Ryback - @ 16.08.2007 | #

Petera Hammilla mám moc rád, nejsem ale na druhou stranu nekritickým obdivovatelem jeho rozsáhlého díla, které vstřebávám od roku 1992. Naštěstí jeho tzv. slabší chvilky se dají spočítat na prstech jedné ruky, což je vzhledem k jeho desítkám vydaných alb (+ dvě knihy básní a povídek) víc než slušný úspěch.

Jak tohle album charakterizovat?
Upřímně řečeno - děs a hrůza, šílené „eightees“ bicí, pro mě osobně prostě veliké zklamání. Jen tři skladby ční nad tímto pop-rockovým podprůměrem, úvodní Hemlock, Time to Burn a The Play´s the Thing. Poslední jmenovaná jako by vypadla z Hammillova úžasného, předchozího, na klávesách postaveného alba „And Close as This“. Jaký to rozdíl! „And Close as This“ a „In a Foreign Town“! Plzeňské pivo vedle laciného výplachu pivních trubek…

Když jsem si počátkem devadesátých let toto CD půjčil v jedné CD půjčovně, měli v katalogu nabízených CD u tohoto alba uvedený omylem rok 1968 (místo 1988). Jak já se na to album těšil, i když mi bylo divné, že o žádném Hammillově albu z roku 1968 nevím! To bylo panečku překvápko, když jsem se oddal poslechu alba a během první písně zaregistroval (pln údivu, pochyb a předtuch) na zadní straně CD rok 1988!

Album doporučuju jen těm, kteří musí mít Hammilla kompletního!
„Hammillem nepolíbené“ odkazuju na zlatá sedmdesátá léta… Nebo na jeho (zatím) posledních deset let… Samozřejmě na cokoli od Van der Graaf Generator…

P.S. Ano, každý má své slabší chvilky. Jenže třeba u Bowieho „Let´s Dance“ musím objektivně uznat, že se jedná alespoň o kvalitní pop, ale „In a Foreign Town“… Kazetu, na které jsem měl toto album nahrané, jsem před pár lety vyhodil do koše se smetím...

hejkal @ 16.08.2007 11:10:24 | #
80-te roky a bicie, to je dodnes trauma. Našťastie som vtedy ešte na bicie nehral, ale - ten zvuk tuf, tuf, tuf, čššš... (zvuky si dopredstavuj sám), to boli väčšinou elektronické bicie, také tie placaté, čo mali placku aj na činel. Nie som si istý, ale tuším sa tie zvuky dali aj editovať. Neviem, prečo taká hrôza vznikla, ale aspoň sme sa presvedčili, že disco (polovica 70-tych rokov) nebolo posledným hrozným obdobím "popmjúzik". Sem-tam vidno v klipoch aj obyčajné bicie a tie hrozné zvuky sa opakujú, čiže to asi nahrávali na elektronických bicích, ale hanbili sa za tým sedieť naživo. Alebo to možno prehnali cez nejaký efekt. Zaujímavé je, že naživo potom mnohé skupiny mali normálne bicie a živáky znejú lepšie ako dosky.
Za všetky spomeniem Blue Oyster Cult a hroznú štúdiovú skladbu Godzilla, ktorá ale (a aj iné skladby) na Extraterrestrial Live je jedným z vrcholov.
Ešte, že už je to minulosť.