Dream Theater / Systematic Chaos (2007)

Zatím poslední studiový počin současných králů progresivní metalové scény, nazvaný "Systematic Chaos", navazuje na veledíla Octavarium a Train of Thought a v mnoha směrech tyto dvě alba spojuje dohromady. Elementy Octavaria (popové refrény, větší důraz na melodie...) a Train of Thought (spousta nakopávacích riffů a především struktura skladeb) jsou propojeny v úžasný celek, který nabízí obě tváře kapely naráz.
Album zahajuje skladba "In The Presence of Enemies", respektive její první část (druhou album naopak končí), jejíž stopáž dosáhla těžko uvěřitelných 24:38 a zařadila se vedle dalších mamutích skladeb Dream Theater, jako jsou "A change of Seasons", "Octavarium" nebo "Six Degrees of Inner Turbulence".

I přes zmiňovanou délku skladby jde opět o skvěle odvedenou práci, která nemůže začít nudit, naopak strhává posluchačovu pozornost a drží ji po celou hodinu a čtvrt, než "Systamtic Chaos" zakončí právě tóny této skladby. Devítiminutová první část začíná instrumentálně a posléze naznačí, že tady už všechno nebude tak uhlazené a pohádkové jako na "Octavariu".

Ve druhé skladbě "Forsaken" nacházímě kromě zřejmě nejvýraznějšího kytarového riffu tohoto počinu také veliké hitové ambice, kterým však Dream Theater nedali šanci v podobě prvního singleu.

Tuto výsadu si zasloužila skladba třetí - "Constant Motion", o hodně tvrdší a divočejší, než Forsaken, rozhodně méně přístupná. Tato skladba rozhodně naplňuje svůj název je neustále v pohybu, stále se něco děje, celá skladba se vytáčí do červeného.

"Chaos" pokračuje jednou z nejtvrdších skladeb, jakou se mohou DT pyšnit. "Dark Eternal Night" zahajuje John Petrucci s ohavným zkreslením na sedmistrunné kytaře, kterou posléze podporuje John Myung slapováním a Mike Portnoy divokýmy rytmy zpoza bicí soupravy. Dokonce i James Labrie tentokráte ukazuje, že tvrdě zazpívat umí, i když mu správnou cestu musel ukázat Mike Portnoy který svým vokálem dává skladbě nový rozměr. Skladba obsahuje i divokou instrumentální smršť s nepochopitelnými zvraty v podobě Rudessova saloonového klavíru nebo Petrucciho vyhrávky, která se podobá znělce z hry na GameBoy. "Dark Eternal Night" je rozhodně jedním z vrcholů nového alba.

Skladba "Repentance" je dalším pokračováním Portnoyovy zpovědi o zkušenostech s alkoholismem. Tato skladba se od svých sester z předchozích alb liší hlavně svojí zamyšleností a obrovskou dávkou melancholie. Skladba vás absolutně pohltí, nasajete atmosféru a myslíte si, že už nikdy neskončí. Působivé recitace (mimochodem velmi zvučných jmen rockové scény) jsou třešničkou na dortu, jež výrazně atmosféru písně podchycují.

"Prophets of War" naopak působé oproi svému předchůdci bezstarostně a svěže. Začátek, o který se postaral Jordan Rudess zní jako diskotéková vyhrávka a pouze ukazuje, co si mohou Dream Theater, jako rocková kapela, dovolit. Pokud je tato skladba něčím skutečně zajímavá, pak je to Portnoyův vokál, který ukázal neskutečný rozsah a téměř až operní chorály alá Queen vás skutečně chytí za srdce. O naprosté DOKONALOSTI Portnoyově hlasu svědčí i působivý rap, kerý skladbu nabudí do nejvyšších obrátek.

I "Systematic Chaos" nabízí ve svém nitru baladu. Patnáctiminutovou "The Ministry of Los Souls", která je podle mě skutečným topem tohoto alba. Nádherný text z dílny Johna Petrucciho, chytlavé avšak zajímavé melodie, refrén který zní v uších ještě dlouho po posledním poslechu nebo tvrdá prostřední pasáž a energická sóla - to vše předposlední skladba na albu nabízí. Jakoby se touto skladbou kapela vrátila k měně ustarané láskyplné jízdě - albu "Octavarium" než to naposledy roztočí druhou polovinou "In the Presence of Enemies" a zanechají nás znovu na pár let v očekávání, s čím přijdou Dream Theater tentokrát.

I když toto album zřejmě nepokořilo trojici "Train of Thought", "Octavarium" a "Awake", nebojím se ho označit pojmem "zásadní" a ohodnotit plným počtem bodů.

» ostatní recenze alba Dream Theater - Systematic Chaos
» popis a diskografie skupiny Dream Theater