moonySK - @ 09.01.2012 | #

THE HOUSE OF BLUE LIGHT.

Včera som si pozeral moju zbierku albumov, a našiel som tam zaprášené napálené CD House of Blue Light, ktoré som si napálil za čias mojej purplománie. Zabudol som na akékoľvek predsudky, chyby, rozpory v kapele a pustil som si s chuťou tento album.

BAD ATTITUDE - táto pieseň sa mi vždy páčila, považujem ju jednu z najvydarenejších z éry 80. a 90. rokov Deep Purple.
THE UNWRITTEN LAW - moja najobľúbenejšia skladba s albumu, výborná rytmika, perfektný úvod - keď Gillan spieva s vyhrávkou Blackmorea vždy spozorniem a zježia sa mi všetky chlpy na krku ;).
CALL OF THE WILD - pre mňa podpriemerná skladba kapely, nemohol som sa dočkať kedy skončí, zaradil by som ju na Slaves and Masters a kľudne by som ju prenechal Turnerovi, pomohla by aspoň tam.
MAD DOG - ďalšia celkom priemerná skladba, ale uznávam dobrý riff, slohy nič moc.
BLACK AND WHITE - celkom pekná vec, pripomína mi lepšie veci z Perfect Strangers.
HARD LOVIN´ WOMAN - ak to má byť odkaz na Hard Lovin Man z In Rock tak je to fakt humus, či už po hudobnej a textárskej stránke, fakt o ničom vec.
THE SPANISH ARCHER - táto pieseň je druhým zlatým klincom LP, evokuje vo mne niečo z Who Do We Think We Are, nemožno jej uprieť temnú atmosféru ktorú som nepočul od čias Stormbringera.
STRANGEWAYS - totálna vata, nič čo by som považoval za viac ako priemer.
MITZI DUPREE - veľmi zábavná skladba, a to aj z hudobnej stránky, škoda že je to iba čistá profesionalita.
DEAD OR ALIVE - vynikajúci riff, perfektný záver albumu ako aj u predošlého CD Not Responsible.

Celkovo na mňa tento album pôsobí ako aj Stormbringer, cítim tu snahu, ale nakoniec to nie je nič iné ako len profesionálny výkon piatich hudobníkov, ktorých spája meno a peniaze. Perfect Strangers bolo predsa len o niečom inom.

2

Petr Gratias @ 09.01.2012 19:19:31 | #
No přiznám se, že po předešlém albu Perfect Strangers bylo The House Of Blue Light dost nepříjemná sprcha,
Tolik energie a entuziasmu a velký příslib s novou transfúzí odhodlání a po třech letch takový obraz (nebojím se to napsat) umělecké bezradnosti.
Za vším vidím vzplanutí opětných negativních vášní, řevnivosti, ješitnosti a umělecké nadutosti mezi Ritchie Blackmorem a Ianem Gillanem.....
Jako kdyby právě tyto dva přestalo bavit hrát pod jednou vlajkou. Škoda, že Lord, Glover a Paice nedokázali projevit svůj vliv a tyhle dva kohout držet od sebe (samozřejmě že v praxi to není dost dobře možné).
Netvrdím, že se nedá album poslouchat, ale propad je pro mě příliš markantní, abych projevil větší shovívavost nad produktem, který vytvořili.
Další vývoj Deep Purple mě zneklidňoval. Výměna Gillana za Joe Lynn Turnera (kterého prosadil Blackmore jako bývalého vokalistu z Rainbow), to byla špatná volba, protožer Turner vedle Gillana nemohl obstát.
Album je pro mě opravdu velkým zklamáním... musím přiznat, že ale ten příměr ke Stormbringeru se mi zase nezdá tak úplně neoprávněný.... myslím, že je to dost trefné...
Vzpopmínáým si, že podobného mínění byli i naši fanoušci Deep Purple. Album se ve své době prodávalo velimi mizerně a nakonec kleslo na úroveň ceny českých vinylů...