Ryback - @ 16.08.2007 | #

Petera Hammilla mám moc rád, nejsem ale na druhou stranu nekritickým obdivovatelem jeho rozsáhlého díla, které vstřebávám od roku 1992. Naštěstí jeho tzv. slabší chvilky se dají spočítat na prstech jedné ruky, což je vzhledem k jeho desítkám vydaných alb (+ dvě knihy básní a povídek) víc než slušný úspěch.

Jak tohle album charakterizovat?
Upřímně řečeno - děs a hrůza, šílené „eightees“ bicí, pro mě osobně prostě veliké zklamání. Jen tři skladby ční nad tímto pop-rockovým podprůměrem, úvodní Hemlock, Time to Burn a The Play´s the Thing. Poslední jmenovaná jako by vypadla z Hammillova úžasného, předchozího, na klávesách postaveného alba „And Close as This“. Jaký to rozdíl! „And Close as This“ a „In a Foreign Town“! Plzeňské pivo vedle laciného výplachu pivních trubek…

Když jsem si počátkem devadesátých let toto CD půjčil v jedné CD půjčovně, měli v katalogu nabízených CD u tohoto alba uvedený omylem rok 1968 (místo 1988). Jak já se na to album těšil, i když mi bylo divné, že o žádném Hammillově albu z roku 1968 nevím! To bylo panečku překvápko, když jsem se oddal poslechu alba a během první písně zaregistroval (pln údivu, pochyb a předtuch) na zadní straně CD rok 1988!

Album doporučuju jen těm, kteří musí mít Hammilla kompletního!
„Hammillem nepolíbené“ odkazuju na zlatá sedmdesátá léta… Nebo na jeho (zatím) posledních deset let… Samozřejmě na cokoli od Van der Graaf Generator…

P.S. Ano, každý má své slabší chvilky. Jenže třeba u Bowieho „Let´s Dance“ musím objektivně uznat, že se jedná alespoň o kvalitní pop, ale „In a Foreign Town“… Kazetu, na které jsem měl toto album nahrané, jsem před pár lety vyhodil do koše se smetím...

Antony @ 17.08.2007 07:36:49 | #
hejkal:
klidně se pleť, s tím nemám problém.
Můj názor na uvedené interpety:
JETHRO TULL - oni podle mně představuji jedno z možných maxim vyrovnané tvorby každoročních alb. Debut až (s přimhouřením oka) Heavy Horses jsou bezchybná díla na 4-5 hvězdiček. To máme 11LP za 11 roků. Ale hned následující Stromwatch a A znamenají pro mně propad na hranici poslouchatelnosti. Následuje geniální Broadsword a další pád do hlubin s Under Wraps.
ZAPPA - zde těžko posuzovat, fanatizmus jeho příznivců je jak známo neomezený, takže se lze setkat s vynášením do výšin čehokoli, co vyprodukoval. Z jeho tvorby z let 66-82 mám nějakých 15 až 20 alb. A minimálně dvě považuji za velmi slabá, konkrétně Lumpy Gravy a Studio Tan. On se nikdo nevyhne těm slabším chvilkám. Záleží spíš na toleranci posluchače.
Rory GALLAGHER - kdysi jsem ho hodně poslouchal, ale než vyrovnaně 1A tvorbou, bych ji spíš nazval jednotvárnou. Od něj stačí mít dvě alba, každé z jiného období, a už mě nemůže překvapit ničím.
MAYALL - nikdy se mi nelíbil, vůbec.
LYNYRD SKYNYRD - jižanská muzika je pro mně opět jednotvárná, nudná, nezajímavá.

Když už bych měl uvést interprety, kterým se dařilo předvádět dlouhodobě vyrovnanu tvorbu (pravda často s víceletými odstupy mezi alby), pak bych uvedl LZ - tam neznám nic slabého, GENTLE GIANT - prvních 8 alb je na skvělé úrovni, stihli je za 7 let, nebo třeba MMEB, kde je prvních deset Lp také vyrovnaně špičkových, a to je stihli vydat během pouhých 8 let.

Ale jde mi o srovnání s Hammillem, kde opravdu je vidět, že nelze v tempu LP/rok udržet trvalou 1A kvalitu při produkci desítek alb. S celkem železnou pravidelností se nejpozději na desátém, jedenáctém výtvoru v řadě něco nepovede. Nevidím na tom nic špatného a myslím, že není třeba nikoho zaslepeně obhajovat, že je bez chyby.