northman - @ 27.09.2018 | #

Na konci šedesátých let vznikala spousta vynikajících hudebních skupin, stejně tomu bylo i v Německu. Dají se jmenovat skupiny Faust, Guru Guru, Amon Duul II a další, ukázky jejich tvorby vyšly na celkem třiceti CD pod názvem Krautrock Music For Your Brain Volume 1 až 5. Jedna z nejzajímavějších skupin vznikla v Kolíně nad Rýnem pod názvem Can. Baskytarista Holger Czukay a klávesák Irmin Schmidt byli žáky skladatele moderní vážné hudby Karlheinze Stockhausena, na první desce zpíval Američan Malcolm Mooney, na druhém albu jej v některých písních vystřídal japonský mladík Damo Suzuki a třetí desku nazpíval celou Suzuki.

Že se nejedná o standartní desku naznačuje už název Tago Mago, ten název vzbuzuje v posluchači touhu poznat to Mago, čili něco kouzelného. Úvodní krátká píseň s názvem Paperhouse je velice pěkná a melodická, hudebníci se nepředvádějí hrají účelně, takže tu nejsou kytarové onanie a podobné zhovadilosti. První strana 2LP obsahuje ještě dvě kratší písně s názvy Mushroom a OhYeah, jedná se opět o poslouchatelné melodické věci, změna přichází stranou B desky, píseň Halleluhwah je z mého pohledu úžasná, monotónní rytmus, do toho pilovité zvuky syntezátorů, kvílivá kytara a vypravěčský vokál Dama Suzukiho.

Ještě větší šok si pro posluchače připravila skupina Can na druhou desku, zde se nacházejí tři delší písně, přičemž hned Aumgn nemá ani ten základní rytmus, jedná se prolínání syntezátorových zvuků s kytarou. Tahle píseň se hodí jako hudba k filmu, oni vlastně i předchozí desky byly koncipovány jako hudba k filmu.

Can jsou jednou z prvních skupin, jejichž tvorbě se začalo říkat posměšně krautrock, myslím si, že byli velkou inspirací třeba pro takové Faust. Co se týká hodnocení tak pět hvězd.

Egon Dust @ 27.09.2018 10:34:49 | #
Nech, už to je ´´Hudba´´ alebo sú to len zvukové kompozície, istým spôsobom bola dôležitá a v tom obdivujem , že nemci si išli svojou cestou. Viem, ako bol elektromág Eno fascinovaný, ako ďaleko sú jeho nemeckí kolegovia. Jasné, že toto nie hudba na letné, jesenné, ani jarné nedeľné popoludnie. Moji srdcoví favoriti ako Gabriel, Bowie, možno aj Ferry boli silne nakopnutí práve nemeckou avantgardou, kabaretom a o elektro rocku - krautrocku ani nevravím. Ani penicilín nevznikol bez náhodného pokusu. Tento album je plný pokusov. Pokus , ktoré umožnili aj komerčné využiť nových zvukov. Vezmime si Bowieho ´´ Heroes´´, alebo Talking Heads. Recenzia od Northmana je dobrá.