terka - @ 28.08.2018 | #

V posledních týdnech jsem na Progboard přidávala recenze k alternativním kapelám a možná si mě teď ostatní dopisovatelé spojují se směry, které tady nejsou zrovna cool. Nebojte, já nejsem žádná punkerka s obarvenými vlasy a naušnicí uprostřed nosu. Pořád nejraději poslouchám melodický rock a jak lépe svou zálibu demonstrovat, než na ultra melodických písničkách kapely The Who?

Jejich třetí desku Who Sell Out považuji za velice povedenou. Po ztřestěných začátcích se kluci umírnili a našli společnou řeč v čistě melodické formě a nádherně vyzpívaných vícehlasech. Originálním nápadem je uvádění několika prvních písní vysíláním rozhlasových kanálů. Who tady hrají lehce jako jarní vánek. Nejde jim o nic krkolomného. Na první místo postaví melodii a prokládají ji svými rozvibrovanými vokály. Kytara je nápaditá a čerpá z elvisovského modelu padesátých a šedesátých let. Všechno se vznáší na romantickém polštáři Daltreyova hlasu. Taky tam slyšíte odkazy na rané, ale i pozdně-opiové Beatles? Já neustále.

Až na ten záměrně odpudivý obal musím album moc pochválit. Sice ještě nedosahuje hloubky díla Tommy, ale jeho myšlenka je čistá jako padlý sníh.

PaloM @ 29.08.2018 17:51:10 | #
Všetky albumy s Keithom Moonom stoja za pozornosť. Veľmi rád počúvam rockové piesne pred Tommy, na to som si kúpil výberovku s 50 skladbami. Nezabúdajme na My Generation, to bola hymna. Takže aj keď som si časovo vyhradil ich vrcholné obdobie, The Who mám skutočne rád ako dynamickú rockovú partiu. Strašná škoda, že Moon to besnenie nezvládol, sledovať jeho hru na bicie je vzrušujúce aj bez zvuku :-) A filmy Tommy a Quadrophenia, to je čosi fantastické. A samozrejme, musím spomenúť koncertné videá najmä 60. a 70. roky, taký živel a príval energie nebol ani v rocku samozrejmosťou.
Takže suma sumárum, táto recenzia a ďalšie na originálnu skupinu The Who sú veľmi vítané a samozrejme, že nie sú krokom späť, či stranou.
Long live rock n roll!