Ryback - @ 16.08.2007 | #

Petera Hammilla mám moc rád, nejsem ale na druhou stranu nekritickým obdivovatelem jeho rozsáhlého díla, které vstřebávám od roku 1992. Naštěstí jeho tzv. slabší chvilky se dají spočítat na prstech jedné ruky, což je vzhledem k jeho desítkám vydaných alb (+ dvě knihy básní a povídek) víc než slušný úspěch.

Jak tohle album charakterizovat?
Upřímně řečeno - děs a hrůza, šílené „eightees“ bicí, pro mě osobně prostě veliké zklamání. Jen tři skladby ční nad tímto pop-rockovým podprůměrem, úvodní Hemlock, Time to Burn a The Play´s the Thing. Poslední jmenovaná jako by vypadla z Hammillova úžasného, předchozího, na klávesách postaveného alba „And Close as This“. Jaký to rozdíl! „And Close as This“ a „In a Foreign Town“! Plzeňské pivo vedle laciného výplachu pivních trubek…

Když jsem si počátkem devadesátých let toto CD půjčil v jedné CD půjčovně, měli v katalogu nabízených CD u tohoto alba uvedený omylem rok 1968 (místo 1988). Jak já se na to album těšil, i když mi bylo divné, že o žádném Hammillově albu z roku 1968 nevím! To bylo panečku překvápko, když jsem se oddal poslechu alba a během první písně zaregistroval (pln údivu, pochyb a předtuch) na zadní straně CD rok 1988!

Album doporučuju jen těm, kteří musí mít Hammilla kompletního!
„Hammillem nepolíbené“ odkazuju na zlatá sedmdesátá léta… Nebo na jeho (zatím) posledních deset let… Samozřejmě na cokoli od Van der Graaf Generator…

P.S. Ano, každý má své slabší chvilky. Jenže třeba u Bowieho „Let´s Dance“ musím objektivně uznat, že se jedná alespoň o kvalitní pop, ale „In a Foreign Town“… Kazetu, na které jsem měl toto album nahrané, jsem před pár lety vyhodil do koše se smetím...

Antony @ 17.08.2007 10:40:19 | #
Filozof:
S tím urážením to máš těžké. Když pohrdavě charakterizuješ DK do 100000,- jako sestavu za pár čudlů, kde ztrátová komprese nevadí, můžeš se velmi velmi dotknout toho, kdo na ni léta šetřil a s požitkem ji poslouchá. Takže pozor na invektivy...

Dále jsem v diskusi uvedl, že se vždy ozvu, když budeš hlásat hovadiny. Tak činím.

Pokud jsi si toho nevšiml, vmísil ses do diskuse o interpretovi, jehož, cituji recenzi: "...slabší chvilky se dají spočítat na prstech jedné ruky, což je vzhledem k jeho desítkám vydaných alb (+ dvě knihy básní a povídek) víc než slušný úspěch...." A cituji část příspěvku, s nímž nesouhlasíš: "...když někdo vydává desku pomalu každý rok, tak kvalita musí jít zákonitě stranou ...". V těchto souvislostí vyplývá jednak, že se tu mluví o interpretovi jenž vydal desítky alb s přibližně ročními rozestupy, jednak, že argumentovat jiným interpetem s počtem alb 6-10 je úplně mimo. O počtech 20 nebo 32 desek jsi sice z neznalosti věci neuvažoval, ale měl bys, aby tvoje nesouhlasení nevyplývalo z přístupu - oni o voze, ty o koze.

Toliko na vysvětlenou, proč jsem vstoupil. Přitom stačí tak málo. Být pozorným čtenářem, vnímat souvislosti, mít znalosti. A nehledat ve všem invektivy, to ber jako radu...