Kansas - Leftoverture (1976)
Reakce na recenzi:

Nasládlý vícehlas na začátku a opakovaná refrénová smyčka doplněná velice přístupnými nástrojovými linkami předznamenávají, že včíl půjde do tuhého. Cukrkandlové melodie zablemtávají ozubená kola rockové mašiny, až se tato podobá slimáku. Nastal zlom v projevu, v soundu, ve stylové orientaci. Vykročilo se k ovládnutí stadionů napěchovaných fanoušky. Všechno je hezoučké, hodňoučké, usměvavoučké. Změna ne nepodobná tomu, co předvedli o dva roky později čtvrtým albem JOURNEY, kdy po vynikající trojici desek vyměnili zpěváka a nasadili masku úlisné a vrtivé po(m)piny.
Tady tomu tak naštěstí není zcela, jen částečně. Muzika je postavená tak, aby zaujala snadno a lehce, aby byla nenáročná a přítulná. Aby se i při kulisovém poslechu z rádia dostavil pocit libý až libový. Frajer. Při pokusu o prozkoumání hloubky díla se poměrně rychle naráží na dno. Holt cukrové vaty se nenajíš, jedině brzy přejíš, zkazíš žaludek a jsi upatlaný. Přihrbené a servilní ťukání piána? Rejstříky jako z laciných samohrajek? Dětský sbor? Ble, kde se můžu umejt, prosím?
Tristní pocity mne naplňují po většinu stopáže nahrávky. I ta instrumentální sóla jsou jaksi plochá a bez šťávy, jsou stejně jako zvuk sterilní a nezáživná. Ani rozmáchlejší skladby nenavodí pocit oduševnělé hudby. Jen hodně nafouknutá bublina s měňavými barvami, pozlátko pro davy. Skladba za skladbou jako umělohmotná napodobenina pravých perel. Zdálky jsou podobné, ale jak si na ně sáhneš.. Postupně vše přeroste v prudící kolovrátek. Váhal jsem, jaké udělit finální hodnocení, ale protože po poslechu zůstává silná pachuť, dávám celkem jednoznačně 2*. Desku vlastně zachraňuje jen závěrečná klasicistní a tak trochu ELP-oidní Magnum Opus, kde se chlapci alespoň na chvíli vzpamatovali.
Fakt, že tahle bublifuková měňavka brzy splaskla, je v mém verdiktu rozhodující. Z podbízivé a plytké hudby se vždy otřásám nelibostí. Leftoverture je kryokomora, která zmrazila emoce na kus ledu. Nahradila je lákavou barevnou nálepkou. Jenže já jim todle nežeru. A vůbec mne nezajímá, kolik zlaťáků jim tato nádhera vydělala.
USA CD Kirshner ZK 34224 (1991)
Dynamic range – DR11
43:28
Antony @ 05.02.2023 19:44:59 | #
hejkal:
Tady to mám jinak než ty, i než většina ostatních. Prostě to tak je, když se mi něco nelíbí ani po mnoha pokusech, je nutno to přijmout.
Těch paralel by se dalo najít hodně. QUEEN jsou dobrý příklad. Každá kapela prodělala svoji vlastní křivku vývoje. Protože jsem v rozepsaných recenzích KANSAS už někde v osmdesátkách a pořád mne baví, tak mohu říci, že tato kapela dokáže obhájit svoji stylovou tvář i v horších časech. Tím se běžným pomp amerikám vymyká..