UFO - Phenomenon (1974)

S příchodem Michaela Schenkera se UFO proměnili z kostrbaté spaceové družiny v čistě rockovou, vyhladověle živočišnou formaci. U spousty kapel zůstává podobná změna takřka nepovšimnuta, pro UFO je příznačný faktor zcela opačný. Při zevrubném porovnávání Michaela Schenkera s Mickem Boltonem dojdeme k závěru, že jsou oba typově diametrálně odlišní, skladatelsky i ve způsobu hraní - takřka jako voda a oheň. Když u ufounské kolébky stály kdysi tři sudičky, přiřkly této partě úděl stát se rockovou hvězdou první velikosti a s třetím studiovým albem Phenomenon se jim to skutečně podařilo.

Všecho podstatné se točí okolo nabušené Němcovy šípovky. Ta rozlévá lávu, plive síru a soptí kusance kamení kam oko posluchače pohlédne. Bravurně zrežírované dílo, ve kterém se střídá úderná energie se sentimentem stejně sebejistě jako blahodárné instrumentální výkony s atmosférou chytající vás za hercnu. Plný kotel pro Schenkerovo nejlepší album nejen s Ufo.
reagovat

steve @ 01.05.2018 12:40:08
Nezbývá mě než souhlasit. Fenomenální album, stejně jako další společné desky Michaela se základem UFO. Každý rok splodit tak silnou desku, to už se dnes neslyší.

pinkman @ 02.05.2018 06:04:36
Tak Schenker má těch nejlepších desek trochu víc a nechci se hádat které to jsou. Zasloužil by podobný pomník jako Ritchie Blackmore, i když s UFO nedosáhl tak vysoko jako jmenovaný s Deep Purple. Kytarista je to excelentní, vlastně takový střední revolucionář počátku sedmdesátých let. Technikou i zvukem.

EasyRocker @ 02.05.2018 06:55:58
No teda nic proti, ale já radši ty jejich progové začátky. Kostrbatý je spíš tenhle jejich přerod o 180 stupňů. Tam bych uvažoval o změně jména, protože prví dvě desky a tohle, to jsou dvě zcela jiné kapely. Neznám vůbec moc kapel, které by se takhle otočily na obrtlíku.

steve @ 02.05.2018 08:46:05
Easyrockere ubezpečuji tě, že patříš k malé hrstce, která preferuje úvodní dvojici nahrávek před klasickými UFO s Michelem. Mě ta alba nic neříkají, proto se k nim stavím podobně, jako ty k těm klasickým. Kdyby UFO nešáhli po hard-rocku, byli by dnes okrajovou záležitostí podobně jako mnoho krautrockových kapel z Něměcka.

jirka 7200 @ 02.05.2018 08:53:25
Já mám rád i ty desky bez Michaela Schenkera. Ta změna stylu mi osobně nepřijde nijak nepochopitelná. Michael udal směr.

EasyRocker @ 02.05.2018 08:58:11
Tak jasně, to všechno se otočilo kvůli němu.

vmagistr @ 02.05.2018 11:18:31
On ten obrat k melodičtějšímu rocku nebyl zas tak náhlý. Už s Bernie Marsdenem, který v kapele hrál před Schenkerem, se UFO tomu boltonovskému space-rocku začali vzdálovat. Phenomenon vnímám ještě jako přechodovou desku, na některých skladbách (Space Child, Queen of the Deep) je totiž určitý vliv té předchozí etapy ještě pořád znát. Od Force It je už ale směřování kapely naprosto zřejmé.

northman @ 02.05.2018 12:10:48
vmagister: Ufo jsem v době vzniku Phenomenon sledoval, ale po dchodu kytaristy Micka Boltona k nim nastoupil Schenker a vydali Phenomenon. Marsden hrál na které desce?

vmagistr @ 02.05.2018 12:49:35
northman: Bolton z UFO odešel v lednu 1972. Od února do října s kapelou spolupracoval Larry Wallis, se kterým UFO odjeli i nějaké koncerty po Evropě, ale oficiální nahrávka z toho nebyla žádná (nějaké bootlegy určitě existují). Když se Wallis nepohodl s frontmanem Moggem a z kapely se musel pakovat, přibrali UFO mladého Bernie Marsdena. Ten s nimi - kromě koncertování po Německu (opět by měl být dostupný nějaký ten bootleg) - během příprav na natáčení nové desky udělal několik demosnímků (Sixteen, Oh My), jenže pak UFO potkali Scorpions se Schenkerem a dál už je to známý příběh.

northman @ 02.05.2018 12:53:42
vmagistr: zdravím a děkuji za vysvětlení, UFO jsem sice v té době poslouchal, ale nebyla to srdcovka.Nezacházel jsem do podrobností.

Jarda P @ 14.11.2023 16:37:43
Já to mám naopak. Právě v těch pomalých vynikne mistrovství Schenkera. U mě navždy za 5.

Zkratka UFO znamená v češtině neidentifikovatelný létající objekt. Nebudu tady rozvíjet konspirační teorie o tom, zda létající talíře existují, či nikoli. O to mi nejde. Pouze se pokusím o lehkou parafrázi onoho významu. Skupina UFO byla pro mě dlouho takovým neidentifikovatelným rockovým objektem, o němž jsem něco mlhavě tušil (znalost skladby Doctor Doctor), ale k podrobnějšímu průzkumu jsem se dlouho nemohl odhodlat.

První dvě studiová alba jsem pominul a vrhnul se až na éru s německým kytaristou Michaelem Schenkerem. Ten se poprvé hráčsky a skladatelsky podílí na třetím albu Phenomenon a přeměňuje do té doby spíše space rockovou partičku kolem zpěváka Phila Mogga v říznou hardrockovou úderku s jasným a přímým tahem na branku. Jeho jméno také najdeme podepsáno pod osmi z deseti skladeb uvedených na desce, přičemž jedna z nich, Built For Comfort, je coververzí Willieho Dixona.

Na albu Phenomenon je hudba s ohromným nábojem, která si nehraje na žádné velké umění a posluchače od začátku drží v napětí, s jakým že riffem či sólem skupina v další skladbě překvapí. A že je co poslouchat. Od prvních tónů úvodní přímočaré Oh My se nudit nebudeme. Skupina na nás hrne jeden riff za druhým a fenomenální germánský ostrostřelec je prokládá skvělými sóly a vyhrávkami. Z jeho hry cítím mladickou invenci, zápal a radost. Stačí si poslechnout instrumentální pasáž v hitovce Rock Bottom, abych měl jasno, že tuhle kapelu můžu. Ale ještě víc se mi líbí následující píseň Too Young To No, druhá z těch, pod nimiž není Schenker podepsaný. To ale neznamená, že by jeho vklad nebyl patrný. Charakteristický jasný zvuk jeho kytary, která zde v podstatě po celou dobu sóluje, mě nenechává chladným. A když začne instrumentálka Lipstick Traces, tak to už blahem přímo pochrochtávám, vlním se do rytmu a říkám si, proč jsem nemohl takovou krásu objevit už dřív.

Jediné, co bych desce Phenomenon vytkl, je kupodivu zpěv Philla Mogga. V pomalejších kouscích mu nemám co vyknout, ale v těch svižnějších se mi zdá, že občas až příliš tlačí na pilu, čímž se z jeho hlasu vytrácí lehkost. Ale to je pouze a jenom můj problém.

reagovat

horyna @ 12.08.2017 06:16:08
Marťas díky za fajn recenzi na mou oblíbenou kapelu, na velmi oblíbené album. Phenomenom bylo jedním z prvních, které jsem od Ufo pořídil a stále patří k nejmilovanějším. Před pár dny jsem si ho s chutí připomenul a pořád mi nejvíce šmakují skladby sudé, ten jemnější odstín hudby Ufo. Tentokrát byla vrcholem parádní instrumentálka Lipstick Traces - neskutečná věc s mimořádnou atmosférou. Když né tady za pět, tak kde už pak:-)

Martin H @ 12.08.2017 06:47:00
Horyno, zdravím a děkuji za pochvalu. Já to mám s tím hvězdičkováním trochu jinak, řekl bych, že mě dokonce obtěžuje. Nejraději bych hvězdičky zrušil, ať si každý udělá názor dle přečtené recenze. Teď mi to chvílemi připomíná soutěž o nejlépe hodnocené album, ale o tom hudba přece není. Hudba je o emocích a ty hodnotit nějakými hvězdičkami nelze.

horyna @ 12.08.2017 10:00:34
Neřekl bych to lépe, jsem stejného názoru. Podstatné je se o muzice dozvědět co možná nejvíce, stupnice jejího hodnocení je značně neobjektivní a náladově iracionální.

Michálek @ 13.08.2017 22:39:22
Nádherná deska. Paradoxně u mne poslední z Schenkerovských UFO. Vyměnil jsem na burze a pak prchal z kopce dolů do Motola před komandem VB, které se toho blátivého nedělního odpoloedne počátkem roku 82 rozhodlo burziány trochu vyděsit.
To byly časy.

Jestli se tomu dá říkat štěstí, potom ano, měl jsem to štěstí že jsem hudbu anglických Ufo poznal právě prostřednictvím Phenomenon, desky jež mě tenkrát uvedla do hájemství jejich hudby, okamžitě se stala mojí oblíbenou a vyhledávanou, kterou dodnes řadím k jejich nejlepším, možná i na samotný vrchol. Samozřejmě, znal jsem předtím neustále omýlané hitovky v rádiích, ať už Doctor, Doctro, nebo Lights Out, nikdy mě ale moc nebavily, připadaly mi až příliš obyčejné, nudné a tudíž jsem o jejich muziku nejevil patřičný zájem.

Kreativita, originalita, obrovské nasazení, zápal a entuziasmus jež přišli s kytarou Michaela Schenkera znamenali pro kapelu výrazný kvalitativní posun vzhůru a všech pět studiových alb vydaných v sedmdesátých letech bylo co se týče míry vyrovnanosti velmi vysoko a neslo kapelu na euforické vlně tvořivosti, zájmu fanoušků i ocenění kritiků, pravda ke konci už to začínalo váznout, ale na hudební stránce věci to nazanechalo stop. To co přišlo poté všichni víme, osobně se domnívám že až comeback deskou Walk on Water postavill znovu Ufo pevně na zem, aby další dvě alba s Michaelem jejich statut mírně naklonili, vykazovali totiž znaky určité únavy a ne zrovna té pravé chuti spolu opět tvořit. Myslím že s příchodem Vinnieho Moora uzrála ta pravá doba na opětovné nastartování a produkci zásadních a silných alb, podobně jako v sedmesátkách.

Vše startuje rázně rytmicky uchopená Oh my- v níž nejen obrazně vyšívá Michael Schenker množství parádních sól, které skladbu nejen spojují, přímo ji utváří. Průzračně čisté klasické kytary nesoucí v sobě odkaz šedesátých let se ozývají během druhé Crystal Light, kde nás Phil Mogg nenechá ani chvíli na pochybách jak kvalitním byl zpěvákem. Pomalu se přibližuje Doktor D.- všichni víme že se jedná o největší hit kapely a najednou musím uznat že to není vůbe špatná věc, pravda, neposlouchám ji vždy, ale také mě už tak nevadí jako kdysi, pohání ji živelná baskytara podepřena dravými bicími. Naopak mezi nejoblíbenější počítám následující Space Child- se svěžím kytarovým motivem a sentimentálním zpěvem. S velkou razancí přichází další hit Rock Botom- opírající se o energický kytarový riff. V druhé půli upoutává především sedmá Time on my Hands, již třetí baladická věc s pohádkovou atmosférou, vyprávěná pomocí Schenkerovi klasické kytary. Track pod číslem devět v sobě ukrývá mistrovský instrumentální kus, jehož dojemná nálada a citlivý výraz vhání posluchači slzy do očí. Kapela se loučí další emotivní písní dotvářející onu specifickou a jímavou polohu tohoto alba.

Co říci závěrem? Vzpomenul jsem si na nedávno publikovanou recenzi Thin Lizzy- Nightlife, kde píši o albu, které se odlišuje od následujících svou melancholičtější podobou a orientací skladeb, jež kladou větší důraz na častější používání klasické kytary. A něco podobného vnímám i zde, ne že by tento jev nebyl přítomen i na dalších albech, to ne, jen zdejší atmosféra čerpající z odkazu minulého desetiletí je protknuta sevřenějším, více komorním přístupem.

PS: netuším, kolik se tu nalézá právověrných fanoušků skupiny Ufo, jsou-li ale tací mezi námi, nemají chuť se podobně jako u Rush podělit se o své oblíbence?
Navrhuji pětku nej.
U mě tentokrát bez pořadí-
Phenomenon, No Heavy Petting, Walk on Water, Visitor, a které koli jiné 70-Schenkrovské-třeba Force it- za pořádnou dávku energie.
reagovat

alienshore @ 02.04.2016 13:48:16
Phenomenon je pre mňa asi jeden z najlepších klasických albumov UFO zo 70-tých rokov a rád som ho počúval na vinyle, ďalšia vec ktorú som fakt bral vážne bol živý dvojalbum Strangers In The Night - skvelá atmosféra a energia, potom ma oslovujú albumy s gitaristom Vinniem Mooreom, s ním UFO nabrali smer ktorý mi veľmi imponuje, You Are Here alebo The Visitor sú skvelé opusy ...

Michálek @ 02.04.2016 13:55:52
Hah. UFO. Moje nej kapela. Co já už s nima všechno prožil, včetně osobního setkání s v listopadu 2006 v Praze. Miluju všechny desky od Phenomenonu až po Walk on Water. Kdybych měl ale přesto vybrat ty nejlepší, vybral bych takto:

1) Willing and the Inocent - mám moc rád Schenkerovu kytaru, ale tady se kluci opravdu pochlapili a hudebně je to, alespoň podle mne nejlepší album UFO, i když bez Michaela
2) Walk on water - nejlepší možný comeback, prostě nádhera, poslouchám vždy s maximálním potěšením
3) Lights out - vrchol tvorby UFO v 70. letech

a pak už je to jedno. Mám problém s Making Contact, především kvůli špatné produkci, a po Covenantu už poslouchám jenom výběry, např. výběr z desek s Vinniem poslouchám velice často.

horyna @ 02.04.2016 16:36:10
Alienshore: v názoru na kariéru Ufo se naprosto shodujem, etapu s V.Moorem mám také ve značné oblibě, těžko spekulovat jaká by byla kvalita desek bez jeho účasti a kdo by obsluhoval šestistrunku?

Jarda P @ 02.04.2016 17:23:18
Když si člověk uvědomí, že měl Schenker v době vydání Phenomenon 18 let, je to neuvěřitelné. Mistr melodické kytary. Strangers In The Night považuji spolu s Live and Dangerous od Thin Lizzy za nejlepší živáky konce 70. let. Nejoblíbenéjší alba: Phenomenon, Lights Out, Obsession, Mechanix, No Heavy Petting. Poslední 3 alba už mě moc neberou, spíš jednotlivé skladby.

horyna @ 02.04.2016 18:02:59
Michálek: úplně mě dostal tvůj vztah ke kapele, vůbec bych si nemyslel že v sousedství všech možných párplů, zeppelínů a dalších obrů, najde se někdo, kdo upřednostní třeba zrovna ufouny. Mám je taky moc rád, ale období po Schenkrovi moc neprožívám-Mechanix, Mak.Contakt znám, zbytek osmdesatek jsem už nezkoušel.

Martin H @ 02.04.2016 18:09:40
Skupinu Ufo jsem začal poslouchat nedávno, do té doby jsem znal pouze Doctor, Doctor. Zatím se prokousávám klasickým Schenkerovým obdobím, takže si nedovolím hodnotit pět nejoblíbenějších alb. Dík za pěknou recenzi, Horyno.

Michálek @ 02.04.2016 18:11:00
Horyna: No, dostal mne živák, který vysílali na Vltavě někdy v říjnu 80. Nahrál jsem to, a pak nemohl dostat z hlavy. Byla to ale jenom první strana, protože mi došla kazeta...:D Když mi pak přivezl známý celé album, a já uslyšel Love to Love, byl jsem ztracen. Postupně jsem obstaral všechny desky, a obstarávám vlastně dodnes...

horyna @ 02.04.2016 19:51:59
Michalek: láska trvající 35 let, to už je slušný :-) Koukám ale, že z poskední fošny taky nejsi zrovna odvázanej. Některé skladby mi tam přijdou dost průměrný a pořád se nechci přinutit ke koupi. Přitom You Are...až Seven D. mi šmakujou náramně.

bubak @ 02.04.2016 20:24:30
Jedinou desku, kterou jsem od UFO slyšel bylo abum UFO Live, které mě zaujalo hlavně úvodní hodně syrovou verzí Comon Everybody. Od té doby uznávám Phila Mogga jako skvělého rockového zpěváka. Tuším, že po tom živáku odešel kytarista Mick Bolton a skupina po delší pauze vydala tohle album, které mě tehdy nezaujalo. Tím taky skončil můj zájem o tuhle kapelu. Pěkný popis desky díky.

Michálek @ 03.04.2016 00:57:20
Hmm. Vypadá to s tebou nadějně, mohl bys být taky fanoušek UFO! :D
Pokud neznáš, posílám hotový pošušňáníčko:

>> odkaz

Desku natočil Mogg s Wayem, aby neporušili dohodu se Schenkerem, tak tomu nedali nálepku UFO.

A pak tady, ale ty písničky ze Sign of Four si musíš jednotlivě vyzobat:

>> odkaz

Podle mého názoru, nejlepší muzika, kterou Phil za posledních 20 let vytvořil.

horyna @ 03.04.2016 15:09:10
Michálek: díky za odkazy, projekt Mogg / Way znám, obě alba a nejsou vůbec špatná, o Sign of Four jsem neměl vůbec tušení že existuje

Moc hezky popisuje Michael na videu Too hot to handle jak s Philem skládali, když neuměl anglicky. Přesto vznikly krásný věci, které, pokud vás osloví, nepustí vás pravděpodobně až do smrti smrťoucí. Je zde ještě cítit závan tvorby před příchodem Germána, který jako by chtěl lidem ukázat, co že to bude jednou znamenat pojem schenkerovská kytara. Je to silný předkrm toho menu, které přišlo v dalších letech tvorby skupiny, ale tím lépe, vybere si každý. Dávám čtyři hvězdy, abych byl objektivní.
reagovat

Phenomenon predstavuje novú etapu vo vnímaní UFO medzi pozemšťanmi. Na svedomí to má hlavne ufón Schenker, ktorý, po vzore votrelca, vnoril svoje ja do útrob skupiny, rozpáral jej brucho a z vnútorností uplácal novú realitu.

A tá je podmienená úsporným kryštalicky precíznym hard rockom postaveným na melodike a výborných prstoch mladého Michaela.

Často čítam, že je to album dvoch skladieb, a síce Doctor doctor a Rock bottom. Dovoľujem si nesúhlasiť. Áno, v rockovej hudbe snáď nie je nič, čo by presnejšie definovalo slovo hit ako prvá menovaná vec. Takto dajako to má vyzerať. Super. A čo sa týka nářezu, Rock bottom reže ako cirkulárka prsty. Hladko a nekompromisne.

Aj ďalšie skladby sú však vystavané na ľúbivej melodike, či už spevu alebo gitary. Osobne žeriem tklivú Space child, ľahúčku Crystal light alebo melodickú šľahačku Too young to know.

Album trošku stráca dych v druhej polovičke, čo je dané pokojnejším tempom skladieb a faktom, že album sa bezstarostne počúva. Jednoducho nevyvoláva nejaké extatické pocity.

Phenomenon je esenciou melodického gitarového hard rocku bez nejakých pseudo umeleckých snáh o sofistikovanú originalitu. A preto je vďačná na trávenie.

reagovat

pito63 @ 22.01.2010 22:12:57
K albumom UFO sa v poslednom období veľmi často a rád vraciam. Hard rock tejto skupiny mi učaroval.

Cossack @ 02.04.2010 20:14:24
Tak, tak... I mě, „pito63”, i mě... A taky se k nim rád vracím, protože vím, že vždycky dostanu svou porci poctivé a „chutné” muziky... Pětkrát hvězda...

Jestliže předchozí trojice alb UFO byla z poměrně tuhého vesmírného materiálu, následující Phenomenon by mohli jako zdravou výživu dostávat i absolutní hudební kojenci. Pryč jsou nekonečné instrumentální pasáže, pryč je onen vesmírný chaos symbolizující předešlou tvorbu UFO. Nově nastoupivší kytarista Michael Schenker nastolil v universu řád a kapela tak posluchačům mohla naservírovat stále dobře šlapající, ale mnohem lépe stravitelnou porci muziky jako řemen.

Hned první skladba "Oh My" je přímočará rocková pecka s nádhernými sólovými vyhrávkami protkávajícími celou skladbu. Schenker se sóly také pravda nešetří, ale nijak jimi nenarušuje přirozený běh písně a její uzavřený tvar. Žádné instrumentální orgie se tedy rozhodně na albu nekonají. Po úvodním zahřívacím kole následuje zklidnění s baladickou "Crystal Light", aby se kapela mohla vzápětí vrátit v plné parádě a síle s megašlehou "Doctor Doctor". Tohle už jsou UFO ve své písničkovější podobě a rozhodně jim to svědčí. Ten šlapající rytmus a hra na kytaru při které se tají dech...prostě němý úžas. Ozvěnou alb předchozích je na Phenomenonu dojímavá "Space Child". Pekelný úvodní riff oznamuje další hit alba sabbathovsky laděnou "Rock Bottom". Ani další skladby na albu, jako hravá bluesovka "Built For Comfort" nebo akustické "Time on My Hands" a "Lipstick Traces" rozhodně nezklamou, naopak jsou zajímavou protiváhou pro vypalovačky na první polovině alba. Celou desku pak uzavírá hloubavá "Queen Of The Deep".

Album Phenomenon znamená pro UFO veliký krok kupředu. I když na něm hodně vyčnívají dva hity "Rock Bottom" a "Doctor Doctor", zbytek materiálu si své místo na desce také nepochybně zaslouží. Phenomenon je velmi dovedně namíchaná elektricko-akustická koláž, kterou je radost poslouchat. Dal bych pět hvězdiček, kdybych nevěděl, jakou úroveň budou mít desky následující. Takhle to bude "jen" za čtyři.

****
reagovat

Lynott @ 25.07.2009 07:20:20
Tak to ja davam bez rozpaku za 5*

pito63 @ 29.11.2013 11:47:19
Nemôžem si pomôcť, ale ak mám chuť na UFO, v tej bohatej zbierke originálov mi stále padne oko na tento titul. Ak si k hudbe prečítam zaujímavé postrehy, ten zážitok je ešte silnejší; veľmi pekná recenzia!
vmagistr, dodatočné poďakovanie za tieto riadky a nádherný profil skupiny UFO - klobúk dole!

b.wolf @ 29.11.2013 13:55:39
Faktem zůstává, že toto album je zřejmě nejoblíbenější od UFO, ale tahle skupina má i další skvělá dílka, např. No Heavy Petting nebo Mechanix; ovšem úspěch této desky a pecek Rock Bottom a Doctor, doctor už asi nikdy nepřekonají. V každém případě velice solidní čtyři*, skoro pět.

vmagistr @ 12.11.2023 17:38:50
Včera na desku asi po pěti letech přišla zase řada, ale mám pocit, že už mě její obsah bere daleko méně než dřív. Zvlášť ty pomalejší věci (Built for Comfort, Space Child) už mě hodně nebavily, víc než tři hvězdičky bych dneska asi nedal.

S tímto albem začnu tak trochu z druhé strany a zhodnotím tuto desku hned zkraje čtyřmi hvězdami. Pro mě je Phenomenon vlastně první regulerní nahrávkou UFO, protože před ní to byli jen takové opatrné pokusy.
Je možná tak trošku škoda, že pro mnohé je tato nahrávka i poslední. Vše "způsobili" až do současnosti jednoznačné hity "Doctor Doctor" a "Rock Bottom". Poté už byla veškerá tvorba UFO porovnávána právě s těmito skladbami a to byl možná ten problém, že UFO nikdy vlastně nehráli tu úplně nejvyšší ligu. Pro mě ale ano a tuto kapelu řadím k tomu nejzajímavějšímu, co může šuplík s cedulkou "hard rock" nabídnout. A dovolím si i trošku "ostrou" připomínku a to, že lepší alba než je toto, budou teprve následovat. Jasné ale je, že UFO v podobě alba Phenomenon vyrazili na hvězdnou dráhu, o které se mnohým tehdy jen snilo.
reagovat