Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 06.06.2017

Kapelu IQ si z USA vyhlídli manažeři Peter Mensch a Cliff Burnstein ( ve své stáji Q Prime měli Metallicu, Def Leppard, J.Page či RHCHP). Založili sub label Squawk Records Inc. s dojednanou distribucí po celém světě přes firmu Vertigo. Tato firma vydávala v USA jen singly a LP IQ (krom desky kytaristy McAlpina). Bylo vidět, že na kapelu hodně sází, nedivil bych se,že do výměny zpěváka ze zákulisí zasahovali, což bylo tehdy běžnou manažerskou praktikou.

Byl vybrán producent Ken Thomas, který v té době podobně spolupracoval se špičkou alternativního rocku - Laibach, Psychic TV či Test Department.

Vznikly první promo foto a byl natočen klip Promises, který neustále rotoval na MTV.

Na desce samotné najdeme výbornou protiválečnou No Love Lost( i její piano verze se pěkně poslouchá), titulní song o rasových nepokojích v severoafrickém Nomzamu, či Common Ground o největších jatkách 1. svět. války. To jsou písně, které více méně korespondují s předchozí tvorbou kapely, ostatní jsou pokusem probojovat se na širší posluchačský trh a do pop rádií.

Ač v pop či AOR oblasti to rozhodně nebyly špatné písně, v širším měřítku IQ (až na Holandské hitparády) neprorazili.
Omluvou budiž to, že v té době se tímto směrem drali mnozí ostatní prog art hard thrash rockoví souputníci.

Já osobně takto hudebně zaměřené písně nevyhledávám, proto počkám do roku 1993 na vzkříšení jménem Ever.