Antony - @ 01.04.2024 | #

Deska A Passion Play pokračuje v nasazeném stylu dlouhých kompozic, co strana LP, to jedna část díla. Zdánlivě zopakovaný model z This As A Brick je ve skutečnosti velmi odlišný v přístupu a pojetí. Hudba více slouží textu, příběhu, vývoji motivické linie. Promyšlené nástrojové linky se pohybují v uvolněnějším prostoru, mají plastičtější charakter a odlehčenější aranže. Razance některých pasáží zůstává zachována, tyto ovšem z celku více vynikají, neboť jsou obklopeny pasážemi výrazněji lyričtějšími. Místy se přidává velmi působivý klavír. Scénická až taneční stylizace se podepisuje ve všem. Zpěv má více poloh, nejenom sžíravě kousavou, ale i vážnější výpravnou, až někdy i sebeparodickou. Vůbec vyjadřovací škála ještě narostla a překypuje barevností, tisíci odstíny nálad. Zpěvák se převtěluje do různých postav a brilantně dokáže vyjádřit jejich charaktery.

Střípky motivů, zdánlivě poházené na ploše třičtvrtěhodiny vytvářejí mozaiku různých dějů, od baladicky zamyšleného, přes plesově nazdobený, až po temná podobenství. Dílo jde tak více do hloubky a pro svou jinotajnost zůstane v mnoha svých významech navždy neodhaleno. Hlavně bez znalosti jazyka na úrovni rodilého mluvčího a obeznámenosti se tehdejšími reáliemi. Tím spíše se ale dává každému možnost, jak si Passion po svém užít. Zajícovo pošahané hledání brejlí je jeden z nejulítlejších momentů britské rockové hudby, srovnatelné s FRUUPP, nebo GRYPHON, a způsob, jakým vybočuje, nelze nemilovat. Nebo lze?

Právě proto, že A Passion Play není taková nálož jako jeho předchůdce, dokáže posluchače víc obejmout. You kangaroo, you can! To je jako z Monty Pythonů. Naivní snovost, zamotanost a neuchopitelnost britského pojetí příběhů je zde chutně a vkusně podaná. Více, než kde jinde, zde platí, že každý poslech přináší nové zážitky. Užívám si, a chci ještě!

JETHRO TULL se podařilo předvést vrcholný umělecký výkon, už potřetí v řadě. Mimořádně vyspělé dílo. Je nádhera, že taková hudba existuje.

Antony @ 03.04.2024 23:27:24 | #
Judith:
Jo. A teď si vybav, kam jsem to napsal, a co jsem (ne)napsal.
Kam - na Rockboard, kde se potkávají lidé, kteří JETHRO TULL zcela jistě znají už z podstaty svého zájmu. Pojem "všichni" (nebo "každý") platil pro tyto lidi, ne pro čtenáře Novinek, nezletilé Tik-Tokery a babky na Zelném trhu. "Kdo hudbou žil", ano, přesně. Několikrát jsem se na tento aspekt snažil poukázat, marně. 
Co - napsal jsem postoj, názor, stanovisko. To znamená jakýkoli, jakékoli. Klidně počáteční, průběžný/é, nehotový/é, pracovní. Ne definitivní, vyhraněný/é, jasný/é, to si tam už dosazuješ sama. I na tohle jsem se snažil prstem ukázat, ale marnost nad marnost.
Někdy je lepší držet se textu, nikoli doměnek. Ty jsou ambivalentní.
Jediný smysl mého sdělení byl - tehdy nemohl posluchač art rockové hudby tuto kapelu minout.