Reakce na recenzi:

TomKas - @ 17.03.2011

Těžko v celé diskografii Yes najdeme kontroverznější album. Na jedné straně je nadšeně vyzdvihováno jako zcela ojedinělý mistrovský kus z díly britských progresivistů, na straně druhé je zatracováno a častováno takovými tituly, jako nejnudnější progresivně rockové album nebo zcela zbytečná deska.

Tales From Topographic Oceans vzniklo v hlavně Jona Andersona během turné v Japonsku, kdy hledal inspiraci ve spisech Shastric. Druhým, velmi blízce angažovaným člověkem v tomtom megalomanském projektu byl kytarista Steve Howe. Právě Anderson a Howe dali celému Talesu základní koncept, který pak byl ve studiu následně rozvíjen ostatními spoluhráči. Rick Wakeman, který se ještě donedávna netajil svým výrazně negativním postojem k albu (jeho kritika spočívala zejména v délce celého díla - přeci jen vydat studiové dvojalbum, které by na každé straně dlouhohrající LP obsahovalo pouze jednu kompozici byl čin nepochybně odvážný) si při nahrávání protrpěl své. Jon Anderson totiž pro navození té správné tvůrčí atmosféry nechal nahrávací studio patřičně dozdobit otepy slámy a různými jinými artefakty v podobě umělých zvířat atd. Rick pak musel nechat všechny své klávesy vyčistit od brouků a jiné hmyzí havěti, která mu do nástrojů během nahrávání nalezla.

Jaký tedy Tales From Topographic Oceans je? Je to hluboce duševní záležitost, jejíž rozměr lze jen těžko nějak exaktně definovat. Přirovnání k hudebnímu oceánu je určitě namístě. Album vyžaduje soustředěný poslech v nerušeném prostředí a efekt se zaručeně dostaví. Veškeré atributy, které od Yes očekáváme jsou na albu samozřejmě přítomny, avšak na mnohem větší ploše, než u jiných studiových počinů. A tak jako při plavbě nekonečným oceanán narazíte na bezvětří, které je náhle přerušeno bouří a běsnícím vlnobitím, tak je tomu i při poslechu tohoto nadčasového díla.

Záměrně hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože Close To The Edge je u mně přeci jen o malinký stupínek výš, ale je to opravdu jen o fous.