steve - @ 11.04.2017 | #

Systematic Chaos se mi líbí už od prvního poslechového mejdanu. Beru ho jako poslední plnokrevné, velmi kvalitní a vlastně i nejtechničtější dílo z divadelnického kapsáře. Od začátku jsem měl výhrady jen ke Constant Motion a The Dark Eternal Night, ale i ty nakonec povolily a desku si dnes užívám pěkně komplet. Album jsem si tenkrát koupil hned po vydání jako 2CD se záběry z jeho příprav na druhém disku - panečku, to je ale pokoukáníčko.

Začátek i konec desky přednese skvělé, dnes už legendární téma. Forsaken je geniálně vystavěná a dobře zapamatovatelná perda, ale nejlepší songy jsou na druhé straně desky. Repentance je jedna z nejpovedenějších D. T. věcí, její atmosféra je těžko popsatelná, tady sedí naprosto všchno, překrásná záležitost, která mě dráždí už od začátku. Pak přiletí bombastická Prophets of War s melodickým kytarovým riffem z říše snů, obsáhne vzdušné aranžmá a geniální Portnoyovy brejky i krásně posazeného LaBrieho, stejně jako v ministerstvu ztracených duší.

Fajn deska, fajn poslech, fajnové skladby a fajnový kolektivní výkon mé (tenkrát) hodně! oblíbené kapely.

horyna @ 11.04.2017 18:37:57 | #
Když šla deska Systematic Chaos do prodeje, pamatuji se, jak moc jsem se na nové Dream T. těšil. Octavarium jsem měl plnou hlavu, to se rázem vyšvihlo mezi jejich stěžejní desky, ale první poslechy novinky klouzali krkem toporněji. Časem jsem desku rychle obrousil a nepopírám že snažšímu přijetí napomohlo dvd ze studia. Dnes si ji dovedu vychutnat stejně dobře, jako nahrávky postarší. Za S.Ch. bych dal ruko do ohně.