jirka 7200 - @ 06.06.2017 | #

Kapelu IQ si z USA vyhlídli manažeři Peter Mensch a Cliff Burnstein ( ve své stáji Q Prime měli Metallicu, Def Leppard, J.Page či RHCHP). Založili sub label Squawk Records Inc. s dojednanou distribucí po celém světě přes firmu Vertigo. Tato firma vydávala v USA jen singly a LP IQ (krom desky kytaristy McAlpina). Bylo vidět, že na kapelu hodně sází, nedivil bych se,že do výměny zpěváka ze zákulisí zasahovali, což bylo tehdy běžnou manažerskou praktikou.

Byl vybrán producent Ken Thomas, který v té době podobně spolupracoval se špičkou alternativního rocku - Laibach, Psychic TV či Test Department.

Vznikly první promo foto a byl natočen klip Promises, který neustále rotoval na MTV.

Na desce samotné najdeme výbornou protiválečnou No Love Lost( i její piano verze se pěkně poslouchá), titulní song o rasových nepokojích v severoafrickém Nomzamu, či Common Ground o největších jatkách 1. svět. války. To jsou písně, které více méně korespondují s předchozí tvorbou kapely, ostatní jsou pokusem probojovat se na širší posluchačský trh a do pop rádií.

Ač v pop či AOR oblasti to rozhodně nebyly špatné písně, v širším měřítku IQ (až na Holandské hitparády) neprorazili.
Omluvou budiž to, že v té době se tímto směrem drali mnozí ostatní prog art hard thrash rockoví souputníci.

Já osobně takto hudebně zaměřené písně nevyhledávám, proto počkám do roku 1993 na vzkříšení jménem Ever.

Mayak @ 06.06.2017 10:29:38 | #
V prvom rade, díky za zaujímavé informácie okolo vzniku a vydania albumov "Nomzamo" a vlastne aj "Are You Sitting Comfortably?" (lebo oba vyšli na labeli Squawk Records a mal som ich na vinyloch).
Opäť ku koncertej podobe hudby, ktorá je na živo o inom, ako tá reprodukovaná: Videl som tri koncerty I.Q.
A ten druhý na Festivale v Loreley (2011) bol koncipovaný tak, že jeho ťažiskom boli práve kompozície z albumu ... "Nomzamo"
Ten prvý koncert bol o priereze tvorby I.Q. s vtedy čerstvými novinkami z ešte nevydaného albumu "Frequency", ten tretí koncert bol o prehraní v podstate celého albumu "The Road of Bones" plus samozrejme bonusy zo staršej tvorby.
Jasne najlepší koncert s najväčšími emóciami, z tých, čo som videl ... bol ten, kde odohrali veci z albumu "Nomzamo" (a samozrejme spieval Peter Nicholls !).
Svet živých koncertov dáva úplne iný rozmer a pohľad na tvorbu kapiel, oproti ich zakonzervovanej štúdiovej tvorbe. A to v prípade I.Q. píšem, ako človek, ktorý ich tvorbu má skutočne detailne zmapovanú (včetne albumov kompilačných, živých a raritných).
Zvlášť "Nomzamo" je s odstupom času v mojich očiach a ušiach album vysoko nadštandardný a v podstate skvelý, aj vďaka tomu, že poznám ich tvár aj z formy reálneho živého prevedenia ...