Reakce na recenzi:

horyna - @ 04.07.2019

Skladbu Space Oddity znám od roku 1993, kdy její cover na své třetí studiové album umýstili američtí rockeři Saigon Kick. Tu desku jsem si zamiloval na první poslech a dodnes ji chovám jako oko v hlavě. Bowieho cover, o kterém si doteď myslím, že je povedenější originálu (což v takovém případě říkám zcela vzácně) patří k nejlepším písním nahrávky.

Když jsem kdysi dávno začal Bowieho tvorbu sledovat a proposlouchávat se naskrz, tuhle jeho druhou desku jsem vnímal jako nevyrovanou, s klasickým zpěvákovým repertoárem jen málo korespondující a z nákupčího listu jsem ji nadlouho vyškrtnul. Jenže jak šel čas a objevování hudby proti jeho proudu směrem od Ziggyho dolů, najednou tu stála i celá Space Oddity. Dnes už bych neřekl že je špatná, nebo snad hudebně roztříštěná. Je jiná, je mladá, umírněná a na klasického Bowieho je až přehnaně folková. Postrádá jeho pozdější výrazivo a dekadenci, to, co dělá Bowieho Bowiem. Při jejím poslechu cítím závan kapel jako Fairport Convention, ranných Strawbs, nebo Boba Dylana.

Prvnímu songu bude místo č.1. mezi zpěvákovými písněmi u mne patřit asi navždy. Je to jedna z vůbec nejkouzelnějších skladeb co znám. Má ohromný vnitřní náboj, soudržnou vitalitu a zároveň je oděna do pastelových barev ladně klouzajících po výkresu, malujíc ty nejnádhernější umělecké scenérie. Je to klenot klenotů patřící do rock n rollové síně slávy. Prostě když se řekne David Bowie, okamžitě si vybavím titulní píseň z tohoto alba. Pokračovat dál stejně silnou linií je zhola nemožné, ale Davidovi se tehdy podařilo složit ještě několik neméně sugestivních čísel. Hned druhá Unwashed And Somewhat Slightly Dazed i další Letter To Hermione (tady jsou ranní Strawbs nejhmatatelnější, Bowieho frázování i barva jako by z Cousinse vypadli )se mohou s titulkou směle poměřovat. Osobně bych zaloboval i za folkem protkané An Occasional Dream a God Knows I'm Good. Zbytek už je malinko slabší a ještě zdaleka ne tolik vyprofilovaný.

Space Oddity je solidní kolekce ranného, folkem poblázněného Bowieho, na které hraje prim výrazná titulní mega-skladba. 3,5 bodu .