Reakce na recenzi:

murphy - @ 19.03.2013

O diskografii skupiny Chicago se na mnoha diskuzích lze dočíst názorovou shodu o celkově sestupné tendenci v kvalitě albové produkce. Od určité doby se prý Chicago "už nedá". Mnozí znalci považují za bod zlomu album VIII. Já jsem se s tvorbou skupiny seznámil prostřednictvím prvotiny a pod vlivem poměrně velikého nadšení jsem okusil jestě II a III. Na nějakou dobu se zdálo, že by to mohlo od Chicaga tak nějak stačit. Sběratelská vášeň byla ovšem zase silnější. Po třech formátech 2LP a jednom záznamu koncertu by přece mohla následovat nějaká změna, velí instinkt. Co se tedy změnilo ? Sestava stejná, autor většiny skladeb (8/10) je Robert Lamm. Hudba se tentokrát vešla na stopáž jednoho LP. První skladba se jmenuje A Hit By Varése, jméno je povědomé a booklet to potvrzuje. Můžeme se dočíst, že ovlivněni albem Freak Out! nakoupili členové kapely pár desek Edgara Varése, umělce, k jehož tvorbě se často odkazoval Frank Zappa. Poslouchali tak dlouho, až vznikla úvodní skladba k tomuto albu, v lehce experimentálním stylu. Po celkem tradiční All As Well přichází Now That You've Gone, ta musí přivést do varu i jinak flegmatické jedince, už si naplno užíváme žesťové plochy a skladbu korunuje krásné sólo na saxofon. Konverzační dvojskladba Dialogue měla ve své době určitě hitové ambice, my si můžeme s odstupem nějakých 30ti let dovolit schovívavě souhlasit, skladba takové parametry určitě má. While The City Sleeps sluší rocková kytara, Saturday In The Park je další hitovka, State Of The Union má výrazný funky rytmus.A než se vám stihne rozpustit kostka ledu v panáku Jacka Danielse, deska se dvěma závěrečnými klidnějšími kousky blíží k závěru. Ke druhé sklínce si určitě rádi pustíte Chicago V ještě jednou. Hezký poslech.