Myšák - @ 20.03.2020 | #

Stane se vám klasická věc. Objevíte kapelu svou první deskou, která je po několik týdnů tou nejlepší co jste kdy slyšeli a kterou si pouštíte tak často, že z ní málem zblbnete. Za pár týdnů chcete pokračovat hezky systematicky, seženete si pokračování a ejhle, něco není v pořádku. Ze všech stran se valí řečičky o tom, jak právě všemi vychvalovaná In Rock je ta úplně nejlepší rocková deska na světě. Ale vám to tak vůbec nepřipadá. A tak to s ní zkoušíte znovu a znovu, až vás to přestane bavit a máte chuť tu desku sprovodit ze světa. Zřejmě budu už navždy patřit k té mrňavé skupince těch, pro které zůstanou kvality pěti postav vytesaných do skály z obálky In Rock pod petlicí.

Na desce hodnotím rozporuplně tyto aspekty.
a) archaický, zbytečně syrový zvuk nedostatečné kvality
b) chybně zvolený úvod v podobě přeřvaného Speed King
c) slabé motivy i celé písně se střídají s vydařenějšími

Naopak za přednosti bych vyzdvihl.
a) přítomnost velkého hitu Child in Time
b) za mikrofonem neovladatelný Ian Gillan
c) přiřazení singlu Black Night

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky.

PaloM @ 20.03.2020 15:59:40 | #
No chlapci a možno dievčatá, keby ste čítali staré recenzie a reakcie pod nimi, prípadne z iných zdrojov si prečítali históriu nahrávania In Rock, tak by ste sa dozvedeli, že skreslený drsný zvuk vznikol vyložene na želanie skupiny. Tak že v štúdiu technici nastavili úroveň záznamu tak, aby ručičky hlasitosti lietali do červeného.
Pokiaľ autor recenzie vlastní výročné CD (keď má Black Night na CD, zrejme áno - ak to nestiahol z webu), tak sa v booklete o tom dočíta.

Pri prvom počutí som mal tiež zlý dojem, ale omylom som si myslel, že mi študenti v unternáte predali zodratú Yugoslavia LP.
In Rock je revolučný album, evergreen.