Dream Theater - Systematic Chaos (2007)

Tak som si pred nedávnom vypočul tento album, ktorý nepatrí medzi moje obľúbené, aby som mu dal šancu. No a ako to dopadlo?

Už po prvých 2-3 minútach mám z úvodnej skladby In The Presence Of Enemies pocit, akoby to bola nejaká zlá karikatúra Rush. Prosto som sa v tom chaose stratil.
Sklamalo ma ako sa páni na albume predvádzajú. Vždy síce boli veľmi technicky zdatní, ale toto je na mňa až priveľa. Druhá Forsaken je čistý priemer, viac o nej asi netreba povedať. "Vrchol albumu" prichádza s treťou Constant Motion. Vyznie to možno trošku hnusne, ale to sa skoro už nedá počúvať. Z Labrieho mám pocit, akoby to chcel mať čím skôr za sebou. Absolútne neemotívny prejav, ešte sa mu do toho se*ie Portnoy, ach bože... Ďalšia v poradí Dark Eternal Night je na tom skoro rovnako, aj keď uznávam, že nie až tak zlá. Žiadna sláva. Images And Words alebo Metropolis Pt.2 sú od tohoto na míle vzdialené. Nasleduje skľudnenie v pomalej Repentance. Štvrtá časť Portnoyového alkoholického príbehu. Na jedenásť minút mi príde málo nápaditá a po čase začne nudiť. Jediná zaujímavosť je prostredná časť skladby, kde pozvaní, hosťovskí muzikanti rozprávajú o veci v ich živote, ktorú najviac ľutujú. Prophets Of War by sa možno viac hodila k Labrieho sólovej tvorbe, aj keď neviem, nemám ju napočúvanú. Na albume mi nejako vadí a nehodí sa k nemu. Po päťdesiatich minútach konečne prichádza aspoň ako taká záchrana albumu The Ministry Of Lost Souls a ja mám konečne pocit, že počúvam DT. Krásna štvrťhodinka so zaujímavým textom. Výborný úvodný motív, vynikajúci Petrucci s Rudessom v pokojných pasážach, tvrdšia, inštrumentálna časť v strede a záver sa nesie v podobe úvodu skladby. Hovorím si: aspoň niečo, keď už nič. Posledná In The Presence Of Enemies je na tom podobne ako Forsaken, teda priemerná skladba. Jasné, že nedosahuje kvalít Change Of Seasons a Octavarium, ale nie je ani najhoršia čo sa týka albumu.

Aj napriek veľkej úcte, ktorú k Dream Theater uchovávam, nedám viac ako ťažko odpracovaných 2 bodov.


reagovat

Snake @ 10.10.2017 06:52:13
Spolu s "The Astonishing" je "Systematic Chaos" jediným studiovým albem DT, které nemám. A nijak zvlášť po něm netoužím.

Systematic Chaos se mi líbí už od prvního poslechového mejdanu. Beru ho jako poslední plnokrevné, velmi kvalitní a vlastně i nejtechničtější dílo z divadelnického kapsáře. Od začátku jsem měl výhrady jen ke Constant Motion a The Dark Eternal Night, ale i ty nakonec povolily a desku si dnes užívám pěkně komplet. Album jsem si tenkrát koupil hned po vydání jako 2CD se záběry z jeho příprav na druhém disku - panečku, to je ale pokoukáníčko.

Začátek i konec desky přednese skvělé, dnes už legendární téma. Forsaken je geniálně vystavěná a dobře zapamatovatelná perda, ale nejlepší songy jsou na druhé straně desky. Repentance je jedna z nejpovedenějších D. T. věcí, její atmosféra je těžko popsatelná, tady sedí naprosto všchno, překrásná záležitost, která mě dráždí už od začátku. Pak přiletí bombastická Prophets of War s melodickým kytarovým riffem z říše snů, obsáhne vzdušné aranžmá a geniální Portnoyovy brejky i krásně posazeného LaBrieho, stejně jako v ministerstvu ztracených duší.

Fajn deska, fajn poslech, fajnové skladby a fajnový kolektivní výkon mé (tenkrát) hodně! oblíbené kapely.

reagovat

john l @ 11.04.2017 13:48:21
Podle místních recenzentů je S.Ch. buď milován, nebo nenáviděn. Branova nula je výmluvná, ale věřím, že dnes by chlapec snad nějaký ty body přidal. Osobně bych 5* nedal, ale chlapi, dyť je to pořád super muzika, copak se tohle někomu může zdát bez nápadu a invence.

dan @ 11.04.2017 14:25:01
Vidíš Johne že můžou, Dream Theater jsou dnes už k smíchu, tahle kapela je bez nápadu a invence nejmiň deset let. A to říkám jako jejich starý zastánce a bojovník za práva D.T.na slunci. Velcí zůstali už jen pro časopis Spark, tam jim lezou do ... za sebe větší blbinu.

horyna @ 11.04.2017 18:37:57
Když šla deska Systematic Chaos do prodeje, pamatuji se, jak moc jsem se na nové Dream T. těšil. Octavarium jsem měl plnou hlavu, to se rázem vyšvihlo mezi jejich stěžejní desky, ale první poslechy novinky klouzali krkem toporněji. Časem jsem desku rychle obrousil a nepopírám že snažšímu přijetí napomohlo dvd ze studia. Dnes si ji dovedu vychutnat stejně dobře, jako nahrávky postarší. Za S.Ch. bych dal ruko do ohně.

merhaut @ 11.04.2017 21:08:21
Jen upřesňující poznámka: ve Sparku jsem už před mnoha lety o DT psal, že to jsou jen cirkusáci, a LaBrie je bezkulka:-)

Jarda P @ 12.04.2017 05:11:35
Proto je taky neposlouchám.

dan @ 12.04.2017 11:04:49
Žádný bezkulka, ale celkem prima zpěvák. To by pak byl i John Anderson.

Čo ešte očakávať s každým novým materiálom od tejto najslávnejšej progmetalovej kapely?? Osobne stále čakám, že ma páni ešte niečím prekvapia, ale ono stále nič neprichádza a od Octavaria už začínam mať pocit, že studňa nápadov začína vysychať. Po prvom posluchu som bol dosť frustrovaný. Trvalo to vlastne 2 roky, kým sa dostal materiálu pod kožu a moj názor sa vobec nezmenil.Akoby sa muzikanti v celom tom kontexte stratili a miestami nevedeli čo dalej. Korunu všetkému nasadila v poradí šiesta skladba, ktorá kopíruje Muse takým sposobom, že mi príde až do smiechu, že si to chlapci neuvedomili.Posledné dve skladby sú zase nekonečné kompozície, ktoré len naťahujú album na potrebnú dĺžku. Z celého materiálu ma najviac zaujali Constant Motion a The Dark Eternal Night, priamočiare, rychlé a nápadité kusy. Keby sa album uberal týmto smerom nebol by som proti. Vyzdvihnúť dve piesne z celého materiálu mi príde na kapelu formátu Dream Theater prekliate málo

reagovat

Kdeže sú časy Images and words,Awake a Scenes from a memory? Nenávratne preč! Zostal iba nesystematický chaos!

Keď človek vykonáva nejakú činnosť a nedarí sa mu, je lepšie dať si na nejaký čas pauzu, alebo to nechať nadobro tak a radšej začať robiť niečo zmysluplnejšie a užitočnejšie. V umeleckej oblasti to platí dvojnásobne. Keď tak umelec včas neurobí a napriek lapsusom zostáva v branži i naďalej, postupne sa nielenže strápňuje a degraduje, ale aj tak akosi blednú aj predošlé kvalitné počiny a zásluhy. A toto je prípad aj mojej, v deväťdesiatych rokoch tak veľmi obľúbenej skupiny Dream Theater. A z tvorivej krízy ich nedostane ani to, že Mike Portnoy rapuje!!! a ani to, že si všetci nechajú narásť smiešne kozie briadky a zafarbia si ich na fialovo, ako som videl nedávno na fotografiách na bestrocku. Vyzerajú skutočne ako trápni, smiešni a zúfalí šašovia!

Keď človek vykonáva nejakú činnosť a nedarí sa mu, mal by si dať na nejaký čas pauzu, alebo nechať to nadobro tak a radšej začať robiť niečo zmysluplnejšie a užitočnejšie. Napríklad pokosiť trávnik, vyzbierať psie hovienka z verejného priestranstva, alebo trebárs pomôcť nejakej staršej dáme s ťažkým nákupom...Možností je neúrekom.Hlavne však nevyrábať nesystematický chaos!!!
reagovat

PaloM @ 28.07.2009 10:03:32
Tomuto rozumiem, tiež neviem, čo tu ohodnotiť :-)))

alienshore @ 29.07.2014 21:43:19
Trochu som sa prehrabol v starších recenziách a naďabil som na tento Braňov kúsok. Ako ináč, jednak som sa na tom pobavil a jednak aj zamyslel. Je to naozaj zlý album a preto som sa ho aj zbavil (ako aj niekoľko ďalších). Nechám si len Images And Words a Awake, tie nezostárli. Hudba by nemala byť o akýchsi rýchlostných dostihoch a za to čo stvárajú v In The Presence of Enemies Pt. 2 by si zaslúžili päť a dvadsať na holú. Dream Theater však rozdeľuje fanúšikov prog-metalu na dva tábory a asi to tak má aj byť :-).

PaloM @ 30.07.2014 09:43:35
Ja som "prevrátil kabát". Po počiatočnom zatratení som si pred pár rokmi našiel cestu k Systematic Chaos a spolu s Black Clouds & Silver Linings Dream som obidve CD zaradil do zbierky.

Úplne súhlasím s Braňom. Som (bol som?) verný fanúšik DT. Môžem povedať, že od albumu Metropolis - pre mňa posledný výborný kus, kupujem ich albumy už viacmenej povinne. Príjemné slniečko v podobe Octavaria rozžiarillo moju tvár v temnote alkoholických, sebapoškodzujúcich a temných albumov ako Train.., katastrofy na 2CD Six Degrees atď....
Kópie Metallicy, nepekný spev Portnoya, opakovanie samých seba... načo je to dobré???!!!...
1.doporučenie pre kapelu: netreba sa vybíjať na rôznych kadejakých projektoch a potom nezostanú nápady na vlastnú kapelu... možno vydávať diela menej často, ale o to kvalitnejšie...
2.doporučenie pre fans DT: niektorým fanúšikom DT chýba zdravý odstup od kapely a triezve zhodnotenie ich poslednej tvorby. Nestačí len super inštrumentálna technika...
Napriek tomu je kapela DT výnimočná, ktorá vytvorila a rozvinula určitý veľmi zaujímavý hudobný smer, sú to vynikajúci muzikanti...ALE... viď hore uvedené
reagovat

Určitě je důležité, že se DT´s zase poněkud stylově posunuli, ted jde o to, jak se to komu líbí. Osobně souhlasím s názory, že progress úzce souvisí smícháním hudebních směrů (můžeme začít u Fushion, Doors, pak Jethro Tull atd...) a originalita spočívá více než v inovacích stylu, v namíchání koktejlu a ve "formě". Čím dál tím větší crossover u DT je logickým vyústěním, beru to jako posun správným směrem, ale rozhodně si nemyslím, že toto album je u DT v tomto ohledu výjimkou, už snahou u IaW bylo ozvláštnit a oživit odstupující Heavy Metal. A pak už záleží na vkusu a na aranžeských schopnostech, což podle mě je určitý kámen úrazu SCH. Po technicky vybroušeném Octavariu zvukově bohužel tohle album podle mě nevyznívá příliš dobře, mě osobně vadí jaksi plochá refrénová baskytara, "UFO" zvuky v In The Presence Of Enemies či "sborový řev" v Properts Of War... Na druhou stranu určitá "modernizace" ok a LaBrieho projev se mi zdá být čím dál tim lepší, dozrává jako víno:-) A větší aktivita Portnoye je taky plusem, nevadí mě ani kritizovaný "zpěv" u The Dark Eternal Night. Koncept (zařazení Repetance, titulní "epická" skladba rozdelená na dvě části apd.) a jednotlivé kompozice skladeb jsou již bohužel poměrně průhledné, ale to až tolik nepřekvapí, od Six Degrees, už DT mají evidentně jistou osvědčenou kostru založenou na zkušenostech z toho nejlepšího před SDOID.

In the Presence Of Enemies jako jediná skladba obsahuje větší počet nápadů, zvratů a melodií, což tuto skladbu posouvá nad ostatní. Trochu mě na ní vadí přílišná "pompéznost", ke které DT od ToT tíhnou, má i díky tomu takovou trochu nerozlišitelnou náladu. Ale jsou tu skutečně silné momenty, které mě na první poslechy vzaly a rád se k nim vracím. Patří mezi ně v podstatě celá první část, minimálně ta instrumentální je masterpiece, pak nějaké další maličkosti, moment, kdy se přídá baskytara v poklidném úvodu druhé věty po 2:30, "dialog" kláves a baskytary po 10:30 či různé změny rytmu a tempa.

Náladově nejsilnější je bezesporu Repetance, která je sice poněkud nataženější než by mohla být, ale i přes v podstatě jen jeden výraznější nápad je v ní určitý nepopsatelný náboj, který žádná jiná na SCH nemá.

The Ministry of Lost Souls je také poměrně působivá, ale tak 3-4 minuty by byly ideál?? To sólo mi připadá až příliš strojové a nehodí se do nálady, natahování žvýkačky za pomoci určité gradace a variace tématu je pro DT typické a mě osobně to zpravidla nevadí ba naopak, ale u této a druhé části titulní skladby je to extrém. U těchto dvou písní dost často nevydržim a prostě posouvám v rámci skladby, což jsem u DT doted dělal jen výjimečně...

Forsaken, Constant Motion a Dark Eternal Night jsem na začátku docela žral, sice postupy poměrně klasické, ale melodie velmi chytlavé a výrazné, určitě nezapřou hitový potenciál... Trošku zklamání, když na další poslechy zjištujete, že nic moc nového, i instrumentální části mají obvyklý vývoj.

Možná vás překvapím, ale i přes poměrně hodně kritiky mě Systematic Chaos velmi potěšil podobně jako předchozí alba. Akorát to hodnocení je tu poněkud zvrácené, když budu porovnávat jen v rámci diskografie DT dostanu se tak na 3,5, takže i když tu evidentně většina 3ku dává něčemu, co poslouchat vůbec nemusí a 5ku každému druhému albu co slyšel, tak myslím, že "dobré, ne však zásadní" sedne. Sorry za tu dýlku, ale nemoh jsem si pomoct a musel to vyklopit :-) Keep progin´!
reagovat

Zatím poslední studiový počin současných králů progresivní metalové scény, nazvaný "Systematic Chaos", navazuje na veledíla Octavarium a Train of Thought a v mnoha směrech tyto dvě alba spojuje dohromady. Elementy Octavaria (popové refrény, větší důraz na melodie...) a Train of Thought (spousta nakopávacích riffů a především struktura skladeb) jsou propojeny v úžasný celek, který nabízí obě tváře kapely naráz.
Album zahajuje skladba "In The Presence of Enemies", respektive její první část (druhou album naopak končí), jejíž stopáž dosáhla těžko uvěřitelných 24:38 a zařadila se vedle dalších mamutích skladeb Dream Theater, jako jsou "A change of Seasons", "Octavarium" nebo "Six Degrees of Inner Turbulence".

I přes zmiňovanou délku skladby jde opět o skvěle odvedenou práci, která nemůže začít nudit, naopak strhává posluchačovu pozornost a drží ji po celou hodinu a čtvrt, než "Systamtic Chaos" zakončí právě tóny této skladby. Devítiminutová první část začíná instrumentálně a posléze naznačí, že tady už všechno nebude tak uhlazené a pohádkové jako na "Octavariu".

Ve druhé skladbě "Forsaken" nacházímě kromě zřejmě nejvýraznějšího kytarového riffu tohoto počinu také veliké hitové ambice, kterým však Dream Theater nedali šanci v podobě prvního singleu.

Tuto výsadu si zasloužila skladba třetí - "Constant Motion", o hodně tvrdší a divočejší, než Forsaken, rozhodně méně přístupná. Tato skladba rozhodně naplňuje svůj název je neustále v pohybu, stále se něco děje, celá skladba se vytáčí do červeného.

"Chaos" pokračuje jednou z nejtvrdších skladeb, jakou se mohou DT pyšnit. "Dark Eternal Night" zahajuje John Petrucci s ohavným zkreslením na sedmistrunné kytaře, kterou posléze podporuje John Myung slapováním a Mike Portnoy divokýmy rytmy zpoza bicí soupravy. Dokonce i James Labrie tentokráte ukazuje, že tvrdě zazpívat umí, i když mu správnou cestu musel ukázat Mike Portnoy který svým vokálem dává skladbě nový rozměr. Skladba obsahuje i divokou instrumentální smršť s nepochopitelnými zvraty v podobě Rudessova saloonového klavíru nebo Petrucciho vyhrávky, která se podobá znělce z hry na GameBoy. "Dark Eternal Night" je rozhodně jedním z vrcholů nového alba.

Skladba "Repentance" je dalším pokračováním Portnoyovy zpovědi o zkušenostech s alkoholismem. Tato skladba se od svých sester z předchozích alb liší hlavně svojí zamyšleností a obrovskou dávkou melancholie. Skladba vás absolutně pohltí, nasajete atmosféru a myslíte si, že už nikdy neskončí. Působivé recitace (mimochodem velmi zvučných jmen rockové scény) jsou třešničkou na dortu, jež výrazně atmosféru písně podchycují.

"Prophets of War" naopak působé oproi svému předchůdci bezstarostně a svěže. Začátek, o který se postaral Jordan Rudess zní jako diskotéková vyhrávka a pouze ukazuje, co si mohou Dream Theater, jako rocková kapela, dovolit. Pokud je tato skladba něčím skutečně zajímavá, pak je to Portnoyův vokál, který ukázal neskutečný rozsah a téměř až operní chorály alá Queen vás skutečně chytí za srdce. O naprosté DOKONALOSTI Portnoyově hlasu svědčí i působivý rap, kerý skladbu nabudí do nejvyšších obrátek.

I "Systematic Chaos" nabízí ve svém nitru baladu. Patnáctiminutovou "The Ministry of Los Souls", která je podle mě skutečným topem tohoto alba. Nádherný text z dílny Johna Petrucciho, chytlavé avšak zajímavé melodie, refrén který zní v uších ještě dlouho po posledním poslechu nebo tvrdá prostřední pasáž a energická sóla - to vše předposlední skladba na albu nabízí. Jakoby se touto skladbou kapela vrátila k měně ustarané láskyplné jízdě - albu "Octavarium" než to naposledy roztočí druhou polovinou "In the Presence of Enemies" a zanechají nás znovu na pár let v očekávání, s čím přijdou Dream Theater tentokrát.

I když toto album zřejmě nepokořilo trojici "Train of Thought", "Octavarium" a "Awake", nebojím se ho označit pojmem "zásadní" a ohodnotit plným počtem bodů.
reagovat

Brano @ 25.02.2008 09:33:38
Naprostá dokonalosť Portnoyovho hlasu????Sakra veď ten chlap vôbec nevie spievať !

Martin Bejšovec @ 25.02.2008 13:52:53
Doporučuju shlédnout DVD CHAOS IN PROGRESS, které vyšlo po albu Systmatic Chaos, je přeplněné důkazy o tom, že Mike Portnoy umí zpívat více než dobře, podle mě skvěle. Zejména při nahrávání "Prophets of War" to dokázal.

kubys @ 25.02.2008 15:34:34
Králové hmmm??? Spíš poddaní, co takhle Opeth, Tool, Evergrey, Nevermore, Queensrÿche - těch DT zdaleka nedosahují.

Martin Bejšovec @ 25.02.2008 17:34:09
Musím se přiznat, že některé kapely, o kterých píšeš, vůbec neznám, ale nepřijde mi vhodné srovnávat Opeth a Dream Theater - tyhle dvě kapely se tak diametrálně liší!!! S Queensryche existuje jistá podobnost, protože DT z jejich hudby vycházejí a nechali se jimi ovlivnit, ale neznám jejich diskografii tak, abych mohl posoudit. To, že Dream Theater jsou králové prog-metalové scény si myslí spoustu lidí, stejně jako si spoustu lidí myslí opak. Já jsem podepsán pod prvním z těchhle názorů.

kubys @ 25.02.2008 19:17:24
Opeth se teda dá srovnávat s DT. Teď nemyslím způsobem hry, ale určitě kompozicí a hudebními nápady. A já jsem to trochu nadnesl, jenže pro mě DT byli výborní od Awake po ToT (s výjimkou Six Degrees to byla strašná deska). Od té doby se hledají a to, že se tady snažili vzdát hold thrash metalu je pro mě výsměch tomuto stylu. Thrash je o údernosti a jednoduchosti a v tom je jeho síla, ne o přehnané virtuozitě a exhibicionictických muzikantských onaniích.

Petrucci @ 25.02.2008 20:22:46
Kubysi, prosím Tě, jen se zesměšnujes. Nevermore a DT? Podobnost možná v tom, že v obou skupinách hrají výborní muzikanti. Snažili albem Systematic Chaos vzdát hold thrash metalu? Možná tak v Constant Motion, jenže u Metallicy se DT inspirovali už mnohem dřív, viz. album Train of Thought. A to, že se DT podobají Opeth v kompozici, výstavbou skladby apod., je podle me taky pěkný blábol.

kubys @ 25.02.2008 20:43:54
Petrucci: Kde jsem řekl, že jsou si Nevermore a DT si podobní??? Jen jsem řekl, že pro mě Nevermore jsou daleko zajímavější. A k té kompozici jsem taky nikde neřekl, že ji maji podobnou. Jasně mají ji rozdílnou, jenže nenamluvíš mi, že rozdílné kompozice se dají porovnávat.

Brano @ 25.02.2008 21:39:55
Martin vypočuj si koncertné platne skupiny Transatlantic (Live in Europe,ale najmä Live in America),kde Portnoy spieva doprovodné vokály...to je katastrofa!Mike Portnoy je bezpochyby dobrý bubeník,ale ako spevák stojí za figu.

Martin Bejšovec @ 25.02.2008 22:16:05
Kubys:
pokud jsem si vědom, tak jsem nenapsal ani slovo o thrash metalu, a to, že se mi líbí tvrdší skladby DT snad nené nic špatného, ne???
Nemusíš mě poučovat o čem je jaký žánr nebo odnoš metalu. V tom mám celkem jasno, sám jsem muzikant a myslim, že nepotřebuju tvůj výklad.

Smutné je, že reaguješ na můj subjektivní názor a ne na recenzi jako takovou, pokud vím tak tohle není žádné fórum, nebo chat, ale stránky s komentovanými recenzemi progressive-rockových kapel.

Martin Bejšovec @ 25.02.2008 22:23:07
Brano:

no, na to můžu říct jen to, že i Mike Portnoy je jen člověk. Mluvíš o nějakém záznamu z koncertu jestli jsem to dobře pochopil.. nemusel se dobře vyspat a prostě se mu to nepovedlo. Zpíval si někdy v kapele, na mikrofon, před lidma? jestli ano - udělal si někdy chybu? a jestli ano, neštvalo by tě, kdyby někdo označil tvůj zpěv za katastrofu třeba jen proto, že seš špatně vyspal a už nikdy nedal šanci tvému zpěvu?

kubys @ 25.02.2008 22:32:01
Blbě sis to vysvětlil. Nepoučoval jsem tě, jen jsem reagoval na to spojení "králové prog-metalu", to že se to později rozvinulo do trochu odlišné diskuze je věc jiná a není to (podle mně) výhradně moje chyba. Taky netvrdím, že jsi o thrashi něco řekl nebo ne, to slovo jsem tady použil jako první já. A za poslední - já jsem taky muzikkant, takže asi tak:)

Petrucci @ 26.02.2008 07:28:18
"králové - poddaní" - logicky me napadne, že jsou si ty kapely podobné.
"Teď nemyslím způsobem hry, ale určitě kompozicí a hudebními nápady" - skladba, vystavění skladeb, čili kompozice atd. mají DT úplně jinou než Opeth. DT začínají být čitelní - uvod - sloka - refrén - sloka - druhý refrén, ve kterém je ten první + něco navíc - solo Petrucci/Rudess - většinou sloka - refrén - konec. Opeth skládají uplne jinak, mají naprosto odlišnou kompozici.

Petrucci @ 26.02.2008 07:33:09
kubys @ 25.02.2008
"Králové hmmm??? Spíš poddaní, co takhle Opeth, Tool, Evergrey, Nevermore, Queensrÿche - těch DT zdaleka nedosahují."
A tohle je taky pěkná blbost, říká Ti něco subjektivita? Někdo má rád DT, nekdo Beatles, někdo Pink Floyd.

stanley @ 26.02.2008 09:48:46
asi je to už otřepaný téma...ale každá kapela v historii někoho kopírovala,z něčeho vycházela,využívala staré vzory a oblíkala je do novýho kabátu.sami beatles přiznávali,jak spousta písniček,motivů i postupů použili od jiných zpěváků a kapel.

mám DT taky celkem rád.jsou to výborní muzikanti a umí pracovat s emocema.a že v nich není příliš inovace a nového?no a co?...no a co?cítím od devadesátých let trochu krizi západní kultury..takové trochu ospalé tempo.tak se nedivme,že i ta hudba je taková nějaká..o)o)

koneckonců...poslechněte si ,kdože to a s čím dnes vyhrává oskary voblasti filmová hudba...uf..nemám slov.úplná inovace bez legrace..o)o)

Dave @ 29.03.2008 21:44:35
Neříkám, že by Mike mohl být zvesela hlavním zpěvákem, ale říct, že jeho zpěv je katastrofa?? To se mně zdá trochu (spíš hodně) ujetý.. Podle mého jeho zpěv zazní vždycky tam, kde má (nebo spíš tam, kde mně to připadá adekvátní).

deadly death @ 28.10.2009 21:02:39
no.... já myslím že recenze je ok. co není ok je poněkud zubatá diskuse. DT je jedna s instrumentálně nejvyzrálejších band jakou tato podivná planeta hostila. portnoy je "solidní" zpěvák. jeho hlas je originálně nakřáplý. někomu se to nelíbí ale mně jo. každý bend dříve nebo později narazí na své limity a i DT je mají. někdy se tomu taky říká STYL. jenže u tak talentované skupiny se snížená originalita výrazněji projeví. toť vše. z jediné skladby DT by jiná kapela mněla celé album. to je to co dělá DT výjimečnými. miš-maš stylů. vždy to tak dělali. ......zaplať pánbůh.

Vyborna vec paradni album ostatne jako kazde dalsi s tovarny jmenem DREAM THATER chlapci si dokazali pohrat jak s pomalimy pasazemi tak i s temi rychlejsimi a dokazali tam vsadit tu dravost a dali tomu nadech neceho opravdu vyjmecneho, Nejvice bych asi zatleskal Jamesi LaBriemu ktery se s tim spevem opravdu porval a oproti predeslim deskam na sobe poradne zapracoval(i kdyz mu castro pomahal Portnoy) no skoda ze tak dobre nespival i na predeslich albech
reagovat

merhaut @ 31.12.2007 03:03:01
Člověče, ta "čeština" je omluvitelná jen nějakou poruchou, anebo tím, žes cizinec :-)

Petrucci @ 31.12.2007 17:29:10
merhaut: Že Ti to vadí právě u recenze na DT. Jinak takovéhle posmívání se někomu, frajer, všechna čest. A s těma hrubkama, které v recenzích někdy máš(byt jsou časem vymazány a opraveny), no, nevím, nevím.

merhaut @ 31.12.2007 18:03:36
Petrucci, s těma DT jsi už zoufale domýšlivý.

Pravopisných chybek je tu všude dost a dost, zkus na některé konkrétně upozornit, opravíme. Své si opravuju, když na ně přijdu. Můžeš dělat editora, přidělím ti práva, prokaž těmi upozorňovačkami kvalifikaci a je to.

Brezkac je ale zcela nová liga :-) Pokud má poruchu, není problém, taky opravíme. Pokud ne, měl by se zamyslet.

Petrucci @ 01.01.2008 15:57:56
To bylo jen takové popíchnutí, myslel jsem to spíš ze srandy, přiznávám, asi to nešlo moc poznat. Upozorním, hrubky mi fakt vadí(i když vím, že někdy nějakou taky seknu)

Voytus @ 08.01.2008 13:51:40
Dream Theater...To je vlastně taková směsice metalu/ů, co se tváří jako progres tím, že všichni zúčastnění mají techniku v malíčku.
Ale což takhle Bela Fleck and Flecktones? Pravda, metal to není, ale to nevadí, o progresi tu není nouze. Doporučuji DVD Live at the Quick.

...Lidi pro mě je tahle deska..dosti výrazná...!!!
Konečně našli něco co mi tam chybělo!
Že by si Petrucci začal věřit..??Ne sranda..poprvé když jsem to poslech moc se mi to nezdálo..ale potom jsem si to poslech párkrát za sebou a je to fak VĚC...na 100% mě zaujalo intro jako myslím první písnička...ale potom Forsaken je naprosto božííí SONG!!!
Potom hned The Dark Eternal Night..bože LaBrie a Portnoy..BOMBA prostě nemá chybu!!!
A Repantence,,je moje nejoblíběnější...Hello Mirror....tý jo tak to už jsem ležel na zádech...potom přišlo Petrucciho solo...při kterým jsem málem brečel...jak jsem nechápal jak něco takovýho může vymyslet prostě Petrucci je pro mě bůh...!

Takže doufám že Dream Theater 4EWER..jsou to ti největší muzikanti na světě..!!!
Zdravím...James

reagovat

edy66 @ 16.11.2009 16:30:00
Naprostý souhlas-není co dodat.A Repantence je geniální kousek.

Po posledním CD Octavarium,jsem byl pln očekávání,jaké že to Systematic Chaos bude.Protože po vynikajícím Train Of Thought(obsahucící od DT snad jednu z nejlepších skladeb In The Name Of God),jsem byl Octavariem přeci jen trochu zklamán.
Takže po 2 posleších novinky musím přiznat,že jsem spokojen a to velmi.Proměny rytmů a melodiky v jednotlivých skladbách jsou méně "násilné" než dříve,rytmus netluče každou chvíli jinak,že se to nedá ani sledovat,zpěvy jsou opět výborné,a ty náznaky blití jsem schopen tolerovat.Občasné vícehlasé pokřiky ala Accept mě přijdou spíše jako roztomilé připomenutí bývalé věhlasné kapely.
Líbí se mi toto CD.
reagovat

nemůžem si pomocť tento album ma uspáva, pár pasáží stojí za to, aj tie poznáme zo starších albumov... ale ako celok nič moc.. sorry za hodnotenie dúfam že ma tu za to neukrižujete... Tento album by som nazval Systematic Bore :-D Mier s Vami váš James Labrie
reagovat

Album začíná opravdu majestátně až bombasticky (a hodně ve stylu Rush) a Dream Theater na nás (tedy na mě určitě) hned v úvodních čtyřech minutách „vybalují“ všechny své typické zbraně, tzn. valivou, těžkotonážní rytmiku, místy nabroušenou, místy naříkající kytaru a krátké - nejen zvukově - skvělé klávesové vyhrávky. Ve zpěvu pak vynikne i další typický znak Dream Theater – hlavní rytmická kostra, v začátku ne až tak zřetelná, není – jak jinak – na čtyři, ale na 7 + 6 dob :-)

No a když pak „zaburácí“ nádherný melodický refrén, silný, jako v dobách Images And World , další to poznávací znamení mých miláčků, moje muzikantská dušička je na vrcholu blaha. In The Presence of Enemies Pt. 1 je rozhodně na úrovni nejlepšího alba Dream Theater, Scenes From A Memory, úchvatný začátek.

Forsaken se někomu může zdát jako trochu „obyčejná“, trochu (nejen) smyčci zbytečně přislazená, ovšem tady jsme u toho, že i taková „jednoduchá“ skladba, mistrně zahraná, je prostě výborná.

Začátek Constant Motion je tak rytmicky zamotaný, že Vás s tím ani radši nebudu otravovat :-) Ale dělá mi radost tyhle záležitosti rozmotávat, mám pocit, že tím víc pronikám do nitra hudby. Skladba je dost tvrdá, za zmínku stojí nádherný zvuk basy a – podle mě – výborné vokály ve výborných refrénech Mike Portnoye, pokud je tedy zpívá on :-)

A další nářez – The Dark Eternal Night. Chápu, že pro někoho už může být ta tvrdost s tím blicím zpěvem trochu silná kávička, pro mě to je asi přesně ta hranice, kdy mi to ještě nevadí, navíc v refrénu se to vždycky nádherně rozsvítí. V polovině skladby začíná instrumentální pasáž, kde se nám všichni pánové pěkně předvedou, ovšem bez onanie, všechno je pěkně podřízeno celku, navíc můj – možná nesprávný – názor je, že když muzikanti umí hrát, víc se hodí ukázat to při nahrávaní alba, než dejme tomu při fotbale, ale hádat se rozhodně s nikým nechci, hehe (aspoň jedno tady mít, Jardo, musím).

Repentance je klidná, pomalá skladba, bez zvláštních instrumentálních nebo rytmických zvláštností, má ale velice příjemnou, Pinkfloydovskou atmosféru sedmdesátých let a je to velký kontrast oproti předcházející nadupané a složité muzice. Kontrast ovšem vynikající a geniálně do alba zakomponovaný.

Vím, že každé album nemusí mít zákonitě nejslabší skladbu, tohle jí má a je to Prophets of War, je taková nijaká a já bych se bez ní klidně obešel.

Druhá nejdelší kompozice na albu, patnáctiminutová The Ministry of Lost Souls probíhá klasickým, osvědčeným způsobem – dvě nezbytné sloky a silné, melodické refrény – aby se téměř přesně v polovině dostala do instrumentální pasáže, kde na mě nádherně, příjemně a blahodárně působí spojení obrovské dávky muzikantských duší všech čtyř zůčastněných, geniálních hudebních nápadů a pro někoho zbytečné technické dokonalosti a virtuozity, bez které by ovšem sebelepší nápady nikdy takhle parádně nevyzněly, to vše trvá něco přes tři minuty, pak se opět přidá LaBrie a skladba graduje a vrcholí opakujícím se motivem na kytaru, znovu lehce v duchu Pink Floyd. Mistrovské dílko, fakt klobouk dolů.

No a jsme na konci, v In The Presence of Enemies Pt. 2. a já si uvědomuju, že kromě šesti minut Prophets of War jsem si ani na chvilku nevydechl, nenudil se a opravdu poslouchal jedno z nejlepších alb Dream Theater.

Víte, fakt to nechci zlehčovat a dělat si srandu, úplně chápu, proč některým lidem (a je jich hodně) tahle kapela vadí, jejich důvody a argumenty beru. Někdo má pocit, že moc tlačí na pilu, OK. Někdo si myslí, že je to muzikantská onanie, OK. Jiný bude tvrdit, že té muzice chybí duše a je to jenom o technice, taky chápu. Pro mě je na prvním místě nádherná, opravdová a poctivá muzika, kterou slyším na úplně všech albech Dream Theater, většinou velice složitá a tudíž možná i mnoha lidem nepřístupná, muzika, která neskrývá vzory, ze kterých vychází, dlouhé, úžasné kompozice, kde se střídají lehce stravitelná schémata, sloka – refrén - sólo s rytmicky komplikovanými instrumentálními pasážemi a mezihrami a neuvěřitelně silnými melodickými nápady. Až v druhém sledu jsou ty “méně podstatné” záležitosti, jako třeba fakt, že instrumentálně jsou na tom páni muzikanti tak, že prostě nikdo jiný by tu muziku tak nezahrál. Cítím z toho obrovskou, neskutečnou sílu a omlouvám se, že to nedokážu lépe za tu hodinu a čtvrt vyjádřit, jsem podělanej z každýho alba Dream Theater, Systematic Chaos řadím hned za Scenes from A Memory a jestli musím hvězdičkovat, tak nemůžu jinak, než udělit plný počet čehokoliv z jakéhokoliv množství.

reagovat

Všem, kteří mají zájem si přečíst skutečně kvalitní recenze tohoto velkolepého díla doporučuji koupi aktuálního čísla rockového magazínu SPARK, kde jsou k přečtení celkem tři různé pohledy na toto album. Absolutně přesně jsou tam vystiženy i mé osobní pocity z poslech posledních DT. Lépe to snad lidičky Sládeček a spol. napsat nemohli.
reagovat

Nový Spark jsem ještě nečetl, ale noví DT prostě stojí za to. At už melancholická Repentance, bombastická a neuvěřitelně chytlavá(ale ne podbízívá) Prophets Of War, nebo poslední dva mega kousky, hlavně In The Presence Of Enemies Pt.2 s naprosto geniálním Petrucciho textem. Tohle album je vážně nářez, v porovnání s ostatníma DT slabší, konkurenci však dává jednoznačně nafrak, a proto nemůžu jinak, než ohodnotit plným počtem. DT Forever:))
reagovat

Už dva týždne počúvam nový DT... ale stále mu neviem prísť na chuť. Po úvodnom songu, ktorý ma vcelku dobre navnadil na ďaľšie kúsky, som zostal pravdupovediac mierne sklamaný. Constant Motion - načo kopírovať Metallicu. A tak okato. To Dt vôbec nepotrebuje!..:o( V Prophets of War počujem Never Enough z Octavaria. V Repentance silne cítiť vplyv nádherného songu Peruvian Skies.. Ani ten LaBrie ma nedokáže akosi presvedčiť spevom. Na Octavariu mu to išlo o dosť lepšie... Dávam 3...
reagovat

Je to fajn,že mohu poslouchat tuhle desku.Je také fajn,že mohu slyšet i desky dříve vydané.Na každou
jsem se vždy moc těšil. Pokaždé jsem samozřejmě tajně doufal,že mě něčím překvapí.Mé doufání bylo
vždy vyplněno.Jasně je mnoho jiných kapel na které
bych se mohl dívat stejně,ale jak už to v životě chodí každý máme to své nej.Nejsem zaslepený fanoušek,ale skrytý obdivovatel této skupiny.
Je mi jasné,že to co píšu není ani recenze a asi ani hodnocení této desky.Snad jen ty hvězdičky.
Dream Theater je prostě můj kamarád do každého počasí.Potěší,ale také někdy trochu pozlobí.
Žalovat na něj nebudu,ať si každý o něm myslí co
chce.Už jsem se tady o něm dozvěděl mnoho všelijakých drbů,ale raději dávám na svou zkušenost.Dnes mne opět navštívil a stálo to za to.
A když už se rozdávají hvězdičky tak tady máš rovnou celý pytel.Né,nemáš za co.To já Ti děkuji.

reagovat

merhaut @ 18.06.2007 00:00:00
Takovéto vyznání beru :-)

Miksteiner @ 19.06.2007 00:00:00
Pravda je taková, že tyto stránky sleduji již delší dobu, ale pouze pasivně. To že jsem se přinutil napsat pár řádků je docela zázrak. Tak snad zase někdy příště...

Stenly @ 27.06.2007 00:00:00
Tak tak chlape máš recht, celoživotní kapela!

Mirsset @ 28.06.2007 00:00:00
Podla mna sa na to tymto stylom neda pozerat. Originalita sa velmi tazko posudzuje a aj skupiny Yes, Jethro Tull a dalsie cerpali z hudobnych zdrojov pred nimi a prisposobovali si ich a pracovali s nimi. Podla mna je dream originalny dost. neviem aka skupina pred dream znela ako dream. samozrejme dream theater ako mnohe ine skupiny pocuvali hudbu ktora im sluzila ako zdroj pre inspiraciu ale podla mna nie pre plagiatorstvo a je len dobre ze sa nechavali inspirovat naozaj dobrymi skupinami.

jak tady čtu některý komentáře rádoby fanoušků DT, tak se nestačím divit. rozhodně netvrdím, že novinka Systematic Chaos je to nej, co DT zplodili -- tím nej album u mně je a myslím, že i bude - Train Of Thought, což je něco fakt dokonalýho!! -- ale rozhodně novinka není tak špatná, jak někteří tady píšou. u mně tak tři, čtyři hvězdy, spíš čtyři, protože takovou kapelu, takovej nářez, takovou originalitu.. na poli progresivní hudby těžko najdete.. takže bu´dte při hodnocení trošku soudní
reagovat

merhaut @ 17.06.2007 00:00:00
Může mi někdo ze vzývačů takzvané originality DT ji blíže popsat?

Originální jsou podle mne kapely typu: Jethro Tull, Yes, Genesis, Doors, Beatles, Deep Purple, Creedence Clearwater Revival a stovky dalších, ale Dream Theater nebyli originální - ve smyslu jedinečnosti, nezaměnitelnosti - nikdy ani sekundu, to bych nesměl nikdy v životě slyšet třebas Rush, že ...

Přesto se mi zpočátku velmi líbili, tak jako i leckteří jiní neoriginálníci. Míra originality totiž nesouvisí přímo s kvalitou, to možná některým tady uniká ...

Mirsset @ 28.06.2007 00:00:00
Podla mna sa na to tymto stylom neda pozerat. Originalita sa velmi tazko posudzuje a aj skupiny Yes, Jethro Tull a dalsie cerpali z hudobnych zdrojov pred nimi a prisposobovali si ich a pracovali s nimi. Podla mna je dream originalny dost. neviem aka skupina pred dream znela ako dream. samozrejme dream theater ako mnohe ine skupiny pocuvali hudbu ktora im sluzila ako zdroj pre inspiraciu ale podla mna nie pre plagiatorstvo a je len dobre ze sa nechavali inspirovat naozaj dobrymi skupinami.

Mirsset @ 28.06.2007 00:00:00
A este k tomu porovnaniu s Rush. Opat urcite rush v mnohom inspirovali dream theater. ale su si naozaj az tak extremne podobne ? rush s metalom ma malo pomerne spolocne. ked si clovek pusti album od rush a album od dream theater tak obe maju originalny sound a nemyslim ze dream vykrada rush. podla mna je zbytocne ze existuje napr tisic black metalovych kapiel (nic prosti black metalu) ktore zneju rovnako a rozoberaju rovnake veci, ale existenciu dream theater rozhodne nepovazujem za zbytocnu a samoucelnu.

Headbanger @ 19.03.2010 14:50:48
Vyjímečně bych souhlasil s Merhoutem. Ačkoliv sem velký fanda DT, tak originalitou podle mě moc nevynikají. I dokonce souhlasm s Marhoutovým výběrem originálních kapel. Ve 21. století už podle mě žádná kapela, která hraje prog rock nevyniká takovou originalitou, jako když byl tento žánr na svém počátku (jedinou kapelu, kterou jsem v současnosti schopen akceptovat jako originální jsou Opeth).

PaloM @ 19.03.2010 19:35:46
Merhaut, Merhautem - aby Slovák učil Čechov skloňovať, že jo ? Neříkajíc o skomolení příjmení.

Starejm fotrum to porad slape.Chce to delsi poslech jako u kazdyho alba od DT,ale to snad ani nemusim psat.Pusobi to na me jeste lip nez Octavarium.Kdyz mam chut na chytlave melodie a vypilovanou virtuozitu a to vse se zvukem 80's, tak saham po tomhle.Davam 4
reagovat

Tak jak tu někdo píšete, tak já bych se považoval z "DT ultras":-) Tahle kapela je pro mě nr.1 už asi 8 let. Nikdy jsem o ní nepochyboval. O Octavariu jsem věděl, že je to super kvalitní deska, i když jsem jí musel dlouhodobě naposlouchat(no vlastně jako všechny:-), ale SCH je pro mě obrovské zklamání. Hrozný zvuk (jak léta osmdesátá), ta progrese už tam podle mě není tak smysluplná. Myslím si, že chtěli, aby to tak znělo (jako ty osmdesátky), ale mě osobně se to vůbec nelíbí. Připadá mi, že tu zahodili to hlavní, čím se odlišovali a vyzkoušeli si to ostatní, co já osobně moc nemusím...
reagovat

Po prvním poslechu alba jako celku (protože sem sledoval promo materiály, které se díky RR Records - díky bohu za ně, protože dřívější společnost to měla dost na háku - dostávali postupně na svět) jsem byl dost rozpolcenej, co si o něm mám myslet. Jako skalnímu příznivci DT mi však už při dalších posleších absolutně zapadlo do skládačky, kterou mám v hlavě. Takže nevím, kde je hranice skvělého alba a zarytého fanouškovství, ale já osobně nemohu říct nic jiného, než že je to pro mě další skvělé album, které nijak nepřebíjí předchozí a kráčí s nimi po boku cestou, kterou DT víc jak 20 v fádním hudebním průmyslu současnosti vyšlapávají. A za to sem jim vděčný..
reagovat

Novy Dream Theater co dodat? Nuz prve co ma na tomto albume sklamalo su aranzma. Tento album posobi miestami osobne na mna dost fadne, musime zaplnit cd 80 munutami muziky to by sme neboli Dream Theater. Obacs ma tento album nudi a uspava posobi na mna ako soundtrack z Holiwoodskeho filmu. Ako celok posobi na mna zvlastne. Zvuk a muzikantske vykony to je vsetko oki, ale otazka je ci este maju dostatok invencie do buducna.
reagovat

Mayak @ 04.06.2007 00:00:00
.... som rád, že sa ešte nájde aj niekto mimo "DT-ultras",a kto sa vyjadrí k novému albumu trocha triezvo. Je to album dobrý, teda priemerný, nič viac. Tri body sú tak akurát.Vagón päťbodových hodnotení na >> odkaz je už komický...

2 mayak @ 04.06.2007 00:00:00
Ále. Hvězdičkování. Stačí se podívat i tady, jak se hvězdičkama vyloženě plácá. Spousta lidí je takřka nekritická a svým oblíbencům dává skoro pokaždé plný počet. Příklad? Uriah Heep. Po slovní přestřelce Jardy Merhauta už nevím s kým, jsem si poslechl ony desky UH a ... Bylo to hrozné. Jasně, já mám taky příjemné vzpomínky třeba na Firefly. A proto ho raději nehodnotím. Ale jinak nikomu neupírám mít jiný názor na věc, to je doufám jasné.
Abych nebyl úplně off-topic. Systematic Chaos jsem slyšel pouze v mp3 na počítačových bedýnkách. Takže zatím nehodnotím. Jako dílko mě to ani nenadchlo, ani vyloženě nezklamalo. Zatím to vidím na průměr. Uvidíme, až si to pořádně poslechnu doma z CD.

Jester @ 04.06.2007 00:00:00
Na předchozí příspěvek jsem zapomněl uvést svoje jméno/nick - omlouvám se.

merhaut @ 04.06.2007 00:00:00
technická k OT jestera: komu jinému, než svým osobním oblíbencům, bych měl dávat plné hvězdičky ve své osobní "ohvězdičkované" míře oblíbenosti?

Jester @ 04.06.2007 00:00:00
2 merhaut
Jasňačky :-) Ale, teď se chytni za nos, nemáš těch oblíbenců nějak přespříliš? :-)
P.S. Na druhou stranu, je možný i druhý přístup, být k těm svým oblíbencům více kritický. Ale to je na diskuzi někam jinam, než k Dream Theater. Když tak to tady promaž.
P.S.2 Jinak jsem rád, že sem přispívá i Petr Nožička, takže díky za to (předpokládám, že je to Tvoje zásluha).