Myšák - @ 20.03.2020 | #

Stane se vám klasická věc. Objevíte kapelu svou první deskou, která je po několik týdnů tou nejlepší co jste kdy slyšeli a kterou si pouštíte tak často, že z ní málem zblbnete. Za pár týdnů chcete pokračovat hezky systematicky, seženete si pokračování a ejhle, něco není v pořádku. Ze všech stran se valí řečičky o tom, jak právě všemi vychvalovaná In Rock je ta úplně nejlepší rocková deska na světě. Ale vám to tak vůbec nepřipadá. A tak to s ní zkoušíte znovu a znovu, až vás to přestane bavit a máte chuť tu desku sprovodit ze světa. Zřejmě budu už navždy patřit k té mrňavé skupince těch, pro které zůstanou kvality pěti postav vytesaných do skály z obálky In Rock pod petlicí.

Na desce hodnotím rozporuplně tyto aspekty.
a) archaický, zbytečně syrový zvuk nedostatečné kvality
b) chybně zvolený úvod v podobě přeřvaného Speed King
c) slabé motivy i celé písně se střídají s vydařenějšími

Naopak za přednosti bych vyzdvihl.
a) přítomnost velkého hitu Child in Time
b) za mikrofonem neovladatelný Ian Gillan
c) přiřazení singlu Black Night

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky.

vmagistr @ 20.03.2020 15:04:32 | #
Zajímavé, věci, které hodnotíš rozporuplně, jsou pro mě naopak kladné. Ten syrový a přebuzený zvuk mám spojený se spoustou energie (po téhle stránce nevidím v diskografii Deep Purple konkurenci), kterou v sobě deska má. Speed King pak v tomhle ohledu vnímám na desce jako tu největší "šlehu" - a osobně mám rád, když se takové věci nacházejí hned v úvodu.

Které skladby Ti přijdou méně vydařené? Pokud bych měl sám za sebe některou jako takovou vybrat (což je pro mě zatraceně těžký úkol), asi by to byla poslední Hard Lovin´ Man. Black Night je super skladba, oproti věcem z In Rock má pročištěnější zvuk (přece jenom byla chystaná na singlový trh), takže si ji lépe vychutnám na nějaké singlové kompilaci než po třičtvrtě hodině té "řezničiny" z In Rock.