Voytus - @ 01.04.2008 | #

Budgie mi přišli do rukou šťastnou náhodou, a já můžu jen děkovat jednomu známému, že mi před pár lety zapůjčil spoustu pásek i s kotoučákem a já mohl objevovat - Zappu, Uriáše, Rainbow... a mně v té době naprosto utajené Budgie, na jejichž deskách nepřestávám ulítávat.
Hudba na debutu je neuhlazená, surová, přímočará, riffující, valivá....Jak jinak, pokud jde o nejmenší možné rockové obsazení kytara, basa, bicí, vše korunované ječákem jak od Geddyho Lee z Rush.
Budgie na to jdou jednoduše - valí si své jednoduché riffy, které v lecčems připomenou Black Sabbath, jen občas zrychlí, případně zklidní krátkou akustickou písní - zde ani ne minutová Everything in my heart a dvouminutovka You and I.
Z těch 'heavy' musím vyzdvihnout The Author s pomalým akustickým začátkem a rozjezdem od půlky skladby a následující Nude Disintegrating Parachutist Woman (podobně dlouhý a ujetý název se najde na každé desce), kde je k nalezení zrockovaný swing s kytarovými orgiemi. Stejně tak Rape the locks, která po dvou valivých slokách, plných záseků, také zrychlí, což strukturu sabbathovských songů také připomene.
A ve všech skladbách mají chytlavé melodie. Opravdu se u nich posluchač nemá šanci nudit.
Dočetl jsem se, že kapela byla ve svých začátcích tak tvrdá, že je pořadatelé koncertů pouštěli na podium s tím, že musí zahrát covery Beatles, jinak si nezahrají. A to, že jejich skladby přebírala například Metallica a Iron Maiden také o něčem svědčí.
Don't worry, be HEAVY:-)!

vmagistr @ 25.09.2014 11:04:03 | #
Debut Budgie je slušná porce hardrocku, hodně se mi líbí ten koncept prostřídávání tvrdých riffových skladeb jemnějšími akustickými kousky. Jen ty dvě dlouhé skladby uprostřed (Nude Disintegrating Parachutist Woman a Rape of the Locks) bych si představoval trošku zkrácené - třeba singlová čtyřminutová verze první zmíněné se mi líbí více, než její albové provedení.