luk63 - @ 18.01.2025 | #

Sedím, piju (pivo), poslouchám vinyly. A hodnotím, teď i písemně. Vím, že toho o In Rock byly napsány stohy, i zde. Ale pro mě je to tak zásadní a přelomové album, že jsem na stáří neodolal pokušení se taky vyjádřit.

Deep Purple měli za sebou tři ne slavné desky a vidinu věčné průměrnosti. S tím se ale nehodlali tři z party spokojit, a tak dvě brzdy pokroku vykopli a dosadili progresnější náhradu. Porozhlédli se, kam směřují beatové trendy, a usnesli se, že (si) vytesají pomník do skály. A současně že posunou hranice ve své hudbě z tvrdého popu do rocku!

Ano, už tu měli jisté vzory (že by Led Zeppelin či The Who), ale stejně se jim podařilo něco naprosto revolučního a dokonalého. Nejdřív vzali Krále rychlosti a uvedli jej i celé album geniálním kakofonním hammond intrem. Složili dalších pět svěžích a navýsost (na svou dobu) tvrdých fláků, a vše doplnili Gilanovo protiválečnou hlasovou orgií Dítě doby.

Okamžitě po vydání In Rock se Párplíci zařadili mezi klasiky hard rocku a spolu s (již vzpomenutými) Led Zeppelin (ti byli více bluesoví), Black Sabbath (ti byli více temní) a Uriah Heep (ti měli nádherné vícehlasy) stvořili velkou čtyřku žánru.

Jediná malá vada na kráse je horší zvuk nahrávky, který nevylepšil ani remastering na CD v roce 1995. Ale to je drobnost proti tomu, jak historický počin právě poslouchám. A proti tomu, jak mě už v ranném dětství (sedm let v roce vydání a prvního poslechu není moc) ovlivnil na celý život. Dobré je, že vysokou laťku kvality udrželi i na dalších dvou albech.

Antony @ 18.01.2025 09:38:41 | #
Tohle album je i pro mne na 5*. Sice jsem na něm nevyrostl, ani mne příliš neovlivnilo, a jeho případná přelomovost není pro mne při vnímání kvality nijak rozhodující, ovšem vlastní hudební kvalitu materiálu na něm obsaženého nelze přeslechnout. Deska skladbu po skladbě vyvolává v člověku gejzíry emocí, a o to jde. Kdykoli si tuhle klasiku pustím, velice si ji užívám.

Předchozí alba rozhodně nepovažuji za slabší. Jsou možná stylově konvenčnější, což není v rozporu s vnímanou kvalitou, muziku za 5* hodnotím též. Vlastně je považuji za progresivnější, ve smyslu tradičního art rockového pojetí, než tohle. A vysokou laťku Párpli pro mne udrželi ještě na minimálně pěti až sedmi následujících albech. 

Zvukově je In Rock takový, jaký je, patří to k němu. Remaster nikdy nic nenapraví, zato většinou poničí, proto mne vždy zajímá provedení co nejbližší dobové verzi díla. Především kvůli autenticitě, která u umění hraje zásadní roli. Předělávky do moderního soundu potlačují hodnověrnost, z takto upraveného alba se pak stává průmyslový prefabrikát.

Ještě dodám, že bez úvodní kakofonie byla i japonská vydání. Tyto dodatečné editorské zásahy považuji za nesmyslné a škodlivé, stejně jako remasteringy a dynamickou kompresi u reedicí.