oř - @ 01.05.2018 | #

S příchodem Michaela Schenkera se UFO proměnili z kostrbaté spaceové družiny v čistě rockovou, vyhladověle živočišnou formaci. U spousty kapel zůstává podobná změna takřka nepovšimnuta, pro UFO je příznačný faktor zcela opačný. Při zevrubném porovnávání Michaela Schenkera s Mickem Boltonem dojdeme k závěru, že jsou oba typově diametrálně odlišní, skladatelsky i ve způsobu hraní - takřka jako voda a oheň. Když u ufounské kolébky stály kdysi tři sudičky, přiřkly této partě úděl stát se rockovou hvězdou první velikosti a s třetím studiovým albem Phenomenon se jim to skutečně podařilo.

Všecho podstatné se točí okolo nabušené Němcovy šípovky. Ta rozlévá lávu, plive síru a soptí kusance kamení kam oko posluchače pohlédne. Bravurně zrežírované dílo, ve kterém se střídá úderná energie se sentimentem stejně sebejistě jako blahodárné instrumentální výkony s atmosférou chytající vás za hercnu. Plný kotel pro Schenkerovo nejlepší album nejen s Ufo.

vmagistr @ 02.05.2018 11:18:31 | #
On ten obrat k melodičtějšímu rocku nebyl zas tak náhlý. Už s Bernie Marsdenem, který v kapele hrál před Schenkerem, se UFO tomu boltonovskému space-rocku začali vzdálovat. Phenomenon vnímám ještě jako přechodovou desku, na některých skladbách (Space Child, Queen of the Deep) je totiž určitý vliv té předchozí etapy ještě pořád znát. Od Force It je už ale směřování kapely naprosto zřejmé.