Genesis / Invisible Touch (1986)

Nutno poznamenat, že mám tohle album radši, než Genesis 1983, přijde mi svěžejší, pohodovější, ucelenější, bez výrazně slabých skladeb, přesto, že musím dát za pravdu těm, kdo tvrdí, že v tomto období Genesis = Collins. Ano, hraje tu evidentně hlavní úlohu, ale ve svých 36 letech je podle mě na úplném pěveckém vrcholu, takže beru jeho přínos pro kapelu jako obrovské plus. A i když jsou pod skladbami podepsáni jako autoři všichni tři, jeho vliv a styl jsou tu opravdu velmi, ale velmi výrazné.

Album začíná jedním z největších hitů kapely, Invisible Touch, jednoduchou, tříapůlminutovou skladbou, dobře se hodící do rádií a na fotbalové stadiony, kde v té době Genesis téměř výhradně koncertovali.

Tonight, Tonight, Tonight je jedním z vrcholů celého alba. Téměř devítiminutová skladba, pomalá, temná, ponurá atmosféra, skvělá instrumentální mezihra, gradující strhujícím Philovým vokálem, v jejímž úplném závěru se Mike blýskne i celkem slušným kytarovým sólem.

Odvazová, šlapající Land Of Confusion, pěkná basa, pěkné vokály, pěkný videoklip ….

In Too Deep je příjemná, pomalá balada, opět s výrazným vokálem, možná trochu zbytečně moc sladká. Mám pocit, že hlavním autorem této skladby je Phil.

Konečně pořádné živé bicí, žádný automat, hrají v Anything She Does. A je to slyšet a cítit, skladba opravdu parádně šlape. Srandovně useklý konec :-)

Druhý vrchol alba pro mě je dvoudílné Domino. Skvěle vymyšlené a zahrané unisono stoptimy
ve slokách. Zejména v první části se mi zdá skladba opravdu velmi povedená, všechno zní tak velice příjemně, hlavně Tonyho teplé klávesy.

Termín velice příjemná skladba mě napadá i při následující Throwing It All Away. Jen jaksi nevím, co víc o ní napsat.

Napadá mě, která kapela si v osmdesátých letech dovolila zakončit album pětiminutovou instrumentální skladbou.

No a je konec. Možná to vypadá, že jsem svoje hodnocení odflákl, ale není to pravda, album se mi poslouchá opravdu příjemně a lépe, než Genesis 1983, ale nějak mi docházejí slova. Při skladbě Domino mě napadlo srovnání s The Cinema Show, která má téměř stejnou délku a když napíšu „Nebe a dudy“, jistě mi budete všichni rozumnět. Je pravda, že si skutečně neumím přestavit Genesis, hrající a znějící v roce 1986 stejně, jako před 15 lety, oceňuji jejich snahu o hledání a novátorství v podstatě na každém novém albu. Takže abych se dopracoval k úplnému závěru – kdybych měl hodnotit Invisible Touch a neznal žádná jiná alba Genesis, dal bych čtyři hvězdičky, v kontextu s celkovou tvorbou však musím dát tři.

» ostatní recenze alba Genesis - Invisible Touch
» popis a diskografie skupiny Genesis