northman - @ 14.03.2018 | #

Strictly Personal je prvním ze série čtyř alb, kterými se Don Van Vliet nesmazatelně zapsal do rockové historie, zároveň je to jeho první album, na kterém jej podvedl jeho producent Bill Krasnow, který nahrávku upravil bez souhlasu mistra elektronickým fázováním. Nevím, co to v důsledku znamená, ale kapitán v rozhovorech uváděl, že to je důvod, proč je ta deska tak špatná. Po vydání Strictly Personal potkal svého bývalého spolužáka Franka Zappu, který mu nabídl produkci jeho následujícího alba a ujistil jej, že nebudou žádné potíže s elektronickým blbnutím.

Podle mě ta deska vůbec není špatná, jedná se o dřevní blues podané svérázným způsobem, jakého je schopen pouze Captain Beefheart. Skladba Ah Feel Like Ahcid je to správné blues z mississipské delty uvozené „a capella“ zpěvem autora. Další skladba Safe As Milk dala název debutovému albu, na které se jaksi nevešla a po této skladbě následuje poměrně dlouhé psychedelické blues s názvem Trust Us, ve kterém se vystřídá několik poloh jeho hlasového projevu včetně psychedelických zvuků. Tahle skladba patří k mým nejoblíbenějším na téhle desce. Následující skladba dala jméno další perle v diskografii Captain Beefhearta, která vyšla až v roce 1971 po deskách (perlách) s názvy Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby. Ve skladbě Beatle Bones 'N' Smokin' Stones (Beatlovské kosti a kouřící kameny) cituje velice svérázným způsobem slogan Strawberry Fields Forever, pro mě jedné z nejlepších skladeb Beatles. Závěr desky obstará skladba Kandy Korn, která se vyskytuje i na albu Mirrorman, verze na Mirrorman se mi líbí více. Tomuhle albu se podle mě nedá nic vytknout vynikající zpěv a dokonalá souhra dvojice kytar, jakou neuslyšíte na deskách jiných umělců. Tohle album a zvláště jeho následovník patří k tomu nejlepšímu co vzniklo v USA v oblasti rock blues. Strictly Personal se špatně shánělo za komunismu a nyní to není o moc lepší, jako jediné nevyšlo v reedici na vinylu a mám pocit, že není na trhu ani jeho CD verze.

Pro mě jsou všechny desky Captain Beefhearta za maximum, snad jen dvě desky z počátku sedmdesátých let vydané v Anglii, jsou trochu slabší. Kdo se orientuje v diskografii, tak ví o kterých deskách je řeč.

itchycoo @ 14.03.2018 08:59:48 | #
Problém možná bude v tom, že se na Progboardu obecně přehnaně zveličují zásluhy kapel, které v kontextu hudebního vývoje sehrály víceméně marginální roli.

Po pádu bolševického koncentráku se náhly nabídly nové příležitosti, jak získat nahrávky skupin, o nichž jsme zpravidla neměli ani tušení. Pokud je hudební fanoušek schopen zdravého odstupu, musí si časem přiznat, že jsou tyhle "objevy" zapomenuty zcela oprávněně. Vždyť většina zdejších recek a připojených komentářů často uvádí slova... pokud máte rádi... tak by se vám mohli líbit... nebo je tam slyšet ... atd.

Takový Jiří Černý o nich logicky psát nemohl, protože měl více méně stejně omezené zdroje zahraničních hudebních publikací. A tudíž neměl kde čerpat.

Captain Beefheart a muzikanti z Magic Bandu patří mezi interprety, kteří přicházeli s novými myšlenkami a naznačovali možnou cestu dalšího vývoje moderní (chápej, skutečně progresivní) hudby.

Většina zdejších vášnivých debat se v minulosti stále točila, točí a bude točit, okolo jednoduché otázky. Jsou pro vývoj nějaké umělecké formy důležitější hledající, tvůrčí osobnosti nebo legie jejich muzikantsky nesmírně zdatných následovníků, ale bez špetky vlastní invence?