Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 12.08.2007

Nutno poznamenat, že mám tohle album radši, než Genesis 1983, přijde mi svěžejší, pohodovější, ucelenější, bez výrazně slabých skladeb, přesto, že musím dát za pravdu těm, kdo tvrdí, že v tomto období Genesis = Collins. Ano, hraje tu evidentně hlavní úlohu, ale ve svých 36 letech je podle mě na úplném pěveckém vrcholu, takže beru jeho přínos pro kapelu jako obrovské plus. A i když jsou pod skladbami podepsáni jako autoři všichni tři, jeho vliv a styl jsou tu opravdu velmi, ale velmi výrazné.

Album začíná jedním z největších hitů kapely, Invisible Touch, jednoduchou, tříapůlminutovou skladbou, dobře se hodící do rádií a na fotbalové stadiony, kde v té době Genesis téměř výhradně koncertovali.

Tonight, Tonight, Tonight je jedním z vrcholů celého alba. Téměř devítiminutová skladba, pomalá, temná, ponurá atmosféra, skvělá instrumentální mezihra, gradující strhujícím Philovým vokálem, v jejímž úplném závěru se Mike blýskne i celkem slušným kytarovým sólem.

Odvazová, šlapající Land Of Confusion, pěkná basa, pěkné vokály, pěkný videoklip ….

In Too Deep je příjemná, pomalá balada, opět s výrazným vokálem, možná trochu zbytečně moc sladká. Mám pocit, že hlavním autorem této skladby je Phil.

Konečně pořádné živé bicí, žádný automat, hrají v Anything She Does. A je to slyšet a cítit, skladba opravdu parádně šlape. Srandovně useklý konec :-)

Druhý vrchol alba pro mě je dvoudílné Domino. Skvěle vymyšlené a zahrané unisono stoptimy
ve slokách. Zejména v první části se mi zdá skladba opravdu velmi povedená, všechno zní tak velice příjemně, hlavně Tonyho teplé klávesy.

Termín velice příjemná skladba mě napadá i při následující Throwing It All Away. Jen jaksi nevím, co víc o ní napsat.

Napadá mě, která kapela si v osmdesátých letech dovolila zakončit album pětiminutovou instrumentální skladbou.

No a je konec. Možná to vypadá, že jsem svoje hodnocení odflákl, ale není to pravda, album se mi poslouchá opravdu příjemně a lépe, než Genesis 1983, ale nějak mi docházejí slova. Při skladbě Domino mě napadlo srovnání s The Cinema Show, která má téměř stejnou délku a když napíšu „Nebe a dudy“, jistě mi budete všichni rozumnět. Je pravda, že si skutečně neumím přestavit Genesis, hrající a znějící v roce 1986 stejně, jako před 15 lety, oceňuji jejich snahu o hledání a novátorství v podstatě na každém novém albu. Takže abych se dopracoval k úplnému závěru – kdybych měl hodnotit Invisible Touch a neznal žádná jiná alba Genesis, dal bych čtyři hvězdičky, v kontextu s celkovou tvorbou však musím dát tři.