhaut, link je funkční). Myslím, že jednotlivé obrazy není potřeba nějak rozebírat, klíčová je tam pro mě fantaskní, snová logika při setkání s něčím, pro co se nedostává jiného výrazu, protože to přesahuje rámec dosavadní zkušenosti. V tomto ohledu mi The Lamb připomíná Valerii a týden divů (film je z roku 1970).