Deep Purple - The House of Blue Light (1987)

Fanoušci kapely Deep Purple jsou tak trochu zvláštní patroni. Většina z nich se striktně drží jen jednoho jediné období v jejich předlouhých dějinách. Zdejší čitatel nemusí být závratně bystrý aby rychle pochopil, o jakém období mluvím. Pochopitelně jde o triumvirát In Rock-Fireball-Machine Head. Pořád dokola omílají tyto tři desky, jakoby D. P. nikdy nic jiného nenahráli. A když už si milostivě rozpomenou, zazdí svou hlubokou myšlenku deskou Perfect Strangers a hotovo. Podobný přístup mě pěkně sejří a vždycky si říkám proboha, cožpak opravdu neznáte nic jiného než Smoke a Child in Time? Cožpak je Coverdale horší než Gillan? Nemá snad Morse podobně identifikovatelnou kytarovou techniku jako Blackmore? Pozbýva snad Airley tolika Lordovi dokonalosti? A hlavně-skutečně vám připadají všechny novější příspěvky D. P. o kategorii slabší, všednější, či prostodušší než ty, co jsou umístěny na vašich třech, donekonečna ohraných nosičích?

Zřejmě ano, poněvadž kdyby tomu bylo naopak, žádali by si fanoušci kapely alespoň kosmetickou úpravu koncertních setů, a ne trapácky otřepané totožné playlisty na jedno brdo.

Nahrávka The House of Blue Light zastává u fans jedno z nejnuznějších umístění. Někde na chvostu pelotonu, za ní se už belhá snad jen stařenka Slaves and Masters.
Avšak vždy se najdou vyjímky. Pár nás bude, pár těch, co májí rádi párply jako kapelu a ne jako továrnu na hity. Těm může chutnat House stejně jako Perfect. A možná ještě více.

Dle mého je House:
-hitovější a sevřenější
-deska plná energie je až enormně vitální
poslechově vděčná, zábavná a po okraj napěchovaná naspeedovaným hardrockem
-deska, kterou řídí jedna velká individualita a tou je Ritchie. Jeho kytara udává směr, tempo, charakter i náladu. Nezní studeně, není vyčpělá, ani profesorsky odměřená.

Podle mého se právě tady nacházejí jedny z nejšťavnatějších songů velkých Purple. Písně jako řezající klasika po vzoru Smoke The Unwritten Law, předobraz většiny speed metalových německých band Mad Dog, vysoce návykové vyhrávky v Black And White a The Spanish Archer,nebo klasikou a Lordovou asistencí načichlá Strangeways. To jsou špičkové a fortelně zpracované záležitosti, pomáhající udržet značku DP během druhé poloviny osmdesátých let v širokém podvědomí.

Ve studiu už asi byla nálada na bodu mrazu, což je tuším ve videoklipu k úvodní písni celkem zřetelné. Ale znáte to, existuje hodně jedinečných nahrávek oplývajících jistou originalitou díky tomu, že se vytvořily pod tlakem okolností.

Deep Purple jsou "moje" kapela a nedovedu si představit, že bych poslouchal jen určitou, v tomto případě hubeně krátkou, etapu z jejich dlouhatánského vývojového řetězce.

reagovat

VaclavV @ 12.07.2019 06:17:50
Zastávám názor, že jsou poslední desky DP srovnatelné s jejich klasikami ze 70. let :-)

dan @ 12.07.2019 06:58:32
Každá z kapel má určitou kulminační fázi. Machine Head byl bod, který se nedal překonat. S tím nic nenaděláš. A můžeš je obhajovat, nebo se stavět na zadní. To je jak s LZ-IV, YES-Close,..................

Voytus @ 12.07.2019 10:58:19
Za předobraz speed metalu se dá považovat i třeba takový Kill the King z Long Live Rockn'n'roll. Ono je to dáno jeho potřebou hrát co nejrychleji, čímž kolikrát naživo "jeho" skupiny trpěly, protože tempa byla často pro samotné hudebníky na hranici hratelnosti a spousta not spadla pod stůl. Ale zase to valili takovým způsobem a s takovým nasazením, že v mnohém zastínili i své následnovníky.

Na tomto albu to slyším spíše v závěrečné Dead or Alive, s parádní přestřelkou mezi Blackmore a Lordem. Album mám také hodně rád. Oni ho pohřbili hlavně samotní členové, ale ono se to dá pochopit, když si člověk zjistí situaci v kapele při jeho vzniku. Možná je tu pár klávesových zvuků, které k párplům příliš nepasují, ale to je prostě dáno dobou.

horyna @ 12.07.2019 10:59:25
Kategoricky nesouhlasím s podobnými názory. Burn, Come Taste…, Bananas i Perpendicular kvalitou dosahují, dle mého hluboce převyšují vše, okolo bezesporu výborného Machine Head.

S.C.A.Lytch @ 12.07.2019 11:39:40
Tohle album už jsem dlouho neslyšel, budu to muset napravit. Nicméně nemůžu souhlasit s tvrzením Dana, že Machine Head nebyl překonán. Co tím je vlastně myšleno?

Pokud to znamená napsat profláklejší věc než Smoke on the Water, která je na albu, pak souhlasím. To už se kapele nikdy nepovedlo.

Pokud se však zaměřím na kvalitu materiálu, tak alespoň za sebe můžu říct, že se jim to povedlo mnohokrát. Prakticky všechna alba s Morsem jsou muzikantsky mnohem dále a trvanlivější než ono Machine Head. A nejen s Morsem. Já třeba za kvalitativní vrchnol klasicé sestavy považuji The Battle Rages on...

dan @ 12.07.2019 12:38:12
Horyno k čemu ti je, že se stylizuješ do pozice chrabrého ochráce Deep Purple, když ti musí být jasný, že svým postojem nikoho nepředěláš. Možná si tuhle desku pár příznivců poslechne, možná získá jednoho, dva navic, ale svět poběží dál. Tvá snaha je marná, spíš bláhová. Nebo banální?

john l @ 13.07.2019 03:46:26
Výborná deska. Souhlasím taky s Lytchem, Battle Rages on nejlepší. Z devadesátek rozhodně. Zvukově zapadla výborně do kontextu doby a Ritchie s Ianem se překonávaj. Škoda toho konce.
A co se týče ranných začátku, fotříci nedaj dopustit hlavně na In Rock. Určitě je to dobrá deska, mě na ní vadí jen ten přehnaně syrovej zvuk.

yngwie3 @ 13.07.2019 05:59:10
to dan: Ak sa niekto štylizuje "do pozice chrabrého ochránce Deep Purple" budiž mu chvála, lebo je to niečo ako ochrana svetového kultúrneho dedičstva ... takže Markova snaha nie je márna, ani bláhová a už vôbec nie banálna ...
to ale nemožno povedať o Tvojom postoji a Tvojej reakcii ...

horyna @ 13.07.2019 10:16:27
Děkuji Vlado. To o tom kulturním dědictví ve spojitosti s D. P. jsi napsal moc pěkně. Také to tak vnímám. V jejich muzice je velká dávka charisma, nedovedu si představit, že by se mi kdy oposlouchali. Long Live v jakékoli podobě, v jakékoli sestavě.

Petr87 @ 29.07.2019 18:21:39
No já nevím... Samozřejmě, že když s tou deskou nebyla spokojená samotná kapela, tak to nemusí automaticky znamenat, že to tak musí cítit i posluchač; ale já si nemůžu pomoct - to album prostě není z mého pohledu dobré a pět hvězd bych tomu nedal ani ve snu. Chybí mi tam nosné nápady, nějaké ty wow! momenty, drajv, chybí mi tam toho prostě hrozně moc... Po výtečné, energické a nápadité šťavnaté návratovce "Perfect Strangers", tohle album působí strašně utahaně, mdle a nudně. Mnohem víc mne bere následující "Slaves & Masters", které sice taky není zrovna žádný drahokam, ale je z něj cítit mnohem víc energie, nasazení a nápadů, a to i bez Gillana.

Pokaždé když přehrávačem proháním tuhle jasnou Blackmoreovku uvědomím si, jak je úvodní Bad Attitude slabá skladba. Tahle píseň jako vstupní (mem)brána příliš nefunguje. Takový fádní a několikrát přežvýkaný kus hovězího. Jenže pak přijde kmitočet The Unwritten Law a mě se začnou prokrvovat lýtka. Jenže třetí Call of The Wild elán kapely hodně přibrzdí a moje myšlenky se vrací zase na začátek. S touto deskou je to jako na vodním toboganu. Ostrá zátočina, mírné zhoupnutí a už se zase řítím pěkně rychle dolů. To už párpli servírují divokou Mad Dog (slyšte mě, tady zpívám já král Gillan)a hned za ní vznešenou Black And White (slyšíte, tady hraji já Ritchie B.), které patří společně s Strangeways do Rainboweovské líhně Stargazerů a Gates of Babylonů. Osobně bych vyškrtnul pochybnou kurtizánu Mitzi Dupree. To je i na poměry zavedených DP pěkná blbost.

Jen si zkuste představit že by dnes, nebo třeba před pár lety do svého koncertního setlistu(klidně v jeho závěru)zařadila kapela takové skosty jako The Spanish Archer, nebo Dead Or Alive. To by jsem všichni pěkně čubrněli a nikdo mě netvrďte, že by se tam nehodili.
Na tomhle albu se střídají naprosté bombice(šest skladeb) se čtveřicí těch dobrých a tak čistá pětka to být nemůže. Jenže když jsem ji mohl tuhle nalepit následující Slaves and Masters, tak si myslím že její předchůdkyně je ještě povedenější. Za A) už jenom proto, že je tady Gillan který ji dokáže vtisknout mnohem silnější charismas a kdyby ji nenazpíval právě on, tak by tak dobře(božsky) nevyzněla.


reagovat

Martin H @ 18.12.2017 18:58:41
Nějak nechápu, jaké je tedy hodnocení této desky. Platí těch pět hvězd, nebo neplatí. To mi, johne, prosím tě vysvětli.

john l @ 18.12.2017 20:46:44
Máš pravdu Martine, trošku jsem se popřel. Mě ta deska až na pár pih na kráse vychází skvěle, takže opravdu za pět. Ale důležitější než konečné rezumé je celkový kladný postoj.

Voytus @ 19.12.2017 16:03:47
Mitzi je fajn, navíc, kdo jiný, než Gillan, by dokázal zpracovat dané téma jako písňový text? :-D

Já mám House také dost v oblibě, snaha jít s dobou naštěstí až tak nevyšla a rukopis DP je stále znát. Podle mě snese srovnání s reunionovým Perfect Strangers. Vždy jsem měl rád Blackmoreovy "speedovky", což závěrečná Dead or Alive splňuje po všech stránkách - přestřelka mezi kytarou a hammondy mohla být klidně o něco delší. Strangeways s "východními" motivy v sobě nese něco z Perfect Strangers i Gates of Babylon, Spanish Archer je také silná věc. Snad jen, že úvodní dvojka Bad Attitude i Unwritten Law je pro mě otvírák alba jak hrom, ale budiž, to je přeci jen každého vkus. Tak jako tak, je fajn, že je nás tu víc, kterým se album líbí.

horyna @ 19.12.2017 20:00:29
Zdravím Voytuse. Odškrtni si mě rovněž, také patřím do vaší společnosti spokojenců s The House of Blue Light. I když to dost možná v kapele tou dobou pěkně vřelo, nahrávka šlape úžasně a já se k ní pokaždé velice rád navracím. Podle mě tu Blackmore dominuje podstatně víc něž na předchozím záseku, ten vyznívá o poznání kolektivnějším dojmem.

joel @ 23.09.2018 09:48:29
Po delší době jsem si pustil tuto super placku a jsem si jist, že si ji pustím ještě několikrát. Všichni členové Deep Purple v této době jsou vyhraný profesionálové a je to slyšet v každé jejich skladbě. Mě osobně se nejvíce líbí Bad Attitude, The Unwritten Law, Black & White, a té "nejhorší" skladbě z tohoto alba bych dal 4 hvězdy.

Balů @ 23.09.2018 10:20:44
Namlsán albem Perfect Strangers jsem tenkrát aktuálně koupil i tuhle desku.
Bavila mne od prvního poslechu, i když není tak vyrovnaná jako P.Strangers,
mám ji rád. A Gillan zpívá skvěle.

Návrat skupiny Deep Purple na hudební scénu v roce 1984 přinesl skvělé album Perfect Strangers, ale také otázky, zda na tento silný materiál dokáží hudebníci navázat a jak dlouho vedle sebe vydrží potížisté Gillan a Blackmore. Navíc hudební scéna se změnila a starým hardrockovým velikánům vyrostla zdatná konkurence v podobě mnoha metalových spolků na obou stranách Atlantiku. To vše se zákonitě muselo projevit na dalším albu, které pod názvem The House of Blue Light spatřilo světlo světa v roce 1987.

Výše zmíněné oázky se ukázaly jako oprávněně - deska byla přijata se značnými rozpaky. Osobně si myslím, že problém vznikl ve snaze kapely být příliš současná a metalová. Jenomže nevznikla ani metalová, ani tradiční hardrocková nahrávka - výsledkem byl jakýsi kočkopes, který není tím známým párplovským hard rockem a už vůbec ne heavy metalem. Dům modrého světla má sice krásný název a myslím, že i obal se povedl, ale obsahově to není až tak úplně ono.

Největší problém vidím u kytaristy Ritchieho Blackmorea, jehož kytara zde není v mých uších tím kouzelným nástrojem, na jaký jsem zvyklý z předchozích nahrávek Deep Purple a Rainbow. Vadí mi především v některých skladbách značná absence typických Ritchieho vyhrávek a sólíček plných bublavých zvuků, na něž jsem si v jeho podání zvykl. Druhým (a obecnějším) problémem je to, že se zde nepodařilo kapele napsat tak silný materiál, jako na předchozí nahrávce.

První tři kousky kolem mě tak nějak prošumí, přičemž skladba Call of The Wild se mi vůbec nezamlouvá. Při jejím poslechu si říkám, že takhle se snad rádiovým stanicím Deep Purple podbízet nemuseli. Větší pozornost si získá až následující píseň Mad Dog, u níž mám v refrénu dojem, že se skupina trošku přibližuje k dřívější tvorbě. U páté písně Black And White dokonce vrním blahem poté, co v úvodu zazní konečně foukací harmonika. Bohužel hned Hard Lovin' Woman mé nadšení opět srazí, až si začínám říkat, zda má cenu poslouchat ještě dál - ale neodolám a dočkám se perly v podobě nádherné skladby The Spanish Archer. Zde se mi konečně dostává toho, co jsem zatím postrádal, a to jsou ony kytarové vyhrávky a skvostná sóla. Mám dojem, jakoby Ritchieho kytara byla všude. Když se k tomu přidá skvělý Gillanův zpěv, tak se rázem ocitám v ráji. Stejný pocit u mě vydrží i u následující pecky Strangeways, předposlední rozverné Mitzi Dupree a závěrečné vypalovačky Dead Or Alive.

Vím, že vztahy v kapele byly napjaté a nakonec vyvrcholily již druhým Gillanovým odchodem ze skupiny. To ale neznamená, že bych měl být při hodnocení nějak mírný. I s přihlédnutím za obal uděluji 3,5*.
reagovat

john l @ 09.03.2017 15:11:30
Hodně lidí cítí rozdíl mezi P.S a tímto albem. Já jej nikdy nevyhledával a obě mám rád stejně. Pěkná recenze a 4,5* dát můžu.

Martin H @ 09.03.2017 18:18:22
Ahoj Johne, víš, jak je to s těmi hvězdičkami. Žádnou vypovídací hodnotu vlastně nemají, zajímavější je samotný text recenze a názory recenzentovy. Dokud se tu bude hrát na hvězdičky, tak se neustále budeme v hodnocení rozcházet a dohadovat, kdo má pravdu a kdo ne. Ale abych nezapomněl, děkuji za pochvalu mé práce.

bullb @ 10.03.2017 07:22:03
Pekné čítanie. Bol som rád, keď sa D.P. zišli opäť v najslávnejšej zostave. Zvukovo ako keby naviazali na Who Do We Think We Are. Hudba je to veľmi počúvateľná. V čase vydania som to dosť často počúval. Nemuseli nič nové vymýšľať, svoje Mount Rushmore majú na večné veky vytesaný v platni In Rock. Je správne, že sa takéto počiny "reunionu" pripomínajú, patria do zlatého fondu.

Voytus @ 10.03.2017 11:03:58
Album jsem slyšel jako druhé od DP, když mi bylo cca 12-13 let (první byl In Rock o pár let dřív). Trochu mi tu chyběly delší sólové plochy a chvíli trvalo, než jsem si zvyknul na některé zvuky synťáků. Ze sleevenotes jsem ale vyčetl, že skupina v mezičase prošla řadou změn, rozpadla se a zase se dala dohromady v nejslavnější sestavě, takže jsem ty změny tak nějak přijal. Vlastně jsem byl tenkrát rád za každé "nové" album, které jsem od párplů sehnal, takže ještě abych nadával.

Narozdíl od Martina H si ale myslím, že album začíná dostatečně silnou dvojicí, Call of the wild je opravdu poněkud vlezlá, ale pak už je to zase jen lepší. S tím Ritchiem souhlasím, jako by mu tady docházely nápady (nebo ho začal tenhle styl nudit - je to znát na dalších albech, už víceméně recykluje své dřívější postupy).

Napadá mě srovnání s jedním živákem z Francie z turné Perfect Strangers, na kterém není Gillan zrovna v kondici a Blackmore nezahraje jediné melodické sólo, jen nechává prsty zběsile běhat po hmatníku, bez jakéhokoli nápadu. Možná jen neměl inspiraci, ale říkám, nejspíš už v té době se mu rocková hudba začala zajídat.

THE HOUSE OF BLUE LIGHT.

Včera som si pozeral moju zbierku albumov, a našiel som tam zaprášené napálené CD House of Blue Light, ktoré som si napálil za čias mojej purplománie. Zabudol som na akékoľvek predsudky, chyby, rozpory v kapele a pustil som si s chuťou tento album.

BAD ATTITUDE - táto pieseň sa mi vždy páčila, považujem ju jednu z najvydarenejších z éry 80. a 90. rokov Deep Purple.
THE UNWRITTEN LAW - moja najobľúbenejšia skladba s albumu, výborná rytmika, perfektný úvod - keď Gillan spieva s vyhrávkou Blackmorea vždy spozorniem a zježia sa mi všetky chlpy na krku ;).
CALL OF THE WILD - pre mňa podpriemerná skladba kapely, nemohol som sa dočkať kedy skončí, zaradil by som ju na Slaves and Masters a kľudne by som ju prenechal Turnerovi, pomohla by aspoň tam.
MAD DOG - ďalšia celkom priemerná skladba, ale uznávam dobrý riff, slohy nič moc.
BLACK AND WHITE - celkom pekná vec, pripomína mi lepšie veci z Perfect Strangers.
HARD LOVIN´ WOMAN - ak to má byť odkaz na Hard Lovin Man z In Rock tak je to fakt humus, či už po hudobnej a textárskej stránke, fakt o ničom vec.
THE SPANISH ARCHER - táto pieseň je druhým zlatým klincom LP, evokuje vo mne niečo z Who Do We Think We Are, nemožno jej uprieť temnú atmosféru ktorú som nepočul od čias Stormbringera.
STRANGEWAYS - totálna vata, nič čo by som považoval za viac ako priemer.
MITZI DUPREE - veľmi zábavná skladba, a to aj z hudobnej stránky, škoda že je to iba čistá profesionalita.
DEAD OR ALIVE - vynikajúci riff, perfektný záver albumu ako aj u predošlého CD Not Responsible.

Celkovo na mňa tento album pôsobí ako aj Stormbringer, cítim tu snahu, ale nakoniec to nie je nič iné ako len profesionálny výkon piatich hudobníkov, ktorých spája meno a peniaze. Perfect Strangers bolo predsa len o niečom inom.

2

reagovat

Zdeněk @ 09.01.2012 16:24:19
Z 10 skladeb se recenzentovi vyloženě líbí šest a celkové hodnocení 2 hvězdy. Zajímavé.

Brano @ 09.01.2012 16:42:51
Dve hviezdy?To je kruté!

adam @ 09.01.2012 16:55:01
tomuto veldielu aj jedna je vela..... ale zas je to deep purple tak dve su ok.

Petr Gratias @ 09.01.2012 19:19:31
No přiznám se, že po předešlém albu Perfect Strangers bylo The House Of Blue Light dost nepříjemná sprcha,
Tolik energie a entuziasmu a velký příslib s novou transfúzí odhodlání a po třech letch takový obraz (nebojím se to napsat) umělecké bezradnosti.
Za vším vidím vzplanutí opětných negativních vášní, řevnivosti, ješitnosti a umělecké nadutosti mezi Ritchie Blackmorem a Ianem Gillanem.....
Jako kdyby právě tyto dva přestalo bavit hrát pod jednou vlajkou. Škoda, že Lord, Glover a Paice nedokázali projevit svůj vliv a tyhle dva kohout držet od sebe (samozřejmě že v praxi to není dost dobře možné).
Netvrdím, že se nedá album poslouchat, ale propad je pro mě příliš markantní, abych projevil větší shovívavost nad produktem, který vytvořili.
Další vývoj Deep Purple mě zneklidňoval. Výměna Gillana za Joe Lynn Turnera (kterého prosadil Blackmore jako bývalého vokalistu z Rainbow), to byla špatná volba, protožer Turner vedle Gillana nemohl obstát.
Album je pro mě opravdu velkým zklamáním... musím přiznat, že ale ten příměr ke Stormbringeru se mi zase nezdá tak úplně neoprávněný.... myslím, že je to dost trefné...
Vzpopmínáým si, že podobného mínění byli i naši fanoušci Deep Purple. Album se ve své době prodávalo velimi mizerně a nakonec kleslo na úroveň ceny českých vinylů...

Jarda P @ 09.01.2012 20:51:42
I když musím uznat, že The House Of Blue Light nedosahuje zdaleka úrovně Perfect Srangers, přesto ho považuju za dobré album, na kterém přeskakuji pouze Call Of The Wild. Navíc pod dojmem četby knihy o Ritchiem Blacmorovi si myslím, že v atmosféře, kdy Blackmore docházel na natáčení výhradně v době, kdy se neúčastnil Gillan a v kapele to díky jeho povaze skřípalo, to byl vrchol možného. Už jsem si odvykl srovnávat v diskografiích kapel slabší desky s obelisky, proto i zmiňovaný Stormbringer siu mě stojí vysoko, i když ne tak jako Burn. Ve srovnání s tvorbou ostatních kapel té doby je to u mě pořád vysoký standard.

moonySK @ 10.01.2012 14:51:49
Veru áno, len 2 hviezdy. Za tri sú u mňa oveľa plnohodnotnejšie albumy ako tento odvar starých DP.

yngwie3 @ 10.01.2012 17:44:35
to moonySK: V podstate my je úplne jedno koľko hviezd si tomuto albu dal, skor ma zaráža Tebou písaný text. Používať v súvislosti s Deep Purple výrazy ako humus, fakt o ničom vec, totálna vata ....... chlapče, Ty nemáš absolútne žiadnu úctu k ničomu a k nikomu. Kritizuješ neadekvátnym sposobom a sám si pri tom ešte nič nedokázal. Počkám si na Tvoj prvý album, ak nejaký vydáš, a potom ho porovnám trebárs s tým Tvojim, povedzme desiatym a uvidím koľko invencie v Tebe ešte zostalo, keď na Teba príde tvorivá kríza a Ty nebudeš vedieť okrem hudby robiť nič iné. Ale budeš mať pocit že musíš hrať.

Cossack @ 10.01.2012 18:14:25
No nevím, yngwie3, ale Tvá reakce mi připadne trochu nepatřičná... Minimálně argumentací typu:
„...sám si pri tom ešte nič nedokázal. Počkám si na Tvoj prvý album, ak nejaký vydáš, a potom ho porovnám trebárs s tým Tvojim, povedzme desiatym a uvidím koľko invencie v Tebe ešte zostalo, keď na Teba príde tvorivá kríza a Ty nebudeš vedieť okrem hudby robiť nič iné. Ale budeš mať pocit že musíš hrať.”

Když odhlédneme od toho, že by nikdo z nás, kteří jsme nenahráli žádné album, nezkomponovali žádnou hudbu, ani nenapsali žádný text, nemohl negativně hodnotit nahrávky, jež se nám nelíbí, pak je tu ještě jedna věc... Proč by nemohlo být kritizováno dílo velikánů, pokud se jim moc nepodařilo (byť z důvodu „tvůrčí krize”)? Vydali ho, šli „s kůží na trh” a musí počítat, že mohou přijít jak ovace, tak i pískot... Bylo by nefér chválit nepovedená alba skupiny jen proto, že mají v diskografii i ta podařená. Aspoň mně to tak připadá... ;-)

Jinak do třetice podotknu, že ačkoliv mi připadá oproti předchůdci "Perfect Strangers" tohle album o hodně slabší (a po jeho vydání jsem byl zprvu docela zklamán), „desku nepovažuji za „propadák”, což ostatně dosvědčuje i skutečnost, že ji ve své sbírce mám (třeba narozdíl od prvních alb DP).
A aby nevznikly žádné nejasnosti dodávám, že za vyložený „propadák” nepovažuji žádnou desku Deep Purple...

yngwie3 @ 10.01.2012 18:24:31
to Cossack: Plne chápem obsah Tvojich slov, ale moonymu som to napísal týmto sposobom preto, lebo je to muzikant. U niekoho o kom viem, že hudbu počúva ale netvorí, by som si niečo také nedovolil. Z moonyho strany je to nekolegiálne.

Cossack @ 10.01.2012 18:53:19
OK, tak to je mi pak jasnější...
(Ale i tak myslím, že muzikant rovněž nemusí velebit každý počin „kolegy”, byť je skladatelsky i instrumentálně lepší a on k němu třeba i vzhlíží, pokud se mu nelíbí, ba co víc, má dokonce pocit, že je „pod úroveň” – jeho i toho velikána...) :-D

Určitě tu nemíním vyvolávat žádné zbytečné polemiky a minimálně s Tebou souhlasím v tom, že to moonySK mohl (měl) napsat umírněněji (neřku-li slušněji)...

yngwie3 @ 10.01.2012 19:21:28
Ďakujem za reakciu Cossack. Vieš, ja už tie struny hladkám veľmi dlho (ak je viac ako 35 rokov dlho) a tak veľa som sa od neho naučil. Preto sa na partie okolo Ritchieho a jeho osobu špeciálne, stále pozerám ako na rockové ikony a mám k ním patričnú úctu. Možno z iného pohľadu prehnanú, ale myslím že sa to u mňa už nezmení :o) Ešte raz ďakujem.

gunslinger @ 10.01.2012 19:35:14
yngwie3 hovoriť 13 ročnému muzikantovi že nič nedokázal je trocha silné , ale dajme tomu toto je dôvod prečo nepíšem recenzie na hudbu ktorá sa mi nepáči.. inak by taký Genesis alebo Jethro Tull dostali odo mňa poriadne.. ale zase ja by som dostal od vás.

hejkal @ 10.01.2012 19:47:48
Rozumiem yngwiemu3. Mám pochopemnie aj pre radikalizmus mladosti. Dokonca mi vôbec neprekáža právo na vyjadrenie negatívnych emócií. Ale o inom som chcel, gunslinger, náhodou občas písať o niečom, čo sa mi nepáči, je celkom zábavné. Dokonca to má až očistné účinky, keď ťa niečo poriadne vytočí. :)

yngwie3 @ 10.01.2012 20:21:57
to gunslinger: Si skutočne presvedčený o tom, že začiatočník má absolútne právo kritizovať neprimeraným alebo akýmkoľvek iným sposobom Majstra, aj keď on sám osobne sa ešte nedostal ani na prvú drážku Shades of Deep Purple ? A čo tak trocha skromnosti, usilovnosti, sebazaprenia a časom sa možno ukáže, že hlboké myšlienky z mladosti začínajú naberať nepríjemnú plytkosť.

gunslinger @ 10.01.2012 20:32:42
toto by bol zaujímavý a dlhí rozhovor ale toľko sa mi do klávesnice nechce klipkať , takže uznám máš pravdu nebudem sa hádať aj keď to bolo trocha agresívnejšie..

Jarda P @ 10.01.2012 21:07:37
Pod vlivem zdejšího zatracení "slabších" desek velikánů si dávám večer "odpadů". Deep Purple-Stormbringer a Slaves and Masters, Uriah Heep-Wonderworld. Opět se utvrzuji v tom, že se jedná o skvělé a nedoceněné desky. Kéž by v dnešní době vznikalo víc věcí, které by se jim aspoň přiblížily.

vmagistr @ 10.01.2012 22:00:32
yngwie3: my mladí jsme holt radikální, občas až příliš. Taky si ale nejsem jistý, zda Tvá kritika moonyho názoru byla adekvátní.

Kdyby totiž moony coby bubeník na albu strhal bicí stopy nahrané Ianem Paicem s tím, že se jedná o podprůměrný výkon - ano, v tomto případě by kritika podaná způsobem, jaký jsi použil, byla naprosto na místě.

Jenže moony tuto desku hodnotil coby "obyčejný" posluchač a to, že ji shledal jako slabou, snad ještě není důvod k jakémukoliv napomínání. Je to názor jako každý jiný - subjektivní, ale legitimní. Moony navíc v závěru své recenze album uznává jako "profesionální výkon" - neprojevil tak kapele úctu dostatečně?

PS: The House of Blue Light ve své sbírce mám, s moonyho názorem se sice úplně neztotožňuji, ale toleruji jej.

moonySK @ 11.01.2012 20:05:53
yngwie3: Neviem, ako a čím som tak strašne ukrivdil tomuto albumu. Robím recenziu ako hudobník a ako poslucháč. Necítim z tohto albumu žiadnu KOLEGIÁLNU iskru, a preto si myslím, že veci ako Call of the Wild, Strangeways alebo Hard Lovin Woman nepatria ku mojim obľúbeným, a preto ich nazývam vatou, alebo ak chceš, plevelom medzi ružami.

Neviem ako si prišiel k tomu, že som nič nedokázal, ale asi to bude tým, že ty brnkáš struny 35 rokov a ja iba 7 rokov "trieskam" do bicích. Je to vtipné, ale nie je to diskriminácia? Predsa ten, kto neurobil nič na tejto poondiatej hip hopovej a popovej scéne kde vládne Desmod a Rytmus sa nemôže vyjadrovať o albume s určitou dávkou pohŕdania. Prepáč mi yngwie, ale vieš kde ťa môžem mať potom, čo si napísal takýto príspevok. Mladý nemladý, pri rocku nie sú hranice.

luk63 @ 12.01.2012 12:30:00
Pozoruji tuto debatu se zájmem, ale nebudu se k ní vyjadřovat. Jenom uvedu, že jsem si včera večer v klidu toto album poslechl a dvě hvězdičky jsou, myslím si, jeho podceněním (tak špatné to opravdu není!) - já bych dal slabší čtyři.

yngwie3 @ 12.01.2012 18:01:45
to moonySK: Takže už len na záver. Ako starší muzikant mladšiemu Ti želám veľa hudobných úspechov, a aby si sa vo svojej tvorbe dostal aspoň na úroveň tej VATY.

Cossack @ 12.01.2012 21:06:53
Yngwie, opožděně (ale přece) – vůbec nemáš zač! A (už) plně rozumím... ;-) (ad yngwie3 @ 10.01.2012 20:21:28)

PaloM @ 13.01.2012 10:24:15
Jeden z tých albumov, čo tu vyvolal najdlhšie diskusie. U mňa nič nové, názor mám po starom :-)

joel @ 23.09.2018 09:59:52
1 hvězda: velice špatné - neposlouchatelné, 2 hvězdy: špatné - jednou a dost, 3 hvězdy: dobrý - dá se poslouchat, 4 hvězdy: velmi dobré, 5 hvězd: vynikající, výjimečné. U tohoto alba dát dvě hvězdy? Rock není asi Váš šálek čaje.

Určite jedna z najnenápadnejších dosiek od Deep Purple. Málo spomínaná a od začiatku dosť v pozadí záujmu fanúšikov. Samozrejme, keby som si mal zobrať na opustený ostrov jednu z dosiek od DP, nebola by to táto, ale In Rock. No napriek tomu má svoju vysokú kvalitu a piesne ako Bad Attitude, The Unwritten Law sa v tvorbe Deep Purple určite nestratia. Call of The Wild sa vyznačuje melodickým, spevným refrénom. Mag Dog, svižná párplovčina s peknými sólami Jona a Ritchieho. Black & White a Hard Lovin´ Woman sú slušný priemer na nahrávke. Ešte by som vyzdvihol Strangeways, ktorú radím k najvydarenejším na albume. Mitzie Duprie je taká veselôstka. Album končí svižnou piesňou Dead Or Alive .S riadnym odstupom od vydania a ovplyvňovania dobovej kritiky album hodntím ako veľmi dobrý, v hviezdičkach blížiaci sa k štyrom. A keďže Deep Purple majúu mňa protekciu, tak štyri hviezdy.
reagovat

PaloM @ 05.11.2011 10:26:27
Reakcia pod Branovou recenziou :-)
PaloM @ 11.03.2011 06:57:21

Mohyla, aj keď ma už tento album nebaví, je mi sympatické tvoje zaujatie pre Párplov.

Cossack @ 05.11.2011 10:53:46
Ať tady je i něco „delšího”, zkopíruji sem část mé reakce na toto album z 12. 3. 2011:
"The House Of Blue Light" jsem slyšel hned po vydání, natěšen předchozím vynikajícím comebackem. I když nejde o špatnou desku, horší než "Perfect Strangers" je určitě; pro mě mnohem...

Nově dodávám, že bych si na ten „opuštěný ostrov” vybral, stejně jako Mohyla, album "In Rock", ale i to, že desku nepovažuji za , což ostatně dosvědčuje i skutečnost, že ji ve své sbírce mám (třeba narozdíl od prvních alb DP).
A aby nevznikly žádné nejasnosti dodávám, že za vyložený „propadák” nepovažuji žádnou desku Deep Purple...

adam @ 05.11.2011 11:06:05
Neviem si pomoct, ale tento album podobne ako aj dalsie dva po nom som pocul len raz a nicim ma nezaujali. podla mna uplne dno tvorby DP. O to viac ma potom potesil Purpendicular. Ono asi je pravda ze treba vediet odist. Ten comeback v 1984 bol asi omyl. Aj keď perfect strangers je super album. Viem ze to znie trosku rozpoltene ale vsetko po comebacku uz nedosahuje ani len naznaky originality ktorou vtrhli na rockove nebo albumom In Rock....

hejkal @ 05.11.2011 11:13:27
Samozrejme, môj postoj je taký, že - doba temna - tomu zodpovedajúca produkcia. Ale je fajn, že si aj toto dielo našlo svojich fanúšikov, nič nie je desivejšie ako umenie bez adresáta.

Mohyla @ 05.11.2011 11:27:58
Adam, Tvoj postoj beriem, keď sa človeku niečo nepáči, tak sa nepáči. S tým sa nedá nič robiť . Len by som si netrúfol po jednom počutí objektívne niečo hodnotiť, možno by to chcelo viackrát si album pustiť, možno tam nájdeš niečo, čo sa Ti páči. :-)

adam @ 05.11.2011 11:41:39
Mozno. Ale vacsinou sa mi potvrdilo ze ak sa mi nieco nepaci, moze sa stat ze sa mi to zapaci. Ale ak ma nieco nezaujme, nudi, pripadne mi to pride ako opakovanie sam seba, tak take ma uz nedrapne. Dokonca aj taky album ako who do we think we are je podla mna uz len opakovanim sa. A to sa povazujem za DP fanatika s kompletnou diskografiou (radovou) nie bootlegy a vsetky koncerty co vysli poslednych 10 rokov.

adam @ 05.11.2011 11:50:37
A este jeden postreh. Vsetko je to otazka vkusu. napriklad mnohym sa tu nepaci abandon, ktory ja osobne zeriem. Takze ono je to asi jedno co som tu popisal. nech zije muzika, nech zije rock.

Cossack @ 05.11.2011 13:13:17
Až teď jsem si všiml, že jsem nepodařeným kopírováním odstranil jedno slovo ve větě, takže oprava:
„...ale i to, že desku nepovažuji za „propadák”, což ostatně...”

mikepis @ 05.11.2011 19:26:56
Tak tu som nuteny prevelmi suhlasit s recenzentom. Pri vsetkej ucte In rock znie dnes dost archaicky, ako produkcia 70-tych rokov. Za to In Rock isto nemoze, v svojej dobe to bol verim ze skvost. Pustal som si ho vo veku medzi 20-30, no dnes ani nahodou.

House of Blue Light - aj ked znie ako ako B-strana Perfect Stranges, mi sedi ovela viac. Modernejsi zvuk, ustalenejsi prejav, skvosty Bad Attitude a Mitzi Supree. Pridavam sa k nesmelo protestujucej mensine.

Pravda je aj vsak, ze okrem Purpendicularu to po tejto platni je zo strany DP zufalstvo.

Petr Gratias @ 09.01.2012 19:28:05
For Mikepis.....
tady je cítit ta rozdílnost vnímání.
Nevím o jakém archaickém soundu hovoříš. Alba In Rock a Machine Head jsou názornými ukázkami hardrockové klasiky, která je v jistém slova smyslu nedotknutelná. Skupina jimi otevřela dveře do širokého prostoru a stanovila pravidla, na kterých stojí hardrocková architektura.
Jsou stejně význámná jako Are You Experienced? a Electric Ladyland od Jimi Hendrixe, nebo Led Zeppelin II a Led Zeppelin (runové album).
V daném žánru by to znamenalo s ohledem na historické souvislosti, jako bys chtěl zpochybnit Mozarta nebo Bacha.

Možno som podivín,ale mám rád túto platňu.Dom modrého svetla je podľa mňa iba o chlp horšia,ako jej staršia sestra Perfect strangers.Nahrala ju tá istá hviezdna zostava. A ja som sa k nej dostal pár rokov po jej vydaní,keď mi ju na kazetu nahral bratranec z gramofónovej LP platne,ktorá vyšla u nás v licencii,myslím že v Opuse.Od úvodného zlého prístupu cez zúrivého psa(ktorého mám obzvlásť rád),je to čierne na bielom a potvrdí to aj beznádejne zamilovaná žena a španielsky lukostrelec,sa jedná o čistú priamočiaru párplovčinu,ktorú tak milujem.Živý alebo mŕtvy.Avšak na jednu skladbu sa vždy výnimočne teším a to je predposledná Mitzi Dupree.Takmer bluesová rozprávka s typickým párplovským Blackmooreovým riffom,rozpráva skutočný príbeh o tom,ako sa Ian Gillan cestou lietadlom civilnou linkou zoznámil so zvláštnou umelkyňou Mitzi,ktorá za živila tým,že niekde v bare v Hong Kongu vystrelovala ping-pongové loptičky zo svojej...ehm..mušličky :-))).Iana Gillana to samozrejme zaujalo,veď koho by aj nie...mňa napríklad tiež.A vždy keď počúvam túto skladbu si predstavujem nahú Mitzi niekde v zafajčenom bare ako stolnopenisovými loptičkami triafa šikmookých nadržancov:-).Zaujímavé je,že na mojom CD je rok vydania 1986,tu sa píše rok 1987,ale to je vlastne jedno.Tresknem tomu hneď z rána päť hviezdičiek a to hlavne kvôli Mitzi.Och Mitzi...

PS.Túto recenziu píšem skoro ráno dúfajúc,že všetky deti a najmä jeden pán,ktorý sa všetkému rozumie ešte spia :-).
reagovat

PaloM @ 11.03.2011 05:57:21
Brano, jeden pán, ktorý všetkému nerozumie, už nespí. No, recenzia je na 6 hviezdičiek, dobrá zábava. Vystreľovanie loptičiek si živo predstavujem. Do oka by som nechcel dostať.
Mal som LP v našej licencii a vtedy sa mi páčila. Album však postihol opačný osud, ako obyčajne zažijem s touto skupinou. Kým som si iné ich albumy postupne obľúbil, Dom s modrým svetlom mi zošedivel. Ale historickú úlohu splnil. Pomáhal preklenúť horšie časy, ktoré sa na Deep Purple ešte len chystali. A súčasne, v 80. rokoch som bol vďačný za každú licenčnú LP.

martin69 @ 11.03.2011 06:58:23
Brano : pěkné vyznání.Podivín podle mne nejsi.Pro mně je dobrá,pro tebe výborná.Tak to má být.
Na mém cd je leden 1987.
Pěkně napsaná recenze výborné kapely.To že má každý na jejich desky,trochu jiný názor, je jen dobře.Na čem se určitě shodnem,že Deep Purple je výborná kapela.Která pod svou vysoko postavenou laťku zatím nikdy nesklouzla.
Díky za tvůj názor.Ten mě zajímá.

Brano @ 11.03.2011 08:25:34
Palo,mne dom s modrým svetlom zatiaľ nezošedivel ,čomu som veľmi rád.

Martin:Ja mám CD remaster z roku 1999 a je tam rok pôvodného vydania 1986,ale ako som povedal,to nie je podstatné,podstatná je muzika.

martin69 @ 11.03.2011 08:28:58
Brano : pro mne to také není podstatné.

@ 11.03.2011 09:05:33
Podstatné to není, minimálně zajímavé určitě ano. Imho klasický případ desky, která je komplet hotová a připravena k vydání v jednom roce, nakonec ale vyjde až na začátku roku dalšího. (The House of Blue Light podle Wikipedie vyšlo January 12, 1987.)

Podobné příklady: debut Blue Oyster Cult (mám jednu starší CD verzi, kde je uveden rok vydání 1971, přitom je známo, že album vyšlo až v lednu 1972, i když bylo na podzim 71 kompletně hotové), Van Halen - 1984 nebo (nedávno propíraný) nejasný rok vydání u Nazareth - No Mean City.

Pak jsou tu případy, kdy je deska připravená k vydání, někdo to stopne a vyjde to až po několika letech. Takových je hodně. (Jeden za všechny: Poison - Crack a Smile, komplet hotovo v roce 1995, vyšlo až 2000.)

Opravdu pořádný chaos je kolem dat vydání některých raných alb Heart (viz jejich profil).
O takovém živáku Cheap Trick at Budokan, jsem si dlouho myslel, že vyšel až v roce 1979. Ve skutečnosti jde o datum vydání v USA. V Japonsku to vyšlo normálně už v roce 1978.

A nakonec přihodím obligátní, ale hodně zajímavý příklad z tuzemska: Pražský výběr a jejich deska, která vyšla/nevyšla v roce 1982.

martin69 @ 11.03.2011 09:12:56
Souhlas.Občas je v tom binec.Zrovna včera jsem řešil BTO - Not Fragile,na mém cd je rok vydání 1973.Přitom vyšlo v roce 1974.

moonySK @ 11.03.2011 12:57:55
Brano, veľmi zaujímavé hodnotenie. Ja by som teda tejto platni určite 5 ***** nedal.

martin69 @ 11.03.2011 13:09:23
moonySK : já také ne.Jenom že to se mě líbí.Každý album slyší jinak.Důležité je, jestli se líbí.Počet hvězdiček není až tak důležitý.
Dal jsem mu tři.To pro mě znamená,že je dobré.Poslouchám ho tak jako tak.Ostatně jako všechny alba Deep Purple.Kromě prvních tří alb.Ty mě moc neoslovují.

moonySK @ 11.03.2011 13:28:47
Raz platí, koľko ľudí - toľko chuti :). Napríklad ja osobne by som House of Blue Light dal 2, ale takým ako Shades of Deep Purple, Book of Taliesyn alebo eponym 5 hviezd. Ale Deep Purple milujem, a to je hlavné :)

martin69 @ 11.03.2011 13:32:17
moonySK : jasně!Souhlasím,tak to má být.

Brano @ 11.03.2011 14:04:09
MoonySk:Ty si túto recenziu ani nemal čítať,keď máš len 12 rokov!Toto je recenzia mládeži neprístupná!Ešte ma obžalujú z ohrozenia mravnej výchovy mládeže.Chlapče,na toto sú paragrafy,sakra :-).

Brano @ 11.03.2011 14:11:57
Martin69:Mňa tiež prvé tri platne nejako zvlášť neoslovujú,ale od In rock to má teda iné grády!

moonySK @ 11.03.2011 14:51:35
Brano:
1. Po prvé - "táhne" mi na 14.
2. Kiež by si vedel, ako to tu u nás v DCA funguje :D.

martin69 @ 11.03.2011 15:27:19
Brano : jasně.Souhlasím!

Apache @ 11.03.2011 15:38:30
martin69 & Brano: To jako ignorujete (nebo vás neoslovuje) Hush?

martin69 @ 11.03.2011 15:42:25
Apache : proč bych ho měl ignorovat?Je to singl,nazpívaný Gillanem.

martin69 @ 11.03.2011 15:46:39
Ou chyba s Gillanem.Ale proč bych to měl ignorovat nechápu.

martin69 @ 11.03.2011 16:05:02
Psal jsem hodně zbrkle.Hush jsem spletl s Hallelujah.Nevadí.Nepsal jsem že první tři alba neposlouchám.Jen že je moc nemusím.Při poslechu Deep Purple dávám přednost deskám od In Rock výš.To už je hudba o trochu nečem jiném.

Apache @ 11.03.2011 17:46:22
V pohodě. Napadlo mě, že sis to spletl s Hallelujah. Takové věci se mi stávají dnes a denně.
Můj dotaz samozřejmě vychází z faktu, že Hush je na jedné z prvních tří desek DP, které tebe a Brana neoslovují.
Tak mě zajímalo, jestli nemusíte ty desky sakumprásk a nebo si z nich občas něco přece jen dáte (jako třeba zrovna Hush).
Ono se toho na Progboardu hodně napovídalo ve stylu jako že "poslouchám vždy kompletní alba, výběry nebrat", ale to v některých případech určitě není úplně nemasochistický přístup k věci, jestli mi rozumíš.

martin69 @ 11.03.2011 17:50:25
Rozumím.Občas pustím celé alba.Občas stačí Singles A's & B's.

Brano @ 11.03.2011 18:03:52
Apache:Hush mám samozrejme rád,tiež Maandrake root,Emarettu,alebo symfonický April.Ale ako celok ma prvé tri platne "neberú" zďaleka tak ako In rock,Fireball,Machine head...Skrátka nemá to ešte ten správny párplovský šmrnc.To je však iba môj názor,neberte to ako písmo sväté.Dúfam,že ma jeden múdry ujo zas za toto nezdrbe.

Brano @ 11.03.2011 18:12:47
MoonySk:Tak prepáč,keď Ti už ťahá na 14 tak to si už veľký chlap :-).Mohol by si mi byť takým mladším synom:-).

martin69 @ 11.03.2011 18:13:27
Brano : snad ne.Anebo to odnesem oba :-).

Cossack @ 12.03.2011 00:09:42
"The House Of Blue Light" jsem slyšel hned po vydání, natěšen předchozím vynikajícím comebackem. I když nejde o špatnou desku, horší než "Perfect Strangers" je určitě; pro mě mnohem...
Pokud jde o rok vydání, tak na mém (americkém – což může hrát roli) vydání je na desce rok 1986, ovšem na jejím vnitřním obalu figurují roky oba, 1986 i 1987. Nejspíš je to tedy ta „klasická” situace, kdy je deska hotová a nachystaná k výrobě, ale čeká se na začátek nového roku.

Po skvělé comebackové desce , jsem si s velkým očekáváním donesl z burzy ve Slovanském domě House Of Blue Light domů a s prvním poslechem přišlo trochu zklamání , které nenapravilo ani dalších x poslechů . Deska to není špatná , ale něco ji chybí a já dodnes nedokážu říct co . Možná větší nasazení ? V tvorbě Deep Purple je to pro mne dobrá deska .
reagovat

PaloM @ 19.01.2010 09:53:07
Podobné pocity som mal po kúpe LP. Perfect Strangers je príliš dobrý album a na tomto recenzovanom nie je ani zďaleka tak kvalitný hard rock. Ale nezatracujem to, vcelku príjemný posluch v porovnaní s tým, čo nasledovalo až do Purpendicular.

luk63 @ 15.09.2010 12:24:18
Včera večer jsem si snad poprvé v životě tuhle desku pořádně v klidu poslechnul. Není tak výborná, jako Perfect Strangers, ale rozhodně je dobrá a potěšila mě. Asi si jí brzy pustím zase...

Zdeněk @ 15.09.2010 15:11:31
Samozřejmě - klasičtí Deep Purple mají vždy vysoký standart

Klidně dám ****, protože já jsem přesvědčen, že je to dobrá deska. Vzpomínám, jak na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích prodávali u stánku toto LP. Všichni kupovali, ale pořád opakovali, že to už není jako dřívější DP. Ano i já jsem tehdy podlehl a také jako ostatní dokola opakoval, že už to není jako IN ROCK nebo MACHNE HEAD. Desku jsem odložil a dalších dvacet let jsem si na nadšení, že je možné oficiálně zakoupit LP od božských DP v ČSSR nevzpomněl. Až letos jsem se dostal k nové verzi live Nobody's Perfekt, které je ve verzi 2CD a dříve nevydaným kouskem je zde skladba z „The House of Blue Light“ Bad attitude. Uvědomil jsem si sílu této skladby a vzal do ruky dvacet let starý vinil a zjitil, že jsem vlastně tou deskou nadšený. Opatřil jsem si CD a v autě ohrál asi třikrát dokola a všem co stále do zblbnutí uznávají jen sednou dekádu, můžu vzkázat, že šidí sami sebe, protože tohle šlape jako hodinky a o melodie zde opravdu, ale opravdu není nouze.
reagovat

PaloM @ 08.03.2008 20:50:13
V porovnaní s dnešným pop-rockom možno dobré,
v kontexte celej tvorby DP pre mňa max 2 hviezdičky za 2 pesničky (LP platňu som veľmi skoro predal a doteraz neľutujem). Z tej éry znesiem Perfect strangers, potom dlho nič, až Purpendicular a s párplami (navžy?) končím pri Abandon. Zrejme pre mňa uzavretá kapitola.

Brano @ 08.03.2008 21:31:05
Súhlasím.Ja mám tiež veľmi rád túto platňu.Myslím si,že je u poslucháčov dosť podceňovaná a to neprávom!