Genesis - Invisible Touch (1986)

07.02.2019 Simon | #

Po Selling England By The Pound zkusím nějak ohodnotit i toto kuří oko v diskografii Genesis, album Invisible Touch. Kromě chemického zvuku a nejasného zacílení (jakým posluchačům je album určeno?) mu podle mě ubližuje zejména jedna věc - úvodní stejnojmenná píseň. Jakoby vypadla z jiného vesmíru. Je to vlastně odrhovačka se vším všudy a tedy hit, který si díky té pitomoučké melodii po chvíli broukáte. Ve své době fanoušky Genesis pořádně vyděsila a trochu se bojím, že odepsala ne až tak špatnou kolekci. Na druhou stranu, právě takováto produkce přinesla kapele vyprodané koncerty v londýnském Wembley a nové fanoušky, kteří o existenci skvostů jako Selling England By The Pound nebo A Trick Of The Tail možná neměli ani potuchy. Album je typický kočkopes, jsou na něm hity pro nový typ posluchačů a tedy do hitparád; současně kompozice hlubšího významu pro fanoušky staré. Ti se ale s novým zvukem kapely těžko vyrovnávali a album odzívali. Z mého pohledu neprávem, ale rozumím jim.

Úvodní věc... prostě hit, který na jedné straně svou přece jen muzikálností válcoval pitomé hitparádové popěvky jiných "hvězd", na druhé straně mezi ně ale vlastně patřil. Mě tahle věc neuráží, ale žádný zázrak to není. Následující skoro devítiminutová Tonight, Tonight, Tonight mě ale baví. Působí na mě jako kaleidoskop všeho, co měla kapela k dispozici: vlastní artrockovou minulost, realitu současného hudebního světa a vůbec nepochybuju o tom, že i chuť vytvořit něco nového. A to nikdy není snadné. Dělat nové skladby, které se budou podobat těm starým, naopak snadné je, ale to se tu neděje. Land of Confusion je další díl té bizarní skládačky a i tato skladba byla tehdy velkým hitem. Klip, který ji provázel, se mi docela líbil. Skladba samotná je zvláštní, jsou v ní nápady, které ji pro mě drží nad vodou, ale ani tato věc nepředstavuje nic převratného. Následující In Too Deep se mi ale líbí.

Anything She Does mi vždycky přišla podobná třetí písni Land of Confusion. Vím, že není, ale takhle to vnímám. A u ní jsem v té typické šedé zóně, neodsuzuju ji, ani si to nějak zvlášť neužívám. Už toho moc nezbývá, ale pro mě to podstatné, vrchol alba, skladba Domino. Tohle je pro mě nádherná věc, hudba se tu v dobrém rozložení potkává s hlasem Phila Collinse a celek se mi vrývá pod kůži. Tohle mě baví a i tady si opět myslím, že se kapela pokusila propojit svět art rocku a přístupnost. Následující Throwing It All Away je taková subtilní hudební stavba, ve mně ale opět dobře rezonuje. Mám rád úvodní a vlastně všudypřítomný kytarový motiv i ten malý prostor, ve kterém se skladba pohybuje. Závěrečná The Brazilian mě naopak moc nebaví, je to na mě takové umělé, ale třeba to opět jen nechápu správně.

Je škoda toto album úplně odepsat, stejně tak v něm ale nevidím něco zásadního. Za vše pro mě pozitivní bych dal 2,5 hvězdy.
reagovat

Petr_70 @ 07.02.2019 18:25:16
Jedno ze zásadních alb, na kterém jsem vyrůstal a nejen pro to něj nedám dopustit.
Ta deska prostě má nesporné kvality, ať si ji haní jak chtějí...

bullb @ 08.02.2019 08:22:59
Príjemný popík...

Petr_70 @ 08.02.2019 08:30:41
bullb:
Jj... asi jako 90125 od YES.

EasyRocker @ 08.02.2019 10:43:20
Před 15 lety by mě to album asi štvalo, dnes dám bez uzardění 4/5, je to samo i tím, že jak pro Gabriela, tak i pro Collinse mám velkou slabost, hlasově mi prostě oba imponují. Že je to pop-rock, je bez debaty, ale stále důstojný.

Petr_70 @ 08.02.2019 11:13:12
EasyRocker:
Velmi dobře zhodnoceno.
Díky za názor... ;-)

Petr87 @ 08.02.2019 19:47:54
Ale jó, tuto desku jsem si postupem času taky svým způsobem docela oblíbil... Je fakt, že ještě před pár lety bych ji bez bázně a hany potahal po asfaltu a sedřel až na morek, ale když ji srovnám s těmi ostatními, které vydali v nablýskané dekádě let osmdesátých, tak mi ze všech vychází jako nejpovedenější a v rámci možností i vyvážená...
Jo, je fakt, že vlezlá titulní mi pořád kroutí nehty u nohou, ale už to není tak žhavé jako kdysi. A především skladby "Tonight, Tonight, Tonight" a výtečně zkomponovanou a vystavěnou dvoudílnou emotivní suitu "Domino" považuji za jednoznačné vrcholy alba, a sakra, vždyt' i ta učebnicová collinsovka "In Too Deep" je náladovka jako prase, co si budeme povídat... Akorát ještě taková "Anything She Does" mne zrovna dvakrát nebaví a spolu s titulkou jsou pro mne něco jako takové dvě bradavice na jinak docela výstavním zadečku dvacetileté mulatky.
Jasně, píše se rock 1986, takže je potřeba se připravit na spoustu syntíků, typické čvachtavé nahalované bicí - jejichž zvuk vlastně "neobjevil" nikdo jiný než Collins ve své "In the Air Tonight" a definoval tím zvuk celé jedné dekády, který používali interpreti napříč všemi žánry od toho nejprimitivnějšího klávesového disco-synth popu až po heavy metal - ale i přes tento chemický eigties sound se jedná o docela zdařilé art-pop rockové dílko. Čtyři hvězdy bych tomu i dal, to jako zase jo...

Díky za recku!

VopiceZHoR @ 16.05.2020 21:42:59
Diskoťéka, nediskoťéka... Takovýhle popový fláky nesložíš za hodinu. Dávám 4 stars. Ale jen s úctou k 70' albům...

23.08.2016 alienshore | #

Ak vás ľudia nenávidia, tak ako Phila Collinsa, tak to znamená mať svoj vlastný názor na vec. V roku 1976 sa stal ústrednou postavou v Genesis a pretvoril ich neskôr na pop-rockový monolit, ktorý dnes patrí zhodou náhod medzi najpredávanejšie art-rockové kapely všetkých čias. V tomto smere patrí vďaka predovšetkým Collinsovi, napriek tomu, že Peter Gabriel bol fenomenálny a vždy aj bude. V Genesis hrali a spievali len hudobne kompetentné osoby a takmer každý z nich zanechal na hudobnej mape výraznú stopu. Genesis 70-tých rokov – to je art-rock, Genesis 80-tých rokov – to je pop-rock. Zmenu si vyžiadala doba a tá zmena bola správna, pretože v art-rocku bolo vyrieknuté už všetko podstatné.

Invisible Touch beriem ako najkonzistentnejší album Genesis z 80-tých rokov a je to dané aj špičkovou produkciou Hugha Padghama. Ich hudba bola vždy niečím zaujímavá, kontroverzná a zároveň progresívna, a to aj v tomto období. Na všetkých skladbách sa podpísala trojica Banks, Collins, Rutherford a spoločne v štúdiu aj naozaj tvorili. Iniciatíva pohnúť sa smerom vpred nevychádzala len z Collinsa, ale aj z Rutherforda a Banksa. Stačí si napr. vypočuť Rutherfodovu sólovku Smallcreep's Day (1980) alebo aj Banksov prvý sólový počin A Curious Feeling (1979) a je jasné, že to nebolo nič silené. Záujem všetkých troch mal totiž spoločný cieľ.

Tony Banks je aranžérsky génius a vlastne on je ten, kto sofistikovaným spôsobom udržuje umeleckú (lepšie povedané art-popovú) líniu jednotlivých skladieb. Stačí si pozorne všímať jeho niekedy až bizarne znejúce klávesové harmónie, ktoré ale perfektne zapadajú do veľkých hitových melódií. Invisible Touch je celosvetovo známy song, ktorý kedysi často rotoval aj v rádiách. Tá melódia za celý ten čas, ale vôbec nezostarla. Temnejšiu náladovku Tonight Tonight Tonight charakterizuje impulzívnosť a dynamika. Výborné zvuky syntetizátorov a Collinsove úderne bicie vytvárajú to správne napätie, ktoré sa tiahne po dobu ôsmych minút. Pri Land Of Confusion si každý môže z plných pľúc zahulákať "oh superman where are you now" alebo "this is the world we live in, oooooh". Tie synťáky sú opäť geniálne prepracované. Tak vkusná balada ako je In Too Deep snáď nemôže nikoho nahnevať ..., no dobre, tak aspoň dámy budú určite spokojné s Collinsovým vrúcnym vyznaním.

Anything She Does, to je tanečný song s energickým bubnovaním a ďalšími klávesovými erupciami. Dvojdielna Domino sa oprávnene považuje za naj skladbu tohto počinu a spoločne s Home By The Sea z rovnomenného albumu z roku 1983 patrí medzi najlepšie dlhometrážne skladby pop-rockove éry Genesis. Nasleduje čarovná hitovka Throwing It All Away a zakončuje to pomerne zvláštne znejúca inštrumentálka The Brazilian. V podstate každá pieseň je iná a aj originálna svojim podaním či aranžmánmi.

Genesis hrali v 80-tých rokoch veľkú hru a podarilo sa im doslova rozbiť bank. Stali sa z nich legendy, ktoré sú milované a nenávidené zároveň, a o ktorých sa bude hovoriť vždy v rôznych intenciách. Presne také majú byť jedinečné skupiny. Vždy lepšie ako keby si nik nepamätal vaše meno a nevedel vás ani nikam zaradiť. Pri vyslovení mena Collins by padali nadávky, pri Banksovi by to bolo niečo v štýle – to je ten čo kedysi tak skvele hral na klávesách a Rutherford by obstál len o trochu lepšie než Collins, veď to všetci asi dobre poznáte. Nuž, čísla ale nepustia. Pop-rocková éra Genesis patrí medzi významne artefakty populárnej hudby a priniesla nový, a nie uniformný pohľad do tohto špecifického umenia. Počnúc albumami ako Abacab, Genesis, Invisible Touch a končiac We Can't Dance, tak všetky štyri si zaslúžia veľký aplauz za odvahu a kvalitu, ktorú poslucháčom počas tohto obdobia dali.
reagovat

PaloM @ 24.08.2016 06:34:05
Žeby niekto mohol Collinsa aj nenávidieť, som sa dozvedel až zo stránok Progboardu. Môj syn si ho veľmi obľúbil už na základnej škole a zháňal som mu Collinsove sólovky, aj tieto CDs s Genesis - s uspokojením, že má dobrý vkus.
LP Invisible Touch som si kúpil a často počúval, ako som už písal. V podstate k nej nemám výhrady, z pop-rockového obdobia ma sklamal iba Abacab (je tam však jedna super skladbička Man In The Corner) a Calling All Stations (tam je dobré Kongo).
Tvoja recenzia Slavo je trochu aj obhajovacia reč na súde, no neviem, či bolo treba toľko energie vložiť, za ostatné však vďaka.

Petr_70 @ 24.08.2016 06:44:01
S hodnocením se zcela ztotožňuji. Výtečné album, IMHO nejlepší od skupiny v osmé dekádě...
Osobně kritiky tohoto alba příliš nechápu. Pokus si myslí, že měli hrát stejně jako v sedmdesátých letech, mají na to samozřejmě právo, ale to je problém jejich, nikoli kapely samotné. :)

Voytus @ 24.08.2016 08:22:13
Proti Collinsovi nic nenamítám, konec konců, my, děti let devadesátých, jsme s ním v podstatě vyrůstali, byl všude kolem - v rádiu, v televizi - všude. Ale nevadil, byl to takovej sympaťák z lidu, na nic si nehrál, skvělej bavič a člověk mu odpustil, že neumí tancovat. Navíc, jednomu tátovýmu známýmu se tak říkalo, protože mu byl děsně podobnej. Takže alespoň pro mě byl Phil Collins fakt úplně všude. Jako zpěvák mě zas až tak nebere - má skvělý frázování, čemuž napomohla hra na bicí a obliba soulových nahrávek z 60. let, ale moc mě nebaví jeho hlas. Na druhou stranu mu člověk nemůže upřít dokonalou práci s publikem, vždycky mu lidi doslova zobou z ruky. Vlastně mě víc baví sólově, než s Genesis. Jsem zarytý Hackettovec, což se tu asi ví. Hackettova tvorba je pro mě zajímavější, než cokoli, co "and then there were three" vydali. Toť asi vše.

bullb @ 24.08.2016 08:48:50
To Voytus: Ak sa bavíme o 90-tych rokoch. Tak súhlas. Len pripomínam, že v 70-tych rokoch bol práve Collins, ktorý nastúpil namiesto Gabriela. Tak vznikli veľdiela Selling England by the pound, Trick of the Tail, moje namilšie Wind and Wuthering. IMHO: mám radšej éru Genesis bez Gabriela, samozrejme tým myslím albá vyššie menované.

aselzesarp @ 24.08.2016 09:03:07
Selling England by the pound je deska s Gabrielem...

Voytus @ 24.08.2016 09:22:44
bulbb: Však tu historii dobře znám, Gabriela jsem do debaty k tomuto albu ani tahat nechtěl. To je opravdu úplně jiná hudba, jiná scéna, jiná doba....

Petr_70 @ 24.08.2016 09:49:07
Voytus: S tvoji charakteristikou a hodnocením Collinse se naprosto shodnu. Jako zpěvák mne taky moc nebere, ale přesto ho nemohu nemít rád.. :)
Jen bych doplnil, že bychom neměli zapomenout na jeho přínos v kapele Brand X, kterou v 70-tých letech založil.

kamila @ 24.08.2016 10:30:11
Vypadá to, že budu snad jediná a tak mě nespílejte, ale z alb Genesis a Inviv.T. se mi chce až zvracet, úplně je nenávidím, jejich zvuk, styl, umělohmotnost, elektro bicí, nasládlost...U mě nejvýraznější úpadek milované kapely sedmdesátých let.

Voytus @ 24.08.2016 10:41:37
kamila: Nebudeš, fakt ne. O pár let dříve a o něco níže jsem se k albu vyjádřil taky. Paradoxně třeba takové 90125 od Yes mi nedělá problém.

Petr_70 @ 24.08.2016 10:50:26
Mne naopak 90125 od Yes problém dělá.. a velký. Z takové "Owner Of A Lonely Heart" se chce zase zvracet mě a před lety mne donutila odejít z jejich koncertu u nás v Olomouci...

Voytus @ 24.08.2016 10:53:15
Ale pořád jsou tam songy jako Changes (s tím komplikovaným úvodem), It can happen nebo City of Love. Takový typ popu, navíc s progresivními prvky si jednou za čas dát můžu.

Jarda P @ 24.08.2016 10:55:31
Invisoble Touch je skvělá, inovativní, komerčně úspěšná deska, která má u mě jen jedinou vadu, nejsem schopen ji poslouchat.

kamila @ 24.08.2016 10:56:15
To jsem ráda:) jak já ty desky nesnáším! Přotom mi osdesátky z půli neva a třeba tebou zmíněné Yes album miluju a i mraky dalších alb, ale tady mi to zní příšerně kýčovitě. Přijde mi od aliena naschvál nadhodnoceno aby bylo o čem debatovat a tak ať je prča u mě za nula bodov, nebo se dá jít do mínusu :)

Petr_70 @ 24.08.2016 10:58:51
Tak vidíš - typ popu, navíc s progresivními prvky - přesně to nacházím na zde recenzovaném albu! Tony Banks tu progresivní prvky rozdává plnými hrstmi.

A jako bonus navíc, líbivé avšak nepodbízivé melodie.. :)

kamila @ 24.08.2016 10:59:38
Jatda P to vyjádřil skvěle kulantně

Petr_70 @ 24.08.2016 11:02:31
... což se o tobě říct zrovna nedá. Ale nic proti - na svůj názor má každý právo. :)

Petr_70 @ 24.08.2016 11:08:44
Mimochodem... Podobný "odporný" zvuk má např. Saga na albu Worlds Apart (mám ho velmi rád!).

Docela by mne zajímalo, jestli ti to jakožto velké fanynky skupiny vadí stejně jako u těch Genesis?

aselzesarp @ 24.08.2016 11:09:26
Mimochodem, aby bylo jasno - za zprasení Genesis nemůže odchod Petera Gabriela. Důležitější pro ně byl Steve Hackett.
Tady ukázka, jaké zvratky pouštěl do světa Gabriel. Mně to nepřijde o nic lepší než pop Phila Collinse.
>> odkaz

kamila @ 24.08.2016 11:15:04
Petře vadí a proto tohle album sice znám ale nevlastním, neposlouchám a zkousla bych ho jen o malinko víc než ty Genesis. Starou Sagu jen v omezeným množství a nezlob se že jsem se vyjádřila hodně tvrdě

bullb @ 24.08.2016 11:18:50
To aselzesarp: "Chybička se vloudila", díky. S tebou súhlasím. Gabriel opustil Genesis a nič sa nestalo. A napríklad taký živý dvojalbum Seconds Out odspieval Phil Collins (aj repertoár Gabriela) fantasticky. Tým, že je Phil bubeník, jeho spev je poctivý a presný. Aj na sólových albumoch.

PaloM @ 24.08.2016 11:48:26
No, zase ďalšia "odborná debata", také výrazy ako "sprasení" a "nenávidím" v súvislosti so špičkovými umelcami nie sú vôbec namieste. Nechápem ani v preddôchodkovom veku toľko hlúpostí a netolerancie. Ak sa mi táto hudba nepáči, tak ju nebudem počúvať. Lenže to by asi nebolo na koho/čo nadávať, že?

PaloM @ 24.08.2016 11:50:15
A vlastne to sprasení je od "prase z lesa". Tak to sedí, že aselzesarp?

diesbies @ 24.08.2016 12:13:54
Já osobně považuji Invisible Touch za slabší album než 1983 a Duke (z těch osmdesátek).Ale to je věc názoru.
Proti Collinsovi nic nemám, naopak si velice vážím jeho muzikantského umu a úžasného vokálního projevu. I když Gabriel a jeho solovky jsou mi mnohem bližší.

Petr_70 @ 24.08.2016 12:28:33
Kamilo, já se vůbec nezlobím.. Naopak, všechno dobré neb ctím právo vyjádřit názor každého podle svých vlastních pocitů, které hudba přináší.
Jen mne to u tebe celkem překvapilo, právě tak jako názor na starou Sagu, která je všeobecně hodnocena nejlépe v jejich předlouhé diskografii. :)

kamila @ 24.08.2016 12:40:06
Vím že je hodnocena nejlíp ale mě nijak neimponuje mám svoje oblíbený období a zrovna to překlávesovaný nemusím. Rozpory zažehnány, to je dobře

Antony @ 24.08.2016 15:51:26
"Vše, co se dá vynalézt už bylo vynalezeno" – 1889, Charles H. Duell, ředitel U.S. Patent Office.

"v art-rocku bolo /roku 1986/ vyrieknuté už všetko podstatné" alienshore

"děkuji za další obveselující blábolíky, pán Oskar vtipkár" já 8)

alienshore @ 24.08.2016 16:00:25
art-rockový snob :-) ...

Kubišta @ 24.08.2016 16:28:23
A Ježíš řekl svým učedníkům: "Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá". Půl bod.

Brano @ 24.08.2016 18:03:08
Amen ,otče! :-)

adam @ 24.08.2016 19:33:59
vždy sa nájde dôvod pohoniť si na nejakom albume... dokola tie iste mantry... hnusné-výborné. Nič medzi.
Dotýkame sa dna v pravidelných intervaloch.

PaloM @ 24.08.2016 19:44:49
Adam to vystihol. Je tu z toho nepodarený kabaret.

horyna @ 24.08.2016 20:21:13
Slava sem za poslední dobu přidává jednu 80-tku za druhou, jakoby se chtěl za každou cenu odlišit od progresu. Jelikož mám dost alb z tohoto období rád byl jsem hodně zvědav a na netu je prověřil. Vesměs velká zklamání, ani ELO, ani Fleetwood M. neoslovili a s Roxy by to nejspíš dopadlo stejně. Nedá mi to a zkusím ještě jednou. Tyhle Genesis raděj nekomentuju, jsou mi krajně odpudivý:-) Nemám rád extrémní metal a takovýto pop taky, čekal jsem v tom víc muzikantskýho kumštu a umění, aspoň kapičku Power Windows, nebo třeba Fugazi.

Brano @ 25.08.2016 09:34:02
V prípade Invisible Touch ja volím zlatú strednú cestu.Je to kvalitný pop-rock s ojedinelými prvkami art-rocku,ale v celkovom kontexte tvorby tejto legendárnej skupiny,najmä s prihliadnutím na ich art-rockovú tvorbu v rokoch 1970-1980,Invisible Touch na 5 hviezdičiek jednoducho nie je.Ja osobne mám tento album rád,vždy mi zdvihne náladu,sú tam pekné melódie a CD mám samozrejme v zbierke.Moje hodnotenie je 3,49*,teda dobré,ale nie zásadné z hľadiska progresívneho rocku.

alienshore @ 25.08.2016 14:00:54
Brano, načo je dobré na pop-rock používať merítka prog-rocku, sám píšeš že je to kvalitný pop-rock a to je celá definícia Invisible Touch, nič iné ...

Brano @ 25.08.2016 19:02:40
alienshore:aké merítka budem používať ja,to je čisto moja vec.Nie si môj hovorca ani nadriadený,aby si mi diktoval čo a ako mám hodnotiť!

alienshore @ 25.08.2016 21:42:44
Brano na veriaceho si naozaj extraterestriálne arogantný, vždy som vás mal rád chlapci :-) ...

Brano @ 26.08.2016 08:45:48
alienshore: Ak ťa to poteší,tak už nie som veriaci,svoju vieru som stratil.Aj v Boha aj v ľudí.Len si uvedom to,že v čase keď som ja v roku 1987 počúval Invisible Touch ,si Ty ešte šťal a sral do plienok.Nemáš elementárnu úctu k starším ľuďom ani základné slušné správanie.O nejakej sebareflexii ani nehovoriac.Nie si schopný sa nikomu ospravedlniť,ani keď je očividné,že nemáš pravdu a dotyčnému krivdíš.To svedčí o Tvojej úbohosti.

aselzesarp @ 26.08.2016 09:46:29
Upřímně řečeno, pořád je mi asi milejší Invisible Touch než třeba druhá The Lamb..., která se hemží otravnými a nesmyslnými zvuky. Mám rád artrock. Ale musí mít hlavu a patu jako třeba A Trick Of The Tail.

aselzesarp @ 26.08.2016 09:46:57
*druhá polovina

alienshore @ 26.08.2016 10:06:04
Brano: to je pravda, ešte som kakal do plienok, ale s hudbou som vyrastal od nultého roku, a inak prirovnávanie ku Mozartovi a Komenskému je tiež znakom sebareflexie a úcty k ľuďom, ja taký aký som, či dobrý alebo zlý je len a len hodnotením z ďalekohľadu, asi si nemáme obaja čo vyčítať ...

PaloM @ 26.08.2016 10:15:50
Chlapi, keď vás prejde hnev, budete túto "debatu" obaja ľutovať. Tak, ako som oľutoval všetky moje spory, ktoré som tu počas 9 rokov mal.
Mám vás obidvoch rád a tento štýl rečí vám ubližuje.

Martin H @ 26.08.2016 10:30:57
Připojuji se k Palovi. Chlapi, zakopejte válečné sekyry a místo osobních sporů se věnujte hudbě. Život je příliš krátký na zbytečné spory.

Brano @ 26.08.2016 11:22:22
Aj som chcel zareagovať,ale škoda slov a času...

03.05.2011 nowhere_man | #

Invisible touch je skvelé album. Dobre, nie je to starý Genesis ani progresívny rock. Ale je to mimoriadne kvalitná kolekcia skladieb, kvalitný pop rock, miestami dajme tomu progresívny pop. Skrátka mne tento album šmakuje. Akurát In too deep mi moc nesadla, zdá sa mi príliš sladká, niečo ako Collinsove sólové balady. A Anything she does šlape, ale ani tá mi až tak nesadla. Zvyšok však áno. Melodický hit Invisible touch, skvelá melancholická Tonight, tonight, tonight, nadupaný hit so skvelým videoklipom a všeobecne známym refrénom Land of confusion. Ale vrcholom albumu sú pre mňa dve skladby: dvojkompozícia Domino s krásnou nočnou krehkou prvou časťou, ktorá prejde do divokejšej druhej časti, a záverečná podmanivá inštrumentálka The brazilian. Podčiarknuté a podtrhnuté - skvelý album, ak nie ste zaujatý a okrem toho na rok 1986 veľmi kvalitný, keď si zoberieme, čo vtedy frčalo...
reagovat

VopiceZHoR @ 21.05.2014 09:49:00
Vlastně tohle hodnocení mi mluví úplně z duše. Album jsem dnes po dlouhé době poslouchal a musím říct, že jsem teď díky tomu velmi dobře naladěn. Pravda není to už dávno art/prog rock, vlastně místy už ani ten rock, ale skladby jsou napsány velmi dobře, jsou chytlavé a zároveň nevtíravé. Prostě se dobře poslouchají. V rámci Genesis a art rocku za tři, v rámci žánru jasná pětihvězda. Jsem pozitivně naladěn, dík hoši :-)

31.12.2007 Voytus | #

Tohle na mě bylo moc! Jelikož jsem kapánek mladší, neměl jsem možnost sledovat kapelu desku po desce. Myslím, že jsem vůči stylům a změnám dost tolerantní, ale tohle nezkousnu. Já jsem Genesis začal poslouchat v šestnácti (až v r. 2001) s tím, že je to klasika a měl bych to znát. Akorát že se mi dostávaly do rukou jen desky po roce 1980. A já byl trpělivý, sháněl jsem dál a snažil se zjistit, co na té kapele sakra je. Pak jsem po několika deskách sehnal Lamb a bylo mi to jasné.
Ale synťákovou basu, elektronické, nedej rockový Bože automatické bicí a klávesy a la Michal David já nedávám. Netvrdím, že tu nejsou některé věci dobré, ale ten zvuk 80. let mě odrazuje, protože je moc umělý. Navíc beru Genesis jako progresivně rockovou(rozumíme? Rockovou!). A to, že má nějaký song osm a více minut, není ještě známka toho, že jde o progresivní kapelu. Dobrá, máme tu instrumentálku na konci, ale nejde o žádný zázrak.
Nutí mě to souhlasit s tvrzením, že Genesis=Peter Gabriel. Přestože Trick a Wind považuju za MUZIKANTSKÝ vrchol Genesis.
reagovat

Mirek Kostlivý @ 05.03.2011 15:01:53
Tak této recenzi i s odstupem 25-ti let věřím, a jsem rád, že jsem se tenkrát nemýlil. Ta deska je hrůza snad za jednu jedničku. Já na toto LP už dávno zapomněl, dokonce mám dojem, jestli jsem si ho vícekrát pustil (na pásek jsem si tenkrát nenahrál ani jednu skladbu!). I když uznávám, že Trick a Wind nejsou špatné desky, tak mám od Genesis doma jenom CD s Gabrielem. Kam se mí oblíbenci dostali, nad tím mohu jenom hořce zaplakat .....

01.12.2007 Brano | #

V osemdesiatych rokoch som zvycajne kazdu nedelu vecer pocuval na O3 rakusku hitparadu,ktoru uvadzal Udo Hubber.Tie nase ceskoslovenske stanice sa nedali pocuvat(napr. stanice "Hviezda"),vysielali komunisticku propagandu a muziku na 99 percent zo statov tzv. "socialistickeho tabora".Skratka hrôza.Preto som pocuval rakusanov.Raz ,v nedelu vecer ,bolo to niekedy na jar 1987 Udo Hubber zahlasil novinku od skupiny Genesis "Land of confusion".Okamzite sa mi zrychlil pulz a priam dychtivo som stlacil tlacidlo REC na mojom kazetovom radiomagnetofone zn.Hitachi.A z tej pesnicky som bol jednoducho "paf".Tolko spomienky...Dnes hodnotim Invisible touch ako vynikajuci popovy,komercny album.Skvele odvedena praca.Chytlave songy,hitove single,prijemne balady...jasny skladatelsky rukopis Phila Collinsa,ktory je na tejto platni jednoznacne dominantny.Casto mam pocit,ze Genesis sa stali len Collinsovou doprovodnou kapelou.Piesne z Invisible touch sa skvele prekryvaju so solovou Collinsovov tvorbou z osemdesiatych rokov.Tento album znamenal pre Genesis najvacsi komercny uspech,giganticke svetove turne,styrikrat vypredany stadion Wembley,statisice predanych nosicov...Z kedysi legendarnej kultovej skupiny Genesis sa stala akasi komercna popova "tovaren" na vyrobu chytlavych strednoprudovych hitov pre siroke masy.Ten pop je velmi kvalitny,upraveny,zaranzovany...dobre sa to pocuva,len mi akosi chyba to "mrazeni v zadech",ta Gabrielovska naliehavost a odusevnenie ako ho pozname z prvych albumov,chybaju mi tie malebne zakutia z Tresspasu,celkova ta kuzelna atmosfera...Invisible touch je profesionalne odvedena,remeselna praca...chyba mi vsak to kuzlo albumov z rokov sedemdesiatych.
reagovat

martin69 @ 05.03.2011 07:42:28
Brano : určitě máš pravdu.Kouzlo alb ze sedmdesátých roků chybí.I přesto všechno co ti na albu chybí,a s čím s tebou souhlasím.Mám i tuto podobu kapely rád.Invisible Touch jsem si z LP nahrál na kazetu,ve walkmanu se během hraní na vojáky příjemně poslouchala.Báječný útěk od reality hnusného zeleného života.
Proto i přes všechny zápory které jsou mu vyčítány ho mám rád.
S tvým hodnocením souhlasím.V mém osobním by jsem mu klidně půl hvězdičky přidal.Pocity a vzpomínky se někdy těžko vyjadřují hvězdičkami.

Brano @ 05.03.2011 09:13:54
Martin:Ja som sa chvalabohu hnusnému zelenému vojenskému životu vyhol.Mám dodnes odloženú modrú knižku od federálneho ministerstva obrany a do smrti budem ďakovať nefrologičke pani doktorke Pribilincovej,ktorá mi napísala taký posudok,že ma od tejto hrôzy zelených mozgov zachránila.

vmagistr @ 05.03.2011 11:25:07
Invisible Touch je jediné album, které od Genesis znám. Pravda, s rockem to příliš společného nemá, ale zní pořád báječně. Tohle je přesně ten typ muziky, který poslouchám, když večer po šichtě už mozek vypíná a není schopen vnímat nic složitého. Ale jestli jsou alba Genesis ze 70. let opravdu o tolik vyšší liga, asi bych jim měl začít věnovat pozornost. Připisuji si tedy do seznamu - Genesis, tvorba ze 70. let. Časem se na ně určitě dostane...

martin69 @ 05.03.2011 11:39:25
vmagistr : určitě nebudeš zklamaný.Stojí to za to!

PaloM @ 05.03.2011 17:55:54
Braňo tu presne vystihol podstatu tvorby Genesis s lídrom Collinsom. Mne sa Invisible Touch vtedy veľmi páčil a LP som dosť často doma púšťal. Asi tak často ako hitmi nabité LP Madonny - True Blue, U2 - Josua Tree, či Peter Gabriel - So. Dobrý pop-rock skrátka z našich rádií nešiel. Tiež ako Brano, jedine z Osterreich 3 a LP platní.

12.08.2007 pepanovacek | #

Nutno poznamenat, že mám tohle album radši, než Genesis 1983, přijde mi svěžejší, pohodovější, ucelenější, bez výrazně slabých skladeb, přesto, že musím dát za pravdu těm, kdo tvrdí, že v tomto období Genesis = Collins. Ano, hraje tu evidentně hlavní úlohu, ale ve svých 36 letech je podle mě na úplném pěveckém vrcholu, takže beru jeho přínos pro kapelu jako obrovské plus. A i když jsou pod skladbami podepsáni jako autoři všichni tři, jeho vliv a styl jsou tu opravdu velmi, ale velmi výrazné.

Album začíná jedním z největších hitů kapely, Invisible Touch, jednoduchou, tříapůlminutovou skladbou, dobře se hodící do rádií a na fotbalové stadiony, kde v té době Genesis téměř výhradně koncertovali.

Tonight, Tonight, Tonight je jedním z vrcholů celého alba. Téměř devítiminutová skladba, pomalá, temná, ponurá atmosféra, skvělá instrumentální mezihra, gradující strhujícím Philovým vokálem, v jejímž úplném závěru se Mike blýskne i celkem slušným kytarovým sólem.

Odvazová, šlapající Land Of Confusion, pěkná basa, pěkné vokály, pěkný videoklip ….

In Too Deep je příjemná, pomalá balada, opět s výrazným vokálem, možná trochu zbytečně moc sladká. Mám pocit, že hlavním autorem této skladby je Phil.

Konečně pořádné živé bicí, žádný automat, hrají v Anything She Does. A je to slyšet a cítit, skladba opravdu parádně šlape. Srandovně useklý konec :-)

Druhý vrchol alba pro mě je dvoudílné Domino. Skvěle vymyšlené a zahrané unisono stoptimy
ve slokách. Zejména v první části se mi zdá skladba opravdu velmi povedená, všechno zní tak velice příjemně, hlavně Tonyho teplé klávesy.

Termín velice příjemná skladba mě napadá i při následující Throwing It All Away. Jen jaksi nevím, co víc o ní napsat.

Napadá mě, která kapela si v osmdesátých letech dovolila zakončit album pětiminutovou instrumentální skladbou.

No a je konec. Možná to vypadá, že jsem svoje hodnocení odflákl, ale není to pravda, album se mi poslouchá opravdu příjemně a lépe, než Genesis 1983, ale nějak mi docházejí slova. Při skladbě Domino mě napadlo srovnání s The Cinema Show, která má téměř stejnou délku a když napíšu „Nebe a dudy“, jistě mi budete všichni rozumnět. Je pravda, že si skutečně neumím přestavit Genesis, hrající a znějící v roce 1986 stejně, jako před 15 lety, oceňuji jejich snahu o hledání a novátorství v podstatě na každém novém albu. Takže abych se dopracoval k úplnému závěru – kdybych měl hodnotit Invisible Touch a neznal žádná jiná alba Genesis, dal bych čtyři hvězdičky, v kontextu s celkovou tvorbou však musím dát tři.

reagovat

22.11.2005 mct | #

Album Invisible Touch podobně jako předchozí „bezejmenné“ vnímám jako rozporuplné. Bráno jednotlivě, jsou ty skladby docela dobré, ale jako celek to nevyznívá moc zajímavě. Už se tady začíná příliš projevovat Collinsova schizofrenie a je znát, že už mu ty dvě tváře – sólová a „skupinová“ poněkud splývají. Jako by si ke Genesis jen odskočil, když zrovna neměl co dělat.
Trochu zajímavější je Tonight, tonight, tonight, Land to confusion, The Brazilian, i dejme tomu Invisible touch – ta by byla asi vhodná jako první nebo poslední skladba na koncert. Ale jinak mi to připadá poněkud bezbarvé.
reagovat

26.09.2005 | #

Nemyslím si ani v tomto případě, že by šlo vyloženě o pop... kydž si promítnu třeba takový Marillion, který mi vždy připadal jako falešná nucená nafouklá bublina, tvářící se bez nápadu progrockově, cítím tady nesrovnatelně více bezprostřednosti, upřímnosti a invence, slyším výbornou muziku a neřeším progresivitu art rocku, který podle mého skončil s nejlepšími léty Yes, ELP atd. Kromě titulní písně nejsou ostatní nijak extra na první dojem nápadné, ovšem mají pořád vnitřní sílu a tah, kterou vnímavější posluchači odhalí...
reagovat

sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Podepisuji také.

rasto @ 18.09.2012 10:35:57
absolútne súhlasím s týmto tvrdením až na to tvrdenie o Marillion, ktorý považujem tiež za vynikajúcu hudbu aj v prvej aj druhej ére, tí čo poznajú Marillion vedia o čom hovorím. Hudba je vôbec strašne subjektívna, strašne závisí s čím sa ti asociuje, čo si momentálne zažíval, keď si na nejakej hudbe vyrastal, čo ťa ovplyvňovalo, ktorý album nejakej skupiny si počul ako prvý a podobne. Myslím si, že treba byť otvorený a neodsudzovať, čo nesadlo môjmu momentálnemu vkusu. Tento album Genesis je výborný, napriek tomu, že to nie je úplne progresívny rock, ale skôr kvalitný pop s pekným rockovými progresívnymi prvkami. Je to určite kvalitná hudba, musím sa priznať, že Genesis objavujem až teraz, postupne počúvam každú platňu a páčia sa mi veci zo sedemdesiatich rokov, tak aj tie z 80,90. Čo mi až tak nesadlo je "Calling all stations" chýba mi tam proste Collinsov hlas, a ešte niečo, neviem to pomenovať, ale zase to môže byť len môj subjektívny názor a rešpektujem to, že pre niekoho to môže byť dobrý album.

19.01.2005 Insomniac | #

Oproti předchozímu albu svižnější a veselejší deska, představující pro Genesis další výraznou změnu stylu. Jasně, je to ještě víc do popu než dříve, ale porovnejte to s tím, co se dnes hraje v hudebních televizích. Tohle je o mnoho tříd výše, to je kvalitní pop a na tom není vůbec nic špatného.
Skladby na desce by se daly podle svého typu (z mého pohledu tedy nikoliv kvalitativně) rozdělit do tří skupin:
a) "In Too Deep", "Throwing It All Away" - melodické, sladké balady, pokračující v odkazu "Taking It All Too Hard" z alba "Genesis"
b) "Invisible Touch", "Land of Confusion", "Anything She Does" - rychlejší věci, jistě skvělý odvaz při koncertním provedení (bohužel jsem Genesis naživo nikdy nezažil).
c) "Tonight, Tonight, Tonight", "Domino" a "The Brazilian" - tracky, které v jistém smyslu pokračují v progrockové tradici Genesis. Možná by jejich styl šel popsat jako "progresivní pop", protože jde vlastně o progrockově zaaranžované popové písničky. "Tonight, Tonight, Tonight" funguje dobře i jako tříminutovka, ale vloženou instrumentální mezihrou a postupným vrcholením prostřednictvím obměn a rozvíjení základního tématu se posouvá někam dál. Dvojdílná "Domino" pracuje výborně s kontrastem, především mezi klidnější "In the Glow of the Night" a údernou "The Last Domino", ale i v rámci jednotlivých částí. A konečně "The Brazilian" je prapodivná instrumentálka v experimentálním duchu, která dosahuje vrcholu Mikeovým sólem těsně před fade-outem.

reagovat

Titan.mem @ 22.01.2005 00:00:00
Jasne mas pravdu, kdyby tohle vyslo dneska tak bych to uctival, protoze dnesni hudba stoji za prd, myslim tu komercni. Teda samozrejme az na vyjimky.