Reakce na recenzi:

kamila - @ 22.09.2016

Vůdcové stylu progres z britských ostrovů byli roku 1985 na začátku své hudební pouti a svým druhým albem jasně a dopředu definovali svůj styl, zvuk i důležitost desky pro celý progresivní sektor u jehož zrodu stáli. Rozmanitost a výborné individuální výkony zdůrazňují sound tohoto díla, kde čtyři na minuty ne-skoupé písně ukazují potenciál, který v kapele právě exploduje. Na světlo musím vyzdvihnout aspoň tři z party pěti důležitých osob a to andělský hlásek v podobě Petera Nicholse, zatím jsem neslyšela jemu podobný plagiát. Tahouna mužstva na nápady bohatého kytaristu Mikea Holmese a třetí osobou je ikona klávesové hry, pan Martin Orford, tyhle tři osoby, měli po většinu kariéry Iq zásadní vliv na celkouvý výsledný hudební efekt souboru.

Velmi příjemný start s hvízdavou Outer Limits, pokračuje údernickou hymnou The Wake a vše korunuje opus magnum The Magic Roundabout s krásnými akustickými přechody, hladivým Nicholsovým hláskem a častými obměny tempa. Corners díky elektro bicím přeskočím a mám tu magickou Widow's Peak nepostrádající dramatické chvíle, silný klávesový tep a hlavně tajemný atmosférický závoj. Nicholls expresivně exceluje a Holmes tu dráždí progresivní bosé nohy brkem, vlastně trsátkem:) The Thousand Days plyne a sní volným krokem a sedmička Headlong po šetrném začátku prochází množstvím změn a vypráví svůj příběh pomocí notovýho scriptu. Bonus Dans Le Parc Du Chateau Noir svou potemnělo náladou do konceptu alba dobře sedá. 4,5*