jirka 7200 - @ 20.11.2018 | #

Dlouhá desetiletí jsem si myslel, že co se týče diskografie od této kapely, vydržím s live záznamem Paris, který vznikl v roce 1980. Tento koncert pro mě představoval v podstatě výběr toho nejzajímavějšího z dílny Supertramp. Nicméně před několika lety jsem si pořídil desku Crime of the Century, která mě hodně nadchla (aby taky ne, když většina songů zazněla i na mém oblíbeném živáku) a od tohoto okamžiku již chyběl jen krůček k pořízení několika dalších desek. Nevlastním vše, jen nahrávky z let 1974-80 - neboli čtyři studiová alba a živé dvojalbum. Ze studiových nahrávek si cením nejvíce (i když rozestupy v hodnocení jednotlivých alb jsou velmi těsné) právě Even In The Quietest Moments, která mě kdysi odrazovala romanticky laděným přebalem.

Dnes po letech s ním již žádný problém nemám, rovněž tak s nádhernou muzikou, která (i když je něžná a křehká) nepostrádá určité vnitřní napětí. Při pozorném poslechu nacházím pod povrchem příjemných soft rockových melodií důmyslné art rockové aranže, které mi velí toto album řadit k ostatním velikánům tohoto stylu - Yes či Pink Floyd. Právě ta na první poslech ukrytá artově pojatá důmyslnost a úžasná souhra je odděluje od mnohých jiných kolegů.

Zajímavě je pojatá úvodní Give a Little Bit s pro Supertramp netypickými kytarami po vzoru Eagles. Výborná je i Babaji, rozcvička na později natočenou Breakfast in Amerika, která používá podobné postupy i náladu. Jen s klavírem okouzlí komorní Downstream s melancholickým textem. V Lover Boy s citlivě zakomponovaným orchestrem jako bych cítil Beatles. Aby ne - dvorní zvukový inženýr Geoff Emerick pracoval na většině desek Brouků. Vrchol alba vnímám v titulní Even in the Quietest Moments a hlavně v závěrečné a nejdelší Fool's Overture, ve které jsou zakomponovány různé nehudební prvky jako zvony, projev Winstona Churchilla z roku 1940 a text v mnoha významových rovinách. Celkově velmi rozmanitá píseň v art rockovém kabátku.

Kvůli většímu úspěchu v zámoří se kapela před touto deskou přesunula do USA a trochu přizpůsobila zvuk tamnímu publiku. Na této desce však kvalita i následný zasloužený komerční úspěch zůstaly v rovnováze, proto si této nahrávky tak cením.

Judith @ 06.02.2023 23:28:38 | #
Úvodní Give a Little Bit moc ráda nemám, ale dál už je to nádhera. Momenty, kdy se člověk zastaví, ztiší a má čas uvědomit si, jak mu vlastně je... Album je hodně postavené na reflektování zážitků, jen v takové Downstream se mísí uvolněná pohoda a docela velké bilancování, pocit odevzdání se proudu - takhle jednou v neděli, když si člověk vezme člun. A Fool's Overture, to je ohromné ohlédnutí se zpátky, do historie (a zase úplně jinačí čluny na moři). Duchovně zaměřená titulní skladba ústí v pocit stání na prahu, v otevřených dveřích (From Now On dělá totéž v civilních kulisách pondělního rána), a Babaji se od opatrného rozvažování překlopí v naléhavé volání. O instrumentálních aranžích zaznělo mnohé, ráda bych vyzdvihla zpěv jak Rogera Hodgsona, tak Ricka Daviese, každý po svém vdechují skladbám ještě jednu linku navíc. Pocitově i tematicky kompaktní, hudebně do detailu prokreslená deska, mistrovsky provedená.